Mapa

Historie Těšínského Slezska

Těšínské Slezsko (Těšínsko)

Historické území, které se dnes rozkládá po obou březích řeky Olše (polsky Olzy), která je ve velké části svého toku hraniční řekou. Východní část regionu se dnes nachází v Polsku a západní polovina leží v České republice. Sídelním městem je bývalé město Těšín, dnes rovněž rozdělené státní hranicí na řece Olši, významnější historická část města však zůstala v Polsku, kde se město nazývá Cieszyn. Město Český Těšín je bývalým průmyslovým předměstím s nádražím. Ve městě se stýkají důležité mezinárodní silniční i železniční komunikace a je tak dnes jedním z nejvýznamnějších dopravních uzlů na Moravě a ve Slezsku.
Teritoriálně lze hranice Těšínska v České republice vymezit okresy Karviná a část okresu Frýdek-Místek na východ od řeky Ostravice. Většina obcí české i polské části Těšínského Slezska je sdružena v Euroregionu Těšínské Slezsko-Ślask Cieszyński, který byl založen v roce 1998.
Těšínské Slezsko se vyznačuje specifickým historickým vývojem, kde se prolínaly české i polské vlivy a před 2. světovou válkou i výrazný vliv německý. V české části Těšínska dodnes hraje významnou úlohu polská národnostní menšina.   

Těšínsko nemělo ve své minulosti vhodné podmínky k osídlování, tyto nevýhody ovšem vyvažovala výhodná geografická poloha na dálkových komunikačních směrech - z jihu Evropy přes Pováží a Jablunkovský průsmyk a dále Slezskou nížinu do Pobaltí a méně významné propojení Moravské brány s východoevropskými nížinami.
Oblast Těšínského Slezska nepatří k nejstarším sídelním oblastem na území České republiky, protože jeho reliéf je poměrně členitý a oblast nížiny podél řeky Olše se nevyznačuje úrodnými půdami. Archeologické nálezy proto dokumentují pouze řídké a přerušované osídlení. Nejlépe je doloženo halštatské období významným nalezištěm Chotěbuz-Podobora u Českého Těšína. Přítomnost Slovanů na území Těšínska je zde archeologicky prokázána až od poloviny 8. století.
Území Těšínska pravděpodobně od 9. stol. podléhalo Velkomoravské říši Mojmírovců až do jejího zániku na samém začátku 10. století, v následných letech se zde střídavě dělili o moc polští Piastovci a čeští Přemyslovci.

V 11. století se území na delší dobu ocitlo pod správou polského státu. V tomto století byl v Těšíně vybudován zeměpanský hrad s rotundou jako střediskem církevní správy. První zmínka o hradu pochází z roku 1155.
V druhé polovině 13. století začal na toto území pronikat český vliv. Trenčínským mírem z roku 1335 se Polsko zřeklo jakýchkoli nároků na Slezsko, čímž se Těšínské knížectví stalo lénem koruny české.
V období od osmdesátých let 13. století do padesátých let 14. století, což odpovídá době vzniku velké části obcí v níže položených oblastech regionu, dosáhla své vrcholné fáze středověká kolonizace německým obyvatelstvem, doprovázená následnou germanizací. V horské oblasti se ve větší míře projevila až pozdější valašská kolonizace, která probíhala v 16. a 17. století. Tato druhá velká kolonizační vlna je spojená s osídlením vyšších poloh v území a s horským pastevectvím.
V roce 1653 se Těšínské knížectví stává majetkem Habsburků, kteří byli od roku 1526 zároveň českými králi. Jedním z prvních opatření Habsburků na zdejším území byla rekatolizace zdejšího převážně protestantského obyvatelstva.
Po ukončení první slezské války v roce 1742 a uzavření vratislavského míru, došlo k odstoupení většiny slezských knížectví ve prospěch Pruska. Těšínsko zůstalo vedle částí opavského, krnovského a niského Slezska pod habsburskou mocí.
Za vlády Alberta Sasko-Těšínského, jež vlastnil těšínské komorní statky od roku 1766 až do své smrti v roce 1822, se změnilo těšínské knížectví ve významný hospodářský komplex. Zároveň byly položeny základy zdejšího moderního těžkého průmyslu, k čemuž přispěl zejména objev černého uhlí v závěru 18. století. Po Albertovi získal těšínské léno arcivévoda Karel, který založil v roce 1839 železárny v Třinci.
Nález a využití černého uhlí změnilo hospodářský charakter oblasti a vyvolalo následné migrační přesuny obyvatelstva. Od poloviny 19. století prošla severní část Těšínska několika vlnami imigrace, nejvíce přistěhovalých pocházelo z Haliče  a představovali levnou pracovní sílu. 

Pro jižní část Těšínska bylo v hospodářství zásadním zlomem založení železáren v Třinci v roce 1839. Do té doby se zde většina obyvatelstva věnovala zemědělství, jižní část Těšínska, zejména obce na Jablunkovsku byly horské pasekářské. Tato oblast populačně stagnovala, protože většina obyvatel se stěhovala do měst za prací v průmyslu. Horské obce zemědělského charakteru populačně stagnovaly, vystěhovalí směřovali především do nových průmyslových středisek, jako byly železárny v Třinci. Většinu zemědělské půdy a lesů vlastnila Těšínská komora, jejíž majetek byl po roce 1918 zkonfiskován československým státem.

V roce 1847 byl zahájen provoz na Severní dráze Ferdinandově z Vídně do Bohumína, na níž v letech 1869-71 navázala Košicko-bohumínská dráha, která dokončila propojení průmyslových center regionu. Další železniční trati byly postaveny v letech 1888 (Frýdek-Těšín) a 1914 (Těšín-Ostrava-Kunčice). Dobré dopravní spojení a dostatek pracovních sil přicházejících od poloviny 19. století přicházely do ostravsko-karvinského revíru především z Haliče způsobily jeho vzestup a stal se tak největším v celé monarchii. Stejně rychle se výroba rozvíjela v železárnách v Třinci, které přešly na dovoz kvalitnějších rud ze Švédska a Slovenska.

Rozpad Rakouska-Uherska po ukončení 1. světové války umožnil vznik nových států, které se utvářely především na národnostním principu, ale důležitou roli hrála i historická, strategická a ekonomická hlediska, jako v případě Československa na Těšínsku. Právě Těšínské Slezsko bylo z těchto důvodů jedním z území, kde se protichůdné požadavky nově vznikajících států vzájemně střetávaly. Již v listopadu byla vytvořena provizorní hranice Těšínska, ale celý spor vyvrcholil vojenskou akcí československé armády v lednu 1919. Závěrečné rozhodnutí se tak uskutečnilo až na jednání Konference velvyslanců Dohody ve Spa, kde bylo 28. července 1920 rozhodnuto o konečném rozdělení Těšínska do dnešní podoby.

K územním změnám došlo i v době před 2. světovou válkou. Při odstoupení pohraničních oblastí Německu byla na základě tzv. Ultimata polské vlády předána Polsku velká část českého Těšínska. Už v prvním dni války, 1. září 1939, bylo celé Těšínské Slezsko obsazeno německou armádou a začleněno do Německé říše. Po porážce Německa v roce 1945 došlo k obnovení sporu o průběh státní hranice na Těšínsku.

Po 2.světové válce došlo k dalšímu úbytku obyvatelstva způsobeného odsunem Němců. Obnovovaný a rozvíjející průmysl nutně potřeboval nové pracovní síly a vzhledem k existenci československého státu tak došlo k nové vlně přistěhovalých ze Slovenska. Mezi těmito migranty měli největší zastoupení obyvatelé nejzaostalejších oblastí Slovenska - především z Oravy, Pováží a ze středního a východního Slovenska. Hlavní vlna imigrace na Těšínsku trvala od počátku 50. do konce 60. let, počátkem let sedmdesátých již došlo k jejímu zvolňování. Příčinou bylo omezování těžby uhlí a ztráta výsadního postavení regionu související s rozvojem jiných průmyslových oblastí.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz