Mapa

Život a hospodaření v horách

"JSME V HORÁCH, TOŽ K ŽITÍ JSOU TY HORY"
Petr Bezruč

Básník, který v Beskydech v obci Staré Hamry našel svůj "druhý domov" a jehož báseň Maryčka Magdonová, věnovaná tomuto kraji, se stala vlastně nejznámější a stěžejní básní jeho básnického díla.

Horská část Beskyd byla lidmi dlouho nedotčena. To se změnilo až v 16. - 17. století valašskou kolonizací, která znamenala přesun obyvatelstva z údolí na hřebeny a svahy hor. Kolonizace hor znamenala i příliv nových osadníků z jiných oblastí Karpat. V tomto období zaznamenal velký rozvoj salašnický chov obcí v horské části Beskyd. Pastva ovcí probíhala zpočátku v řídkých porostech, časem však začaly vznikat souvislé pastevní lesy a odlesněné hřebeny. Zakládání nových pastvin - polan se dělo na úkor lesa. Úkolem osadníků bylo vymýtit daný kus lesa, postavit obydlí a začít hospodařit.

V 17. stol. byla založena většina horských obcí jak je známe dnes. Mezi nimi například Bílá, Staré Hamry, Ostravice, Krásná, Morávka nebo Malenovice.
Na konci 18. století vrcholilo horské salašnictví a v této době zaznamenala velký rozmach průmyslová výroba. Vysoká poptávka po dřevě, kterou vyvolal rozvoj průmyslu, pro který bylo dřevo zdrojem energie, změnila tvář hor. Dřevo, jako výhradní materiál, bylo využíváno i k výrobě všeho potřebného v hospodářství i domácnostech. V 18. a 19. století probíhaly intenzivní a velkoplošné zásahy do lesů a zavádění řízeného lesního hospodářství s orientací na zakládaní rychle rostoucích smrkových monokultur. Pro plavení dříví z lesů se využívaly horské toky, na kterých se stavěly vodní klauzy - umělé nádrže pro posílení vydatnosti toku.
Ještě v polovině 19.století se na hřebenech Beskyd páslo až 15 tisíc ovcí. Pečovali o ně bačové, kteří z ovčího mléka vyráběli sýr brynzu a syrovátku zvanou žinčici. Se salašemi, kolibami a početnými stády oveček jsou dodnes nejvíce spojovány Radhošť a Pustevny.

Typickým stavebním objektem salašnictví byla koliba, která sloužila jako obydlí pastevců po dobu pastevní sezóny a ke zpracování ovčího mléka a uložení ovčích produktů. Některé ležely v nadmořských výškách i přes 1000 m, říkalo se jim horské salaše. Hlavou salaše byl bača, ten vyráběl sýr, dohlížel na práci ostatních pastevců "valachů". Byl zde také "hoňák", obvykle mladý chlapec, který nadháněl ovce při dojení. Salašnická sezóna trvala obvykle asi 20 týdnů, do svatého Václava (28. září). Den výhonu ovcí z obcí na salaše, zvaný "míšaní", byl pro všechny sváteční záležitostí. Vybavení koliby bylo velmi prosté, kromě lůžek pastevců zde bylo jen zařízení ke zpracování mléka na sýr "vatra" s "kumbárem" a dřevěnou konstrukcí na zavěšení kotle a "podešár", poličky k vysychání hrud ovčího sýra. Dnes už salaše v Beskydech nenajdeme, snad jen ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Konec 19. století však znamenal útlum horského salašnictví a zemědělství a postupně začalo docházet k rozsáhlému zalesňování zpustlých salašnických pastvin a horských luk. V dnešní době je většina horských oblastí v Beskydech opět pokryta lesy.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz