Mapa

Přírodní podmínky v CHKO Beskydy

České území
 
Polské území
Slovenské území

České území

Geologie
Celé území CHKO je součástí flyšového pásma Západních Karpat, které patří do soustavy geologicky mladých pásemných pohoří, vznikajících koncem druhohor a ve třetihorách. Celé pásmo se vyznačuje střídáním jílovců, prachovců, pískovců a slepenců. Pro Moravskoslezské Beskydy je charakteristický středohorský reliéf karpatského křídového pohoří s rozpětím nadmořských výšek od 900 do 1320 m.

Z hlediska geomorfologického členění je celé území součástí Vnější Západní Karpaty a oblasti Západní Beskydy a Západobeskydské podhůří. Západní Beskydy se na našem území člení se na celky: Moravskoslezské Beskydy, Slezské Beskydy, Hostýnsko-Vsetínskou hornatinu, Rožnovskou brázdu, Jablunkovskou brázdu a Jablunkovské mezihoří. Západobeskydské podhůří má jediný celek - Podbeskydskou pahorkatinu. Nejvyšším bodem je vrchol Lysé hory (1324 m n. m.), nejnižším hladina Rožnovské Bečvy u Zubří (350 m n. m.). Maximální výškový rozdíl je tedy přes 978 m.

Geomorfologické členění Západních Beskyd

Západní část Radhošťské hornatiny tvoří Veřovické vrchy, na které navazuje masiv Radhošť - Kněhyně s vrcholy Radhošť (1129 m n.m.), Tanečnice (1084 m), Čertův mlýn (1207 m) a Kněhyně (1257 m). Nejvyšším vrcholem Radhošťské hornatiny je ale Smrk (1276 m n.m.), jehož masiv se nachází za hlubokým údolím Čeladenky.

Za hlubokým údolím řeky Ostravice s údolní nádrží Šance pokračují Beskydy Lysohorskou hornatinou s nejvyšším vrcholem Beskyd Lysou horou (1324 m n.m.).  Dalšími významnými vrcholy této hornatiny jsou Travný (1203 m n.m.), Ropice (1082 m), Javorový (1032 m) nebo Velký Polom (1067 m), ležící na státní hranici se Slovenskem.
Na jihu jsou Moravskoslezské Beskydy odděleny od Hostýnsko-vsetínských vrchů úvalem Rožnovské brázdy.
Na severovýchodě Moravskoslezské Beskydy lemuje zvlněná pahorkatina Jablunkovské brázdy, na severu je obklopuje sníženina Podbeskydské pahorkatiny. Vnitrohorská deprese Jablunkovské brázdy odděluje Slezské Beskydy a Jablunkovské mezihoří od Moravskoslezských Beskyd. . Nejvyšším bodem Jablunkovského mezihoří je Gírová ( 839 m n.m.), ve Slezských Beskydech je to Velká Čantoryje (995 m n. m.). Jablunkovské mezihoří od sebe odděluje Moravskoslezské, Slezské a Kysucké Beskydy.

Klima
Území patří do dvou klimatických oblastí. Území nižších poloh, především Podbeskydské pahorkatiny a Jablunkovské brázdy náleží do oblasti mírně teplé, charakterizované mírným létem, krátkým přechodným obdobím a středně dlouhou, mírnou a suchou zimou. Průměrné teploty vzduchu v červenci 16-17°C, v lednu -2 až -4°C. Vyšší polohy se nacházejí v klimatické oblasti chladné. Léto je velmi krátké, chladné až mírně chladné s průměrnými červencovými teplotami vzduchu 12-15°C, dlouhé přechodné období, zima je dlouhá, chladná s průměrnou lednovou teplotou -3 až -7°C.
Nejnižší teploty vzduchu v roce má Lysá hora, průměrně 2,6°C, nejníže položené oblasti mají průměr okolo 7°C.
Beskydy patří k srážkově nejbohatším lokalitám na území celé České republiky. Nejvíce srážek za rok spadne na nejvyšším vrcholu Beskyd - Lysé hoře (1323 m.n.m.), s průměrem 1391mm za rok. Nejvíce srážek spadne v červnu až srpnu, nejméně v únoru a březnu.

Vodstvo
Celá  oblast CHKO je zároveň  chráněnou  oblastí přirozené  akumulace vod a patří mezi   vydatné a  kvalitní  zásobárny pitné vody v ČR.
Středem území CHKO probíhá ve směru východ - západ hlavní evropské rozvodí. Toky severně od tohoto rozvodí od hřebene Radhoště patří do povodí řeky Odry a tedy úmoří Baltského moře a toky jižně od této hranice v údolí Rožnovské Bečvy náleží do povodí Dunaje a Černého moře.
Území mikroregionu je na podzemní vody chudé v důsledku nepříznivé geologické stavby z nepropustných hornin flyše. Zdroje pitné i užitkové vody jsou vodárenské nádrže Morávka a Šance.

Vegetace
V druhové skladbě CHKO Beskydy převažuje smrk, jen v malé míře se dochovaly zbytky dřívějších smíšených porostů ( buk, jedle, javor ). Lesy pokrývají zhruba 70 % plochy území.
V podhorském a horském pásmu Moravskoslezských Beskyd jsou z vegetačních stupňů zastoupeny: stupeň 3 - dubobukový, 5 - jedlobukový, 6 - smrkobukový, 7 - bukosmrkový a 8 - smrkový.
Vegetačně jsou na území zastoupeny květnaté bučiny v údolích a na svazích, acidofilní horské bučiny na hřebenech a náhorních plošinách, horské klimaxové smrčiny v nejvyšších polohách. Maloplošně se vyskytují podmáčené smrčiny, suťové lesy a bikové bučiny.
V podhorském a horském stupni se vyskytuje jednotka květnatých bučin a jedlobučin. Stromové a bylinné patro je vyvinuto bohatě a vyznačuje se velkou pokryvností. Převládajícím stromem je buk lesní, který doprovází javor klen, jilm horský, vzácněji jedle bělokorá a smrk obecný. V bylinném patře se nejčastěji vyskytuje kapraď samec, papratka samice, šalvěj lepkavá, šťavel kyselý, mařinka vonná, hluchavka pitulník, kyčelnice devítilistá či rozrazil horský. Tyto porosty se nacházejí v územích s prudšími svahy a výrazným reliéfem do nadmořské výšky okolo 900 m. Jsou zachovány například v chráněných územích Mionší, Salajka a Klíny.
Na strmých svazích a hluboce zaříznutých údolích horských toků bývají vyvinuty zejména na severních svazích klenové bučiny, což jsou květnaté suťové lesy. Stromové patro je tvořeno stejnoměrně javorem klenem a bukem lesním. Bylinný podrost je typický výskytem vysokobylinných (měsíčnice vytrvalá, pryskyřník) a vlhkomilných druhů (devětsil, ptačinec hajní). Klenové bučiny jsou zastoupeny v rezervacích Mazák nebo Mionší.
Lesní celky lemují pastviny a louky jedlobukového vegetačního stupně. Velmi bohatou horskou květenu mají vrcholové holiny, smilkové louky a pastviny, které vznikly druhotně odlesněním. Hlavní složku v nich tvoří trávy, např. metlice trsnatá, třeslice prostřední, smilka tuhá, kostřava červená. Z květnatých druhů jsou to především třezalka tečkovaná, kopretina bílá, hořec tolitový aj.
Stupeň mezi květnatými bučinami a horskými klimaxovými smrčinami zaujímají acidofilní horské bučiny. Bývají vázány na hřebenové polohy a na přilehlé svahy těchto hřebenů, v nadmořských  výškách 750 - 1000 (1100) m. Ve stromovém patře převažuje buk lesní, ve větších výškách přistupuje i smrk ztepilý. Charakteristickým druhem pro bylinné patro je třtina rákosová, dosahující výšky až 120 cm. Z dalších bylinných druhů je zastoupena bika lesní, starček Fuchsův, šťavel kyselý, kokořík přeslenitý a kapradiny. Současné porosty jsou tvořeny převážně smrkem.
Nejvyšší polohy ( od 1000 až 1100 m n.m. ) zaujímají společenstva horských klimaxových smrčin. Převládá zde smrk ztepilý, ojediněle doplněný jeřábem nebo bukem lesním. Na složení bylinného patra se podílejí kapradiny (papratka vysokohorská, kapraď širokolistá), borůvka černá, maliník obecný, sedmikvítek evropský, hořec tolitový. Tyto porosty zachovány v rezervaci Kněhyně - Čertův mlýn. Významný je i protierozní efekt horských smrčin.
Podmáčené smrčiny jsou omezené pouze na malé plochy v místech s vysokou hladinou spodní vody, inverzní polohou, kolem potoků a na okrajích rašelinišť. Podrost tvoří především mechy a rašeliníky, z bylin je to violka bahenní či žebrovice různolistá. Podmáčená smrčina je chráněna například v přírodní rezervaci V Podolánkách.
Květena Moravskoslezských Beskyd není příliš pestrá, ale i přesto je v ní zastoupeno větší množství chráněných a především ohrožených druhů rostlin. Patří k nim například některé druhy čeledi vstavačovitých, které rostou především v menších rašelinných loukách v nižších polohách a mokřadech, například kruštík bahenní, bradáček vejčitý, vstavač mužský, prstnatec májový. Tato stanoviště jsou v současnosti ohrožena zánikem lučního a pastevního hospodaření a zalesňování. Mezi další ohrožené druhy patří např. sleziník zelený, rosnatka okrouhlolistá, vachta trojlistá, lilie zlatohlavá, pryskyřník platanolistý, klikva bahenní  a také židovník německý, jež byl téměř vyhuben úpravami ekosystémů karpatské štěrkonosné řeky, ve kterých se vyskytuje.

Polské území

Geologie, reliéf
Slezské Beskydy jsou, stejně jako celé západní Beskydy, budované flyšovým pásmem.
Slezské Beskydy se nacházejí na slezské tektonické jednotce, která se skladá z tešínské (cieszyńska) a godulské jednotky. Tešínska jednotka je vybudována z břidlic a vápenců a godulská z pískovců a slepenců. Na území sa také vyskytují skalní skupiny. Největší z nich vystupují v dolinách Bílé Wiselky a Dziechcinky, na vrchu Kiczora a na Malinovské Skále. Nachází sa tu několik desítek jeskyní, z nichž nejdelší (924 m) je ve Třech Kopcích. Další jeskyně najdeme v Szczyrku, Malinovskou jeskyni a jeskyni Mokrá.

Slezské Beskydy tvoří část Západních Beskyd. Na západě je ohraničuje řeka Olše a východní hranici tvoří Żywiecká kotlina. Zahrnují dvě horská pásma, Baraní hora a Czantoria, s nejvyšším vrcholem Skrzyczne (1257 m n.m.), rozdělené údolím Wisły.
Východní pásmo Baraní hory (1220 m n.m.) je značně vyšší a má několik hřbetů. K severu se hřbet táhne až k Malinovské skále (1152 m), kde se dělí na pravou rozsochu ke Skrzycznému (1257 m) a druhou část směřující na sever do pásma Klimczoka (1117 m).
Druhým horským pásmem je hřeben Czantorie (995 m n.m.). Tvoří hranici mezi povodím řek Wisły a Olše. Hřebenem od vrcholu Kiczory (990 m) přes Stožek (978 m) až po Czantorii prochází polsko-česká státní hranice.

Na území Slezských Beskyd se nacházejí následující významné vrcholy nebo horská sedla: Zwardońské sedlo (ok. 690m), Sedlo Kubalonka (761m), Barania Góra (1220m), Malinowska Skała (1152m), nejvyšší vrchol Slezských Beskyd Skrzyczne (1257m), Klimczok (1117m), Równica (884m), Wielka Czantoria (995m), Stożek (978m), Kiczora (990m).

Klima
Klimatické poměry Slezských Beskyd se vyznačují velkými rozdíly mezi nejníže položenými partiemi a hřbety hor.  Největší vliv na uvtáření počasí mají vzduchové hmoty vznikající na Atlasntským oceánem. Nejšastěji zde vanou větry západního nebo jihozápadního směru.  Z jižního směru v zimním půlroce vane často tzv. horský vítr, který přináší snížení atmosférické vlhkosti vzrůst teploty vzduchu. 
Průměrné roční teploty vzduchu se mění od 4 do 4,5oC (ve vrcholových partiích Beskyd) do 8oC na území města Bielsko-Biała. V průběhu roku dosahují průměrné měsíční teploty nejvyšších hodnot v červenci (okolo 18oC), v horské oblasti 13oC, nejchladnějším měsícem je leden, jehož průměrné teploty jsou asi -2oC, v horách od -5oC.
Atmosférické srážky nejčastěji přináší vítr západního, severozápadního a jižního směru. Nejdeštivější místa leží ve Slezských Beskydech, kde roční úhrny srážek přesahují 1200 mm.
Počet dní se sněhovou pokrývkou v roce se pohybuje od 70 dní v nejníže položené severní oblasti až po 200 dní na vrcholcích Beskyd.

Vodstvo
Na území Slezských Beskyd pramení najvětší polská řeka Wisła. V blízkosti Koniakova probíhá hranice mezi úmořím Černého a Baltského moře.
Povodí Wisły s jejími přítoky zabírá největší část pohoří Slezských Beskyd. Nevelkou plochu představuje povodí Odry - druhé největší řeky v Polsku. Potoky Czadeczka a Krężelka úpatří již do úmoří Černého moře. Slezské Beskydy jsou rezervoárem vody - vybudovány jsou přehradní nádrže Jezioro Czernianskie a Wapienica, plnící funkci ochrannou, především ale slouží jako zásobárny pitné vody.
Vyskytují se tu rovněž silně mineralizované podzemní vody.

Vegetace
Lesy Slezských Beskyd jsou dnes tvořeny převážně (okolo 70%) smrkovými monokulturami. Jedlovo-bukovo-smrkový les přirozeného charakteru stáří přibližně 200 let se zachoval pouze na severozápadních svazích Baraní hory.
Ve pahorkatinném vegatačním stupni se lesní společenstva vyskytují výhradně v údolí potoků a řek. Je zastoupen podhorský jasanový luh, podhorské olšiny a na rašeliništích smrčiny.
V polohách montánního vegetačního stupně převládají smrčiny sekundárního původu.
Bučiny Slezských Beskyd jsou zastoupeny dvěmi formacemi: kyselé horské bučiny nebo humózní květnaté bučiny. Kyselé bučiny se vyskytují především na svazích, kde místy tvoří rozlehlé několikahektarové plochy. Květnaté bučiny vystupují hlavně na svazích se severní, severovýchodní a východní expozicí. Největší a nejlépe zachované plochy těchto společenstev jsou na Buczniku, Czantorii, Szyndzielné a Błatné.
Vyšší partie montánního vegetačního stupně jsou pokryty jedlovo-smrkovými lesy. Areál těchto společenstev byl oproti původnímu výskytu vlivem zásahů člověka a lesního hospodářství s výsadbou smrku značně rozšířen. V nejvyšších partiích hor nad 1000 m n.m. rostou klimaxové smrčiny. Nejlépe jsou vyvinuté na Baraní hoře.
Velkou různorodostí se vyznačuje nelesní vegetace Slezských Beskyd, kde mají nejvýznamnější podíl luční a pastevní porosty.

Slovenské území 

Geologie, reliéf, půdy
Z geologického hlediska je celé území součástí nejsevernějšího flyšového pásma Západních Karpat. Území oblasti Kysuc patří k západní části Magurského flyše. Během paleogénu se v prohlubenině po vyvrásnění vnitřních Karpat usadila mohutná, až několik stovek metrů silná souvrství z jílovců, pískovců a slepenců. Převážnou část území buduje jednotka flyšového pásma - magurský příkrov. Kromě magurského příkrovu se na geologické stavbě území podílí slezský příkrov, který na Slovensko zasahuje až do okolí Klokočova. Je zastoupený istebňanskými vrstvami z období svrchní křídy s mohutnými jílovcovo-pískovcovo-slepencovými souvrstvími.
Z hlediska geomorfologického členění je celé území součástí Vnější Západní Karpaty a oblasti Západní Beskydy a Střední Beskydy. Západní Beskydy se na území Kysuc člení na celky: Moravsko-sliezske Beskydy, Turzovská vrchovina a Jablunkovské medzihorie. Oblast Střední Beskydy je zde zastoupena celky Kysucké Beskydy a Kysucká vrchovina.
Území se vyznačuje velkou členitostí reliéfu,  většinou má charakter vrchoviny až nižší hornatiny, jen v okolí Velké Rače má charakter vyšší hornatiny.
Nejvyšším bodem je vrchol Velké Rače (1236 m n. m.), nejnižším hladina Kysuce u Dunajova (373 m n. m.). Maximální výškový rozdíl je tedy 863 m.
Západní část Horních Kysuc lemují Javorníky, s nejvyšším vrcholem Velký Javorník (1 071 m). Na severu ohraničují Kysuce Moravskoslezské Beskydy, s nejvyšším bodem Velký Polom (1 067 m). Moravskoslezské Beskydy přecházejí ve východní časti přes Jablunkovské mezihoří do Kysuckých Beskyd s nejvyšším vrcholem Veľká Rača (1236 m n.m.) - symbolem Kysuc. Část jižního území vyplňuje Kysucká vrchovina (vrch Černatín 922 m n.m.).
Charakter území nepředstavuje vhodné podmínky pro zemědělství kvůli častým sesuvům a erozím půdy a tedy i nízké úrodnosti. Nejrozšířenějším půdním typem je hnědá lesní půda. Místy jsou zastoupeny podzoly, rankery a glejové půdy.

Klima
Kysuce představují mírně teplou, až chladnou klimatickou oblast, mírně teplá klimatická oblast zabírá údolí s přilehlými svahy do nadmořské výšky 800 m n.m. Chladná klimatická oblast zahrnuje vrcholové časti Javorníků, Kysucké vrchoviny, Turzovské vrchoviny a Moravskoslezských a Kysuckých Beskyd.
Průměrná roční oblačnost je 65-70%. Počet dní v roce se sněhovou pokrývkou je na horských hřebenech 120-140 dní. Průměrná roční teplota v Čadci je 8oC. Průměr srážek je 779 mm za rok. 

Vodstvo
Celé území Kysuc patří do povodí Váhu. Odvodňované je řekou Kysuca, která je jeho významným pravostranným přítokem. Plocha povodí řeky Kysuca je 1038 km2. V horní časti svého toku Kysuca spolu s přítoky odvodňuje část Horních Kysuc v okolí Makova. Za Čadcou se do ní vlévají z levé strany Oščadnica a Bystrica, které odvodňují Kysucké Beskydy.  
V regionu se nenacházejí vodní plochy přírodního původu, jedinou větší vodní plochou je vodárenská nádrž Nová Bystrica.

Vegetace
Horní Kysuce jsou lesnatým krajem, lesy v současnosti zabírají téměř  60% území. Většinu ze zemědělské půdy pak tvoří louky a pastviny, orná půda zabírá jen asi 5% plochy území.
Z původních dřevin se zachovaly bučiny a jedlové bučiny, ve vyšších polohách se smrkem. Místy si porosty udržely původní charakter, často i pralesovitý vzhled. V dnešní době přavažují smrkové monokultury. Rozptýlené osídlení valašské a kopaničářské kolonizace dává krajině mozaikovitý, parkový charakter se střídáním lesů, luk, polí a zástavby. Typickými lesními společenstvy jsou jedlové bučiny, vápencové bučiny a lužní lesy, v lesích se vyskytuje několik vzácných a chráněných druhů flóry sněženka jarní, lilie zlatohlávek nebo plavuně.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz