Mapa

Rostliny

České území

Vegetace a květena Beskyd je typická výskytem typických karpatských druhů a jejich společenstev.  Setkáme se zde s četnými chráněnými a ohroženými druhy rostlin jako chrpa měkká, vstavač mužský a osmahlý, střevíčník pantoflíček, prstnatec bezový, lilie zlatohlávek, rosnatka okrouhlolistá a ďáblík bahenní. 

Výskyt rostlinných druhů v Beskydech se liší podle jednotlivých biotopů. Pro Beskydy jsou charakteristické porosty bučiny a jedlobučin, horských smrčin, rašelinné a podmáčené smrčiny, suťové lesy, horské olšiny, podhorské a horské pastviny, louky a pastviny a luční a lesní pěnovcová prameniště.

Nejrozšířenější typ přirozeného lesa v Beskydech jsou jedlobukové lesy, které kdysi pokrývaly téměř celé území, byly z velké části nahrazeny nepůvodními smrkovými porosty. Zbytky původních lesů se zachovaly jen v některých rezervacích.
Nejrozšířenějším typem lesů v regionu jsou bučiny, které se rozkládají středních až do vyšších poloh území. V  jižní části Beskyd  převažují květnaté bučiny. Hlavní a převažující dřevinou je buk lesní, objevují se zde i jedle bělokorá, javor klen a ve vyšších polohách i smrk ztepilý. Keře jsou zastoupeny zejména omamně vonícím lýkovcem jedovatým, který na mnoha místech tvoří rozsáhlejší porosty. Bylin je poměrně velký počet druhů, většinou jde o stínomilné druhy, které žádají dostatek humusu a půdní vlhkosti. Tato společenstva jsou zachována např. v NPR Mazák nebo NPR Radhošť.

V podrostu buků kvete fialovým květem kyčelnice žlaznatá nebo žlutokvětá kyčelnice devítilistá. V podrostu objevíme i léčivku mařinku vonnou nebo samorostlík klasnatý.
Mezi nejcennější zástupce flóry patří naše orchidej střevičník pantoflíček, jejíž výskyt je vázán na dostatek vápníku v půdě, dále lilie zlatohlávek, mečík střechovitý a měsíčnice vytrvalá.

Kyselé bučiny rostou na živinami chudém geologickém podkladu v severních oblastech Moravskoslezských Beskyd. Složení těchto porostů je podobné, jako u květnantých bučin, ve stromovém patru opět dominuje buk, mezi bylinami kyčelnice žláznatá, více zde se však uplatňují kapradiny a vysoká tráva třtina rákosovitá. Typický je také výskyt keříků borůvky. V rostlinném patře jsou navíc zastoupeny další druhy jako žindava evropská, kapraď osténkatá, šalvěj lepkavá nebo rozrazil horský. Tyto bučiny se zachovaly v NPR Mionší nebo NPR Razula.

V vyšších polohách území se vyskytují nejčastěji smrkové bučiny, jejichž stromové patro je tvořeno převážně bukem s významným podílem smrku a vtroušeným javorem klenem. Bylinné patro je tvořeno zejména trávami, mezi nimi převládá bika lesní, třtina chloupkatá a bika bílá, z ostatních rostlin místy také borůvka černá, plavuň pučivá nebo žebrovice různolistá. Hojně se zde vyskytují mechy s převládajícím ploníkem. Takové porosty jsou zachovány ještě v PR Travný, PR Smrk a PR Noříčí.

V nejvyšších polohách Moravskoslezských Beskyd se vyskytují horské smrčiny a porosty horských smrků a jeřábu ptačího, přizpůsobené klimatickým podmínkám vrcholových partií hor v nadmořských výškách nad 1200 metrů. V nejvýše položených oblastech, převážně ve smrčinách, je bylinné patro dost chudé, převažují zde trávy, brusnice borůvka, mechy, na rašelinných polohách rašeliník. Zbytky těchto původních horských smrčin najdeme pouze na Lysé hoře například v NPR Mazák a v nejvyšších partiích Smrku a Kněhyně.

Tradičně obhospodařované louky a pastviny v Beskydech si zachovaly svoji druhovou rozmanitost. Na takových loukách bývají zastoupeny vzácné orchideje, kopretiny nebo zvonky. Z orchidejí se v oblasti Beskyd nejčastěji vyskytuje vstavač mužský a prstnatec Fuchsův. Z ostatních druhů jsou vzácné vstavač bezový, pětiprstka žežulník nebo hlavinka horská.

Polské území

Rostlinná společenstva v Beskydech jsou charakteristiká svou stupňovitostí, která se mění v závislosti na nadmořské výšce.
Do nadmořské výšky 500 m je vegetace Slezských Beskyd celá pozměněná lidskou činností. Zde byly původní smíšené dubohabrové lesy z velké části odstraněny a nahrazeny loukami, zemědělskou půdou a zástavbou. Zbytky těchto porostů jsou zachovány mezi městy Ustroń a Cieszyn, v okolí osad Cisownica a Dzięgielow. V nadmořských výškách od 500 do 1100 m vystupuje patro smíšených a listnatých lesů. Přirozenými porosty byly bukojedlové lesy s příměsí smrku a javoru. Zastoupení druhů se liší podle nadmořské výšky, expozice a vlhkosti. Nejčastější lesní formací byla tzv. karpatská bučina s druhově chudým podrostem s převahou bylin kvetoucích časně zjara dobře snášejících zastínění.  Mezi nejčastější rostliny zde patří kyčelnice žláznatá, pampeliška lékařská, sasanka hajní. Fragmenty bučin se zachovaly v údolí regionu řeky Wapienica, rezervace Stok szyndzielni. Na vlhčích místech byly bukové lesy s příměsí javoru, na chudších půdách na zastíněných místech jsou lepší podmínky pro smrkové lesy. Příkladem takových smrčin jsou lesy na jižních svazích hory Kiczory v obci Istebna. Rostou tam tzv. "istebňanské smrky", které dosahují výšek až 54 m.

Slovenské území

Charakter rostlinstva je ovlivněný geologickým podložím, které vytváří podmínky zejména pro acidofilní vegetaci, územně patří do oblasti Západokarpatské květeny. Typický je výskyt přechodných rašelinišť a slatin, které jako mokřadní biotopy plní významnou ekologickou funkci v krajině. V blízkosti vodních se nachází břehová vegetace, tvořená nejčastěji olší šedou a porosty vrb.
Společenstva, která vznikla v minulosti působením člověka jsou louky a pastviny, s mnohými kvetoucími druhy rostlin, ve vyšších polohách jsou to chudé horské smilkové porosty.
Původní smíšené lesy jsou zachované ve vrcholových polohách. V lesích a na jejich okrajích se z chráněných druhů nachází sněženka jarní a dřípatka uherská, které tvoří jarní květenu. Občas je možné nalézt lilii zlatohlávek nebo vemeník dvoulistý se silnou večerní vůní.

Nejvzácnější biotopy na území CHKO Kysuce jsou přechodná rašeliniště a slatinné louky. Právě na nich se nachází množství ohrožených rostlinných druhů.
Pro přechodná rašeliniště, nacházející se především v severozápadní časti CHKO (Klokočov, Raková), je typická acidofilní vegetace. Slatinná vegetace se vyskytuje zejména v oblasti Staré Bystrice, Nové Bystrice. Pro ni jsou typické acidofilní a neutrofilní druhy.
Na mokřadních biotopech (přechodná rašeliniště a slatiny) je možno nalézt vlhkomilné ohrožené druhy, např. Rosnatka okrouhlolistá, pomněnka bahenní, rozrazil štítkovitý, kozlík celolistý nebo vstavačovec májový.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz