Mapa

Historie

Šumava

Geologický vývoj této oblasti je možno sledovat přibližně od počátku variského vrásnění, tj od konce starších prvohor.
Šumavská oblast byla v této době pravděpodobně součástí oblouku ostrovů, lemujících jižní okraj severoevropské pevniny a nově vznikající variskou prohlubeň. Vlivem horotvorných pochodů, jako následek procesů probíhajících v zemské kůře, došlo v období variského vrásnění, k vyvrásnění sedimentů nahromaděných v této hlubokomořské depresi a tím ke vzniku pásemného pohoří.
Pokles teploty v zemské kůře na konci prvohor znamená definitivní konsolidaci a počátek suchozemského vývoje oblasti, který trvá v podstatě do dnešní doby.
Šumava je jedním z nejstarších pohoří v Evropě a zároveň nejrozsáhlejší zalesněné území střední Evropy, jehož lesy pokrývají 80% plochy. Je tvořeno dvěma pohořími, Šumavou a Českým lesem, a rozkládá se podél jižní hranice českých zemí se Spolkovou republikou Německo a Rakouskem.
Šumava je mezinárodní biosférickou rezervací UNESCO.
Díky nehostinnosti nejsou dějiny Šumavy tak bohaté jako dějiny podhůří. Usazovali se zde pouze pastevci. První osídlení připomíná latenské hradiště Obří hrad z druhé poloviny prvního tisíciletí. Slované pronikají do Pošumaví v 6.-10. století. V centralizačním procesu se Slované dostávají ke kmeni Zličanů.
Kolonizace Šumavy souvisí především s rozvojem obchodu, kdy byly krajinou klestěny obchodní stezky. Z osad u těchto stezek postupně vznikaly střediska a poté i královská města. 14. století přineslo rozmach hornictví. Okolo dolů na zlato a stříbro vznikají hornická města. V 16. století zajišťuje hornictví a obchod na Zlaté stezce blahobyt řadě měst v oblasti. V 17. a 18.století jsou kolonizována stále vyšší místa. Díky výrobě skla a těžbě dřeva osidlují lidé šumavské lesy. Nerozvinutý průmysl v 19. století způsobil značný odliv obyvatelstva. Průmyslovými středisky byly v té době pouze Strakonice, Klatovy a Sušice.
Po druhé světové válce a v období studené války byly značné části Šumavy a Českého lesa součástí hraničního pásma. Toto území bylo v podstatě nepřístupné a za oběť tehdy padlo množství pohraničních vesnic.
Počátky turistiky v oblasti sahají již do 2.poloviny 19.století. Klub Českých turistů postavil na počátku 20.století několik chat a rozhleden. Mnoho míst v naší republice a dřívějším Československu prošlo ve svém historickém vývoji i v průběhu 20. století nejen okamžiky rozkvětu, ale i hlubokého zapomnění. Někdy to byl přirozený vývoj, jindy vynucená okolnost. Tak tomu bylo i s krásnými zákoutími Šumavy podél rakouských a německých hranic při rozdělení Evropy železnou oponou. Mnohá místa v pohraničí byla vysídlena, srovnána se zemí, zničena. Štěstí potkalo lokality, které "pouze" upadly v zapomnění. Na těch zapracoval jen zub času.
Charakter šumavské krajiny dotvářejí více či méně dochované historické památky. Hrady Kašperk, Velhartice, Vimperk nebo již zmiňované keltské hradiště Obří hrad jsou věrohodným dokladem osídlení tohoto území. Za pozornost stojí plavební kanály Schwarzenberský a Vchynicko - Tetovský nebo elektrárna na Čeňkově pile. Hojně zastoupeny jsou církevní památky jako kaple, mezníky, kříže, památníky a poutní místa. Na mnoha místech se setkáte s horskými sídly, podle zdejších strážců hranic Králováků nazývané Královácké Dvorce (Antýgl), nebo s tzv. volarskými domy i se stavbami "skanzenového" charakteru.
Důležitou součástí historie Šumavy je i vznik Národního parku Šumava. NP Šumava byl vyhlášen 20. března 1991 v centrální části pohoří podél hranice s Německem a Rakouskem. Dohromady s bavorskou částí Šumavy tvoří nejrozsáhlejší komplex lesů střední Evropy. Jde proto o přírodní území mezinárodního významu, podstatnou měrou rovněž ovlivňuje středoevropské klima.

Bavorský les

Kolem roku 1000 se v Riedlhütte již rýžovalo zlato (ukázky rýžování stejně jako před sto lety je pro hosty v Riedlhütte mimořádně atraktivní). V roce 1319 byl hrabě von Hals na honu v hustých lesích mezi Roklanem a Luzným, spadl s koně a svá zranění si zázračně vyléčil u lesního pramene. Z vděčnosti dal postavit kapli k poctě sv. Oswalda. Lankrabí Johann I. von Leuchtenberg, dědic a nástupce v roce 1375 vymřelého rodu von Hals u Pasova, dal nad kaplí vystavět malý kostel a založil na tomtéž místě v roce 1396 klášter, kolem kterého vznikla obec. Jako hospodářskou základnu obdržel klášter do správy šest statků. Současně byla klášteru podřízena farnost Grafenau. Prvními obyvateli kláštera byli mniši paulánského řádu z Itálie (do roku 1431). Pak následovali augustiniánští řeholníci a po nich přešel klášter pod správu benediktinů (1581-1803). Teprve pak došlo k jeho velkému rozkvětu. Benediktini provozovali čilý obchod především se solí po Zlaté stezce z Vilshofenu, přes Sankt Oswald a Blaue Säule při Luzném do Čech. Klášter se stal duchovním střediskem středního Bavorského lesa a s jeho rozkvětem došlo i k oživení poutí. V rámci pestrého tržního provozu bývá připomínána bývalá pouť o "Garn-Samstag" - "Nitěné sobotě", sobotě před svátkem Kristova Nanebvzetí. V roce 1452 založil vévoda Georg der Reiche sklářskou huť Riedlhütte, která byla původně jako přenosná huť nazvána podle stejnojmenné blízké vsi "Hütte am Reichenberg". Bavorští vévodové tam až do konce třicetileté války udržovali velký lovecký zámek. Roku 1527 dal majitel skláren Georg Riedl vsi jméno Riedlhütte. Stále ještě existující sklářská huť s bohatou tradicí Riedlhütte/Nachtmann byla v roce 2005 převzata rakouskou sklárnou Riedl.

Mühlviertel

Kolem roku 1600 se v Mühlviertelu rozvíjí tkalcovsví. V mnoha obcích s právem trhu vznikala vlastní tkalcovská tržiště. V těchto obcích si vydělávala často polovina obyvatel tkaním a předením. Jako hlavní surovina se použival len, který byl v Mühlviertelu pěstován. Vedle dřeva, soli a železářství byly tkalcovské výrobky jedním z hlavních vývozních zboží Horního Rakouska. Cechy tkalců uzavřeli stejně jako cechy jiných řemeslníků zemské organizace, jejichž privilegium, jakož i právo trhu, při nástupu nového zemského knížete muselo být znovu potvrzeno případně znovu vydáno. Činost zemského tkalcovského cechu přitížila "tkalcům", kteří na základě vlastního pozemkového vlastnictví neviděli nutnost vstoupit do zemského cechu a četným malým nákupčím příze, kteří exportovali zboží s příliš velkým ziskem. Tak byla tkalcům odňata surovina a došlo díky vyšší poptávce ke zdražení. Kolem roku 1700 zesílila zahraniční konkurence, což některé tkalce svedlo k podvodům (příliš rychlá, nepřesná práce). Byla vydána přísná jakostní a kontrolní ustanovení. Velký význam tkaní vytrval do konce 19. století, než mechanické stroje vzaly tkalcům práci.
Technický pokrok v dopravě na evropské pevnině začal v 19. století v Mühlviertelu s výstavbou koňské železnice z Lince do Českých Budějovic. To byla první kolejová trať ve vnitrozemské Evropě. Stanicí koněspřežné dráhy je město Freistadt.
Se založením současné Univerzity Linz Johannese Keplera v areálu zámku Auhof byla do Mühlviertelu přinesena věda. Jedno vzdělávací místo této univerzity vzniklo v malé vesnici Mühlviertelu v Hagenbergu (Vysoká odobrná škola, VŠ pro pořítačové technologie). Univerzita muziky Antona Brucknera Horního Rakouska má sídlo v Urfahru, sídlí tedy rovněž v Mühlviertelu.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz