Mapa

Přeprava soli

Šumava

V dávnověku pohraniční hvozd dosahoval hluboko do vnitrozemí. Byly jím proklestěny kupecké stezky, zprostředkovávající výměnný obchod mezi Čechami a alpskými zeměmi. Podle některých historiků spadá vznik dálkového obchodu do dějinného úseku starší doby bronzové. V Hallstattu a okolí se začala těžebně využívat ložiska soli a v Alpách byla objevena a zpracovávala se zde měděná ruda. Předmětem směnného obchodu v době bronzové byla z jihu sůl a alpská měď. Z naší země se vyváželo železné zboží, stříbro, zlato ze šumavských rýžovišť, obilí, tuhovaná keramika atd. V době římské a slovanské se sortiment importu rozšířil o některé potraviny, ozdobnou i užitkovou keramiku a látky. Sůl stále zůstávala nejdůležitější složkou dovozu. Regionem  procházelo několik obchodních stezek. My se však zastavíme u jedné z nich - u stezky zvané Zlatá stezka.
Nedostatek soli v Čechách byl jedním z hlavních důvodů, proč staří Čechové navazovali obchodní styky s cizinou. Zprávy o solném obchodu se objevují už od 9. století. Téměř monopolní postavení v obchodu se solí zaujalo město Pasov a to díky především příznivé poloze při dopravě využívaných na řekách Innu a Dunaji.
Cesty z Podunají vybíhaly do Čech přes Šumavu obchodní cesty, z nichž nejstarší byla Vintířova stezka, která vedla z oblasti Deggendorfu přes Žďánidla, Vysoké Lávky, Hartmanice a Sušici. Tuto cestu stejně jako úvodní prachatickou Zlatou stezku představovaly nejspíš jen úzké stezky pro pěší nebo pro zvířata nesoucí náklad. Skutečné dálkové obchodní silnice u nás vznikaly až později, za panování Karla IV.

Zlatá stezka
Spojení Čech s Pasovem a některými sousedními středisky obchodu v Podunají zajišťoval systém soumarských stezek zvaných od počátku 16. století Zlatá stezka. Tradičně výsadní postavení zaujímaly v solném obchodu se svou cestou Prachatice. Rovněž Vimperk měl už od roku 1312 cestu na Pasov, která na zemské hranici míjela strážní věž (Königswarte, Kungeslen, Kunžvart, Strážný). Pro starší dobu se uvažuje o odbočce Zlaté stezky prachatické u Volar ve směru na Vimperk a Kašperské Hory. Kašperskohorská Zlatá stezka, chráněná královským hradem Kašperkem a procházející významnou zlatonosnou oblastí, sloužila obchodnímu ruchu od roku 1366.
Dálková obchodní silnice z Pasova přes Kvildu a Kašperské Hory už od svého vzniku v roce 1366 umožňovala formanskou dopravu na kupeckých nákladních vozech. Z důvodů větší bezpečnosti se soumaři a kupci spojovali do malých či větších obchodních karavan. Přeprava zboží na starých cestách se prováděla během celého roku.
Zvláštní ruch zde však nastal zejména po žních a výmlatech, tedy na podzim a v zimě, kdy byl dostatek obilí - hlavního zboží na výměnu za sůl. Za vhodných sněhových podmínek se k dopravě v zimě užívaly saně tažené koňmi.

Kašperskohorská větev
První zpráva o kašperskohorské cestě na Pasov a Bavorsko je ze stejného roku, kdy byla zahájena stavba hradu Kašperka - z roku 1356. Horní město Kašperské Hory bylo se svým okolím v té době důležitým střediskem těžby zlata. Postavení tohoto horního města se posílilo nejen výstavbou královského hradu, ale také situováním mezinárodní obchodní cesty, která procházela kolem bohatých zlatodolů a rýžovišť. Když byla v roce 1366 silnice z Pasova přes Kvildu do Čech dokončena, získaly na ní Kašperské Hory právo obchodního skladu. Karel IV. nařídil všem kupcům, kteří po cestě pojedou, aby zůstali přes noc v Kašperských Horách i se svými povozy. Kdo by neuposlechl, měl zaplatit pokutu 100 hřiven lotovaného zlata, z čehož polovina připadla královské komoře a polovina Kašperskohorským. Také bylo uvedeno, že všichni kupci, kteří přijdou do města v kteroukoliv dobu, mají zaplatit z koně po jednom haléři. Rovněž hrad Kašperk měl od císaře Karla IV. majestát z roku 1366, v němž byla dána hradu "Svoboda", aby cesta z Pasova šla svobodně, a aby kupci nemuseli patit clo, jen kromě litého zlata a stříbra. Za husitských válek a za následujících zmatků a rozbrojů silně utrpěly obchod a bezpečnost na šumavských cestách. Z té doby jsou zprávy o výpadech z Čech po cestách z Kašperských Hor a Vimperka do Bavor a Pasovska. Útočníci, mezi nimiž nechyběli ani lidé z posádky hradu Kašperka, zde vypálili několik vesnic a loupili dobytek, což bylo nezřídka opětováno z bavorské strany na českém území. K roku 1458 se uvádí, že Zdeněk ze Šterberka, držitel kašperského hradu, opravil zpustlou pasovskou silnici, po níž se pak jezdilo "jako za starých dob". Soumarský transport po silnici z Pasova přes Freyung do Kašperských Hor se plně rozvinul ovšem až na počátku 16. století. Čilý ruch zavládl tehdy také na cestě z Vilshofen přes Grafenau do Kašperských Hor, které se v té době začalo říkat "Goldene Strasse" (Zlatá silnice). Roku 1571 získala města Kašperské Hory, Sušice a Klatovy císařské potvrzení svých svobodných skladů, jež byly zásobovány především solí bavorských vévodů. Ti svým solným obchodem až do počátku 17. století úspěšně konkurovali Pasovu a Prachaticím. Bavorská sůl se dopravovala loďkami po řece Innu do Schärdingu a ke sv. Mikuláši před Pasovem, do míst patřících tenkrát Bavorsku. Odtud pak byla sůl dopravována přes Vilshofen po staré cestě na Grafenau do Kašperských Hor, Sušice a Klatov.
K oživení pasovského obchodu s Čechami dochází opět až po roce 1608, kdy Bavorsko začalo dodávat svoji sůl do Pasova. Solný obchod od 16. století ovlivňovaly rovněž zájmy Habsburků o prosazení monopolního postavení císařské soli v jejich monarchii. Třicetiletá válka a léta po ní znamenají přes pokusy o obnovu úpadek a nakonec zánik starých soumarských cest. Zbytky středověkých silnic jsou patrné v lesích u státní hranice, dále v oblasti Horské Kvildy, Zhůří, Flusárny i Kozího Hřbetu. Na řadě míst (zejména ve strmých svazích) se starodávné cesty zařízly do terénu hlubokým úvozem. Vyhledání terénních zbytků historické komunikace usnadňuje například rukopisná mapa Zlaté stezky kašperskohorské z roku 1736.

Vimperská větev
Trasa vimperské větve Zlaté stezky vede z Vimperka na hraniční přechod Strážný - Philippsreut. Území, kterým trasa stezky prochází, leží částečně v CHKO a NP Šumava. Vycházela z německého Pasova a větvila se do tří hlavních tras. Horní stezka, zvaná též Zlatá cesta, vedla přes Kvildu a Kašperské Hory dál do vnitrozemí (též Kašperskohorská větev), střední větev vedla přes Strážný a Vimperk a dolní větev vedla přes Volary a Prachatice - Prachatická větev.
Na 30 km trase stezky mezi Vimperkem a Philippsreutem je 12 zastavení. Seznámení se stezkou lze rozdělit i do několika kratších úseků - např. Vimperk - Korkusova Huť - asi 8 km, Korkusova Huť - Kubova Huť - asi 7 km, Kubova Huť - Strážný - asi 10 km, Strážný - Philippsreut - asi 5 km.

Prachatická větev
Trasa prachatické větve Zlaté stezky je vymezena spojnicí obcí Prachatice, Volary, České Žleby, státní hranice ČR a SRN (hraniční most na Mechovém potoce) a pokračuje na bavorské straně směrem k Pasovu. Celá její trasa v ČR vede územím okresu Prachatice. Vycházela z německého Pasova a větvila se do tří hlavních tras. Horní stezka, zvaná též Zlatá cesta, vedla přes Kvildu a Kašperské Hory dál do vnitrozemí - Kašperskohorská větev, střední větev vedla přes Strážný a Vimperk - Vimperská větev a dolní větev vedla přes Volary a Prachatice.
Česká část prachatické větve stezky je 33 km dlouhá. Je určena hlavně pěším návštěvníkům, místo na trasu je v Prachaticích ve Štěpánčině parku. Začátek cesty je v Prachaticích.

Význam šumavských stezek
Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování. Plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek a výměny kulturních hodnot. Dnes s historickou vzpomínkou na staré šumavské cesty ožívá rovněž snaha najít cesty k obnovení přátelských sousedských kontaktů lidí po obou stranách šumavské hranice.

Bavorský les

Goldene Steige (Zlaté stezky)
Historické solné obchodní stezky z Pasova do Čech směřovaly k překladištím Prachatice (110 km), Vimperk a Kašperské Hory a byly nazývány "Zlaté stezky", neboť do země přinášely bohatství. Nejstarší hlavní trasa - Prachatická cesta - vedla kdysi z Pasova (Passau) přes Waldkirchen, Fürholz, Grainet, Leopoldsreut, Bischofsreut, Marchhäuser a Volary do Prachatic. První písemná zmínka o cestě pochází z roku 1010. Z této hlavní trasy odbočily ve 14. století dvě další stezky. Jedna vedla přes Freyung, Herzogsreut, Philippsreut do Vimperka, druhá přes Maut do Kašperských Hor. Doba rozkvětu přepravy na soumarech spadá do 14. - 16. století Tenkrát prý táhlo do Prachatic týdně 1300 soumarů. Každý mezek unesl tři centy (150 kg) nákladu, především soli. Vodiči soumarů potřebovali tři dny, aby se dostali z Pasova do Prachatic. Z Čech obchodníci přiváželi obilí, pivo, ryby, kožešiny, rudu a další zboží. Před 30letou válkou a v jejím průběhu (1618-1648) musel být kvůli loupeživým tlupám provoz z větší části zastaven. Svého cíle dosáhly pouze karavany soumarů, které byly chráněny žoldnéři. Koncem války byla v Leopoldsreutu zřízena stanice na vybírání mýtného. V roce 1692 přikázal císař Leopold I., aby bečka bavorské soli byla zatížena vysokým clem 1 zlatý 49 krejcarů. O několik let později se směla dovážet už jenom rakouská sůl a prachatické obchodní místo bylo přeloženo do Českého Krumlova.
Od roku 1990 se v Prachaticích konají každoročně třetí víkend v červnu Slavnosti solné Zlaté stezky a o třetím víkendu v červenci bavorsko-české soumarské slavnosti v Grainetu. Při obou slavnostech je "vodiči soumarů" z Grainetu inscenován historický průvod. Každých pět let se provozují velké průvody soumarů z Pasova do Prachatic.
Zlatou stezku připomínají ještě dnes četné obce a stavební památky, např. kostel v Leopolds-reuthu a soumarský most Säumerbrücke v Marchhäuseru. Dnes jsou tyto stezky oblíbenými turistickými cestami. Jsou značené symbolem soumara. Podél cesty jsou umístěny četné in-formační panely.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz