Mapa

Prvopočátky osídlení

Šumava

Dějiny společnosti začínají v této oblasti soustavně dobou bronzovou. Teprve 14. století před n.l. znamená začátek osídlení jižních a jihozápadních Čech - pánve Českobudějovické a Plzeňské. Z horního Podunají sem přicházejí přes šumavské hory kmeny s vyspělou kulturou . V mladší době bronzové postupoval mohylový lid ( pojmenováno po pohřebních  obřadech ) z jižních Čech na sever, kde si podmanil lid únětický. Osídlování dalšího území Čech a částečně i Moravy bylo zastaveno příchodem lidu lužické kultury, který přiměl mohylový lid omezit expanzi na střední Čechy, kde  smíšením obou kultur vzniká kultura knovízská. Knovízský lid začíná brzy pronikat do jihočeských oblastí, především do Pootaví a Povltaví, částečně vylidněných náporem mohylového lidu na sever. Usazuje se i na místech dosud neobývaných, např. Horažďovicko a úvodí Blanice.
Tam, kde došlo ke smíšení se zbytky původního jihočeského mohylového obyvatelstva, vytváří se na konci bronzového období kultura milevská, hojně zastoupena na Klatovsku. V dalším vývoji obě kmenové skupiny splynuly.
Jihočeský lid mohylový hallstattské doby (doby železné) vykazuje husté osídlení a dosáhl i vysoké životní úrovně.
Do 5. stol. před n.l. sahají začátky laténské kultury. Keltské kmeny zachvacují svými přesuny střední Evropu a přicházejí i do jižních Čech. Starší laténské období znamená mohutné pronikání jihočeských Keltů až do předhůří Šumavy i do středních Čech. Ve středním období se Keltové s mohylami omezují na Pootaví. Pro svou ochranu budovaly Keltské kmeny mohutná hradiště, jako například Věnec, Zámek, Kněží hora a zejména nejvýše u nás položené hradiště Obří hrad (1 009 m n.m).
V 1. stol. před n.l. se setkáváme s laténskými osadami, náležejícími stradonické kultuře. Keltové byli nejen zručnými hutníky (tavili železné rudy) a kováři, ale i významnými prospektory, kteří za zlatem postupovali hluboko do Pošumaví. Některé ze sejpů dodnes dochovaných jsou stopami po jejich rýžovnické činnosti, jak tomu nasvědčuje například nález keltského rýžoviště u Modlešovic. Snad právě na ochranu rýžovišť bylo vybudováno hradiště Obří hrad. Pod tlakem keltského kmene ze středních Čech s kostrovými hroby opouští keltský mohylový lid zvolna jižní Čechy.
Po odchodu Keltů do příchodu Slovanů byly jižní Čechy považovány za liduprázdné. Vysvětlení se hledalo ve zhoršení podnebí, jak tomu nasvědčovala i zmínka Caesarova o losu v krajině, jíž asi tato oblast patřila (v Hercynském lese). Nálezy zde však zachycují sídliště i z doby římsko-provinciální. Nemáme žádné historické zprávy, jež by nám osvětlovaly poměry v Pošumaví nebo alespoň rámcově v jihočeské oblasti v době jejího osídlování slovanskými kmeny do doby vytvoření českého státu. Podle archeologických výzkumů se objevují v prázdných prostorách jižních Čech Slované již koncem 5. a v 6. stol. V 6.-10. stol. pronikají Slované zvolna dále do Pošumaví. Podél Otavy s Ostružnou, podél Volšovky a Podmokelského potoka, podél Blanice i Vltavy se přibližují k pomeznímu hvozdu. Oblast, prostoupená hojně lesy i bažinami, není všude stejně osídlována. Hlavně výše položená místa nevábí k výstavbě sídel. Zato někdy od 7.-8. stol. přitahuje rýžování zlata na Otavě a přítocích nové a nové kolonisty, takže v 9.-10. stol. je Pootaví tak silně zalidněno, že se pravděpodobně tehdejší stav nelišil od současnosti. V této době stoupá význam zemědělství a produktivita roste nejen zavedením háku a pluhu, ale i pozvolným pronikáním trojpolního systému obhospodařování půdy. Brzy po svém příchodu se spojují rody i jiné menší skupiny v kmeny. Zdejší terén vede k vytvoření spíše menších kmenových celků. Mohutný slovanský kmen vznikl snad jen ve středootavské kotlině při ústí Volyňky. Tři hradiště (u Sousedovic, Hradec u Řepic, Kněží hora u Katovic) v rozích trojúhelníka se stranami asi 9 km, jsou stavěna z obraného hlediska. Hradiště u sousedovic bylo správním střediskem a chránilo příchod od zemských hranic. Hradiště byla určena k trvalému osídlení, nebo i pouze jako útočiště pro okolní lid v době nebezpečí.
Kolem 9. stol., při stále postupujícím centralizačním procesu se stávali Slované v Pošumaví s ostatními jihočeskými slovanskými kmeny součástí rozsáhlého území kmene Zličanů, kteří na Práchni vybudovali župní hrad. Klatovsko náleželo do správy župního hradu plzeňského (Starý Plzenec). Na kmenové knížectví Zličanů navázali Slavníkovci.
Nová kolonizační vlna v 10. stol. přivádí do jižních Čech další obyvatele. Vyvražděním Slavníkovců (roku 995) jsou jižní Čechy trvale sloučeny s českou říší. Etnická i politická hranice zabíhala tehdy hluboko do dnešního Rakouska. Vitorazsko patřilo do konce 12. stol. k Čechám. Zmíňky o sídlech v listinných pramenech z 11. a 12. stol. ukazují postupné osidlování kraje. Stále více lesních ploch se měnilo v úrodnou půdu, na mýtinách vznikala další sídliště, do nichž přicházeli noví obyvatelé, zemědělci i řemeslníci. Velkou úlohu při osídlování půdy hrály kláštery. Nadacemi přicházela velká část zdejší půdy do jejich rukou. Dochází i k založení kláštera přímo v Pošumaví - v Nepomuku. I obchod, probíhající odedávna po stezkách a strhující jižní Čechy do obchodní sféry intenzivněji, než v jiných okrajových oblastech, se projevuje v osídlení. Při ztezkách vznikají trhové vsi, na křižovatkách obchodních směrů vyrůstají osady.
13. stol. se svými charakteristickými rysy se plně uplatnilo i v Pošumaví. Kolonizace, hlavně německá, zmenšuje lesy. Přibývání nových obcí nasvědčuje i přibývání listinných připomínek, jež nás seznamují se jmény osad. Zájem o hornictví, plynoucí z nákladného dvora, který Václavem I. v Čechách zdomácňuje, se v Pošumaví projevuje v plné síle. Zlatonosné doly dávají velké naděje a přivádějí německé horníky. Město, nový sídelní útvar 13. stol. vyvolaný pokročilými hospodářskými poměry, přetvářelo i zdejší život na půdě královské a panské. Města přebírají na sebe funkci správních středisek. Od poloviny 13. století se zde objevují nové hrady, královské i šlechtické, které jsou již budovány na výšinách.
14. stol. znamená rozmach v dolování zlata i stříbra a tím i vzestup kraje. Pošumaví se proto těší pozornosti jak českých králů, tak bavorských sousedů, kteří se častují vpády hlavně v době Jana Lucemburského. Rozšiřuje se počet měst královských i poddanských. Až do 15. stol. vykazují jižní Čechy hustší osídlení kraje oproti ostatním.
Slavnou epochou bylo v historii Pošumaví husitské revoluční hnutí v 15. stol.. Se jmény Klatov, Sušice, Prachatic a Vodňan se setkáváme po celé období revoluce, neboť jejich příslušníci byly vytrvalými bojovníky husitského hnutí. Města Klatovy, Domažlice, Sušice a Písek přistupují od začátku husitské revoluce k Táboru a vytvářejí s ním jednotu táborskou. Na podzim roku 1420 se připojují i Prachatice a Vodňany a roku 1422 se objevují mezi táborskými městy i Horažďovice.
V době husitské, za krátké vlády Zikmunda a vlády Jiřího z Poděbrad Pošumavím zmítají bitky. Hlavním odpůrcem stávající politické situace  je Oldřich z Rožmberka, který roku 1449 ve Strakonicích vytvoří s dalšími nepřáteli Jiřího z Poděbrad jednotu strakonickou. Hospodářský vzestup kraje a měst především v důsledku hornictví a obchodu při zemských stezkách společně se zakládáním nových měst se opět projevuje až s obdobím renesance.
Prvním signálem třicetileté války v 17. stol. byl vpád Pasovských roku 1611 do Nepomuku. Válka císaře proti českým stavům roku 1618 až 1620 zachvátila jižní čechy i Pošumaví. Po Zlaté stezce se hrnou na pomoc císaři posily žoldnéřů, dobývání a plenění ničí celý kraj. Jako následek Bílé hory se mnoho Pošumavské půdy ocitá ve vlastnictví cizáků. Vznikají nové kláštěry, obnovují se stávající a jezuité přicházejí nejen jako učitelé, ale i jako majitelé měst jako Strakonice a Horažďovice. Třicetiletá válka ochudila celý kraj, byly zničeny doly, upadl i obchod na stezkách. Poměry jsou v kraji těžké, selský lid se často bouří. Kapitalismus 19. stol. není pro Pošumaví a Šumavu východiskem z bídy. Nedostatek uhlí a železa rozvoji nepomohl. Domácí rukodělná práce není výdělečná, zemědělství ve vyšších polohách neprosperuje. Mnoho obyvatel odchází za prací do jiných krajů či do ciziny. V období roku 1937 (20. stol.) začíná chaos v celém pohraničí, krajem zmítá běsnění bílých podkolenek, zdvíhání pravice, útěků českých obyvatel před německou lůzou i kolaborace. V roce 1938 byla odtržena značná část Šumavy a Pošumaví a připojena k Německu. V sousedství Kdyně, Janovic, Sušice a Lhenic vedla protektorátní hranice a města jako Nýrsko, Rejštějn, Vimperk, Prachatice, Volary ležela již za hranicemi. Na vodňansku v období II. světové války operuje skupina partizánů pod názvem Šumava II. Po osvobození Americkou armádou na jaře roku 1945 se vracejí zabrané části Šumavy zpět, německé obyvatelstvo je vysídleno a přicházejí noví osadníci z Čech i Slovenska. Do Pošumaví i na Šumavu se vrací život a práce.
Pobořením železné opony to nekončí. Tam kde se proháněli vojenské gazíky PS, se dnes procházejí lidé, občas projede terénní vozidlo ochránců přírody nebo správců NP, práce však ubývá, firmy se ruší, pobočky jiných se zmenšují.

Bavorský les

Osídlení Bavorského lesa si zachovalo dlouhou dobu svůj původní charakter a do nedávna mají tyto oblasti přirozený a částečně i pralesní ráz. První osídlení bylo v 6./7. st. (jižní část) a s rozvojem obchodu se solí s Čechy se osidlovala i východní část Bav. Lesa. Na začátku 15.st. s rozvojem sklářství se osídlení dále rozrůstalo, protože oblast byla bohatá na volně ležící dřevo, které se používalo k roztápění sklářských pecí a pro zdejší obyvatele představovalo dříví kapitál.

Mühlviertel

Osídlení Mühlviertelu souvisí především s rozvojem obchodu, kdy byly krajinou klestěny obchodní stezky. Z osad u těchto stezek postupně vznikaly střediska a poté i královská města. 14. století přineslo rozmach hornictví. Okolo dolů na zlato a stříbro vznikají hornická města. V 16. století zajišťuje hornictví a obchod na Zlaté stezce blahobyt řadě měst v oblasti. V 17. a 18.století jsou kolonizována stále vyšší místa. Díky výrobě skla a těžbě dřeva osidlují lidé šumavské lesy. Nerozvinutý průmysl na začátku 19. století způsobil značný odliv obyvatelstva. Technický pokrok v dopravě na evropské pevnině začal koncem 19. století v Mühlviertelu s výstavbou koňské železnice z Lince do Českých Budějovic. To byla první kolejová trať ve vnitrozemské Evropě. Stanicí koněspřežné dráhy je město Freistadt. Se založením současné Univerzity Linz Johannese Keplera v areálu zámku Auhof byla do Mühlviertelu přinesena věda.

 


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz