Mapa

Sklářské hutě

Šumava

První písemné zmínky o šumavském sklářství pocházejí z poloviny 14. století. Koncem 17. století začalo české sklo vytlačovat ze světových trhů benátskou produkci, do té doby nejžádanější a nejkvalitnější. Ke slávě českého skla příspěl i Michal Müller z Helmbašské huti u Vimperka objevem křídového křišťálu.
Mohutný rozvoj sklářské výroby na Vimpersku nastal v 19. století zásluhou Josefa Meyera - zakladatele firmy ve Vimperku a v Lenoře. Meyerovská produkce měla vysokou technickou a výtvarnou úroveň a čirá skla byla považována za nejlepší v Čechách.
Do dějin českého sklářství se také výrazně zapsal hrabě Jiří František August Buquoy (1781 - 1851), přírodovědec a fyzik, který na základě pokusů vynalezl originální technologii výroby černého neprůhledného skla - hyalitu (r. 1817) a výrobu doplnil ještě o hyalit červený (r. 1819). 
K obnovení sklářské výroby na Vimpersku, která byla od sklonku 18. století v úpadku, přispěla rozhodující měrou sklářská rodina Meyrova. V roce 1814 založil a roku 1816 uvedl do provozu Josef Meyr huť Adolf ve Vimperku a jeho syn Jan založil sklárnu v Lenoře. Josef Meyr se vypracoval  na nájemce několika skláren na Novohradsku. Když ale majitelé panství a skláren Buquoyové zrušili nájem skelných hutí, přenesl Meyr svou činnost na Vimpersko. Syn Jan převzal po otcově smrti roku 1829 vimperskou sklárnu. Již v příštím roce v ní postavil druhou pec. Když nemohl Jan Meyr za čas stačit vyřizovat všechny objednávky zboží, začal uvažovat o stavbě další sklárny. A tak krajina pod Boubínem, kdysi oblast zamokřených lesů a pastvin a míst někdejších tras Zlaté stezky, se změnila v důležité sklářské centrum. Začátek existence lenorské sklárny lze považovat den 3. dubna 1834. Svůj název sklárna dostala po manželce majitele Eleonoře. Protože se počítalo s tím, že stavba sklárny bude povolena, začalo se s přípravnými stavebními pracemi již na sklonku roku 1833. 23. září 1834 zahájila sklárna činnost. Kromě tabulového skla a sklíček do hodin se zde v třicátých letech vyrábělo zejména křišťálové sklo, které se vyznačovalo krásou, čistotou a trvanlivostí proti působení světla v takové míře, které prý nebylo u nás až do té doby dosaženo. K zušlechtění se většina skla tehdy posílala do severních Čech.
Huť se postupně rozšiřovala. V červenci 1836 byla zahájena stavba druhé pece. Ve sklárně bylo zaměstnáno 16 sklářů, 72 brusičů, 2 rytci a 32 pomocných dělníků.
Jan Meyr zemřel ve Vimperku 17. ledna 1841. V té době vlastnil tři sklárny, vimperskou zvanou Adolf, Lenoru a Nové Hutě. Protože neměl potomky, přenechal všechny tři sklárny synovcům Vilému Králíkovi a Josefu Taschkovi. Oba dědici vedli výrobu a obchod pod firemním názvem Synovci J. Meyra. Výrobky z lenorské sklárny získaly vyznamenání za svou kvalitu i krásu roku 1835,1836,1839 a 1845. V majetku firmy byly tedy soustředěny sklárny Adolf, Lenora, Nové Hutě, Arnoštov a Františkov. K těmto pěti sklárnám přibyly ještě sklárny v Idyně údolí a Louisina huť. Správním střediskem byla Lenora.  Josef Taschek zemřel 10. března 1862. Synové Jan a ani Josef o sklářství zájem neměli, Kralik je vyplatil a tak se zcela osamostatnil. Celý dosavadní společný majetek, tj. sklárny Adolf, Lenora, Nová Huť a Františkov i Arnoštov převzal Kralik pod názvem Meyrův synovec.
Na huti v Lenoře se v 2. pol. st. rozvinulo umění hutního zdobení skla. V Lenoře nastal po roce 1880 určitý obrat k lepšímu a sklárna celkem úspěšně odolávala velkému konkurenčnímu náporu severočeských skláren. Postavením železniční trati ze Strakonic do Volar v letech 1899-1900, při níž Lenora leží, byla usnadněna doprava, což mělo na odbyt lenorských výrobků a další rozvoj sklárny dobrý vliv. První světová válka však narušila obchodní spojení, které nebylo možno po jejím skončení v plném dřívějším rozsahu obnovit. Přesto počátkem třicátých let, kdy se v jiných podnicích ostře projevovala hospodářská krize, udržela si sklárna v Lenoře přece jen určitou úroveň a dokázala se prosadit i v dalších letech.
Pracovalo se téměř jen pro zahraniční trh a vyváželo se do USA, Anglie, Francie, Belgie a Itálie. V té době byli majiteli Alfons a Siegfried Králíkové. Po roce 1934, kdy se oslavovalo sté výročí trvání lenorské sklárny, blížila se však i tato sklárna kritickým létům hospodářské krize. Ani válečná léta nezůstala bez vlivu na život sklárny. Konec druhé světové války ji zastihl při zcela ochromené výrobě. Ale ne nadlouho. Přišli noví lidé a ve sklárně začal zase čilý ruch. Řada budov však byla v havarijním stavu.
Nakonec sklárna nejenže obnovila dřívější obchodní styky se zahraničím, ale také zaujala svým novým druhem uměleckého skla, kterému se říkalo lenoár.
Před rokem 1968 došlo konečně k renovaci sklářských pecí a na podzim téhož roku i ostatních provozů včetně úpravny skla, brusírny, malírny, expedice apod. Přestavba si vyžádala nákladu téměř 30 miliónů korun. Z těžkého skla se vyráběli vázy, mísy, popelníky apod. Nezapomínali ani na tradiční nápojové soupravy na víno. Zahraniční odběratelé měli v 70. a 80.letech 20.století převážně zájem o čiré sklo bohatě broušené. Moderní lenorská sklárna se stala jedním a vlastně svou velikostí byla jediným památníkem slávy šumavského skla. Výrobky lenorské sklárny putovaly do Anglie, kde mezi odběratele patřila i královská rodina, do Německé spolkové republiky, Francie, Rakouska, Itálie, Švédska, Islandu, USA, Brazílie, Uruguaye atd. V roce 1951 byly Šumavské sklárny přičleněny k národnímu podniku Český křišťál Chlum u Třeboně. K další organizační přestavbě došlo v roce 1965, kdy se vytvořil monopolní podnik olovnatého křišťálu n. p. Sklárny BOHEMIA se sídlem v Poděbradech, jehož součástí se stal i podnik Český křišťál.
V rámci privatizace po roce 1990 přešel provoz do soukromých rukou, noví majitelé postupně přivedli jednu z našich nejslavnějších skláren do bankrotu (1995). Objekty jsou několik let opuštěné a nezadržitelně chátrají. Část krásného lenorského skla získalo Muzeum Šumavy v Kašperských Horách a tím obohatilo své sbírky šumavského skla.

Bavorský les

Glashütte Fa. Nachtmann,
- Glashüttenstr. 1, Riedlhütte,
- možnost shlédnutí výroby z balkónu
- prodej výrobků

Glasscherben Köck,
- Forsthausstr. 2, Riedlhütte,
- tägl. Fertigung von Glasunikaten und Verkauf,
Výroba unikátů ze skla, prodej

Josephshütte,
- Riedlhütter Schleif 15, Riedlhütte,

Glasveredelungsbetrieb Trs Franz,
- Geheimrat-Frank-Str. 27, Riedlhütte,
- Verkauf, prodej

Glasveredelungsbetrieb Fleck Franz,
- Geheimrat-Frank-Str. 35, Riedlhütte,
- Verkauf, prodej

Alfred Kesten,
- Sankt Oswald,


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz