Mapa

Bavorský les - města a obce

Arnbruck, 550 m, Regen
www.arnbruck.de
Tuto krásnou vesnici v údolí Zellertal na úpatí hory Riedelstein prý podle legendy založil v roce 950 hrabě Arno von Bogen. Pověst vypráví, že byl během lovu ve hvozdech hory Mühlriegel zaskočen průtrží mračen a málem se utopil v potoce, ale první zdejší osadníci ho zachránili. Jako výraz díků dal přes řečený potok postavit most, který byl osadníky nazývám Arnův most - Arnobruck. Také podle historických pramenů byl Arnbruck založen hrabaty z Bogenu. Roku 1209 předal hrabě Bertold III. Arnbruck s dceřinnými kostely Böbrach, Sackenried a Wettzell klášteru Niederalteich. "Arnobruck" byl až do sekularizace v roce 1803 klášterní dvorní markou.
Rekreační středisko Arnbruck se chlubí také dlouhou historií sklářské výroby. Do roku 1895 se v Poschingerově Huti (dříve nazývané Skelná Huť - Glashütte) vyrábělo sklo. V roce 1969 zde založil brusič dutého skla Oskar Weinfurtner dílnu na zušlechťování skla. Dnes je tato dílna "Vesnicí zážitků se sklem" - Erlebnis-Glasdorf Weinfurtner (www.weinfurtner.de) s uměleckými díly ze skla na zahradě místem setkávání pro hosty i domácí.
Údolím Zellertal vedou dvě stezky. Cyklistická "Sochařská stezka" Zellertal-Skulpturen-Radweg je lemována působivými uměleckými objekty ze dřeva, které vznikly v rámci so-chařského sympozia. Stezka pro pěší "Kolem kostelů a kaplí" Kapellenwanderweg spojuje ta-to krásná místa pro rozjímání v Arnbrucku a Drachselsriedu.
Za prohlídku ve městě stojí "Geigerův mlýn", starý žitný mlýn s pilou a historickou expozicí, dále dřevořezbářství Meindl (možnost prohlídek dílny), farní kostel sv. Bartoloměje, posta-vený v roce 1643 a zvětšený v roce 1905, kaple sv. Víta a křížová kaple Steinkreuzkapelle a také mariánská kaple z roku 1644 u vjezdu do obce. Ta slaví své patrocinium každoročně na začátku června - je připomínáno procesím se svíčkami a další den poutí "Kirchei Kirwa".
Za pěkného počasí nabízí Letecká sportovní jednota v Zellertalu (plachtařské a sportovní le-tiště) okružní lety nad Bavorským lesem.
Přírodní park má svůj trumf - provozuje zajímavou naučnou stezku s výchozím bodem u in-formačního pavilonu radnice. Ta vás po asi 2,5 hod. chůze přes Thalersdorf, Hötzelsried a sta-tek Schedlhof zavede zpět k výchozímu bodu. (Vysvětlující brožuru obdržíte v Přírodním parku Bavorský les a v turistických informacích v Arnbrucku.)

Veřejné dopravní prostředky: nejbližší nádraží: Gotteszell, Bodenmais; regionální autobus RBO Regen-Bodenmais-Kötzting

Arrach, Cham
www.arrach.de
Státem uznané středisko rekreace a zimních sportů Arrach leží v půvabné krajině Lamer Winkel, na úpatí osmi tisícovek. Jsou to mohutné hory Bavorského lesa Kaitersberg, Arber (Javor), Osser (Ostrý) a Hohenbogen, abychom jmenovali jen některé z nádherných cílů pro turisty. Dohromady s místními částmi Haibühl a Ottenzell má Arrach 2850 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1383. Až do 17. století spadala oblast pod panství kláštera Rott na Innu.
Návštěvnickým magnetem jsou palírna Bärwurzerei a Muzeum řemesel Bavorského lesa. Z vlastní iniciativy tu milovník starých řemesel vybudoval jedinečné zařízení, ve kterém můžete na vlastní kůži poznat některá dávno zaniklá povolání.
Rodiny přitahuje přírodní Jezerní park s koupalištěm a koupacím ostrůvkem, dobrodružným hřištěm, hřištěm pro plážový volejbal a mnoha dalšími atrakcemi. Za letních večerů areál zve k prožití hudebního "Pestrého léta" - "Bunter Sommer".
"Skleněnou branou" v Arrachu začíná historická turistická trasa "Skelná stezka". Dále je tur-istům jen kolem Arrachu k dispozici 95 km dobře značených stezek. Cyklistická trasa Lamer-Winkel"Arber (Javor) o celkové délce zhruba 50 km, která obcí prochází, je sportovci s obli-bou užívaná. V zimě se dá v lyžařské oblasti "Eck-Riedelstein" provozovat sjezd nebo lyžovat na běžkách. K dispozici jsou tři sjezdovky, snowboardový park, večerní osvětlení i běžecké tratě "Auerhahn-Höhenloipe" o délce 30 km a další tratě pro běžkaře.
Každoroční tradicí se stala jezdecká pouť k poutnímu kostelíku Kolmstein o poslední zářijové neděli. Kolem 200 účastníků se každý rok sejde v obci Haibühl a s modlitbami vyjíždí ke Kolmsteinu.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Lam-Arrach-Kötzting; dráha Oberpfalzbahn Lam-Kötzting-Cham.

Bayerisch Eisenstein (Bavorská Ruda)
www.bayerisch-eisenstein.de
Historicky významná obec, státem uznané klimatické lázně v těsné blízkosti hranic, leží přímo na úpatí Javoru. Řeka Großer Regen (Velká Řezná) protéká půvabným údolím a propojuje bavorsko-české pomezí. K obci patří i osady Bayerisch Häusl, Arberhütte, Brennes, Grafhütte, Neuhütte, Regenhütte, Steinhütte, Hintersteinhütte, Seebachhütte, Seebachschleife a Schwellhäusl.
V 16. století se zde začala těžit železná ruda (s přestávkami až do roku 1933) a vznikla tak původní malá obec "Am Eisenhammer" - "U železného hamru". V průběhu let se tu usadili i zemědělci. První zmínka o sklářské huti je z roku 1691. Přenosná huť stála na dnešním náměstí Kirchplatz. Obdobím rozkvětu sklářské výroby bylo 19. století, kdy zde žilo většinou zámožné obyvatelstvo. Po zániku výroby skla přinesly nový rozmach zpracování dřeva a poz-ději turistika.
Pro obec byla od samého počátku určující její poloha na hranicích. Po válkách o dědictví špa-nělské bylo železnorudské údolí přičleněno k Českému království. Nová úprava hranice z roku 1764 platí dodnes. Tenkrát vrátila Marie Terezie Bavorsku "divoké údolí pod Javorem, kde stojí jen jedna koželužna, jeden mlýn a jedna kovárna". Kolem roku 1735 získala toto území od hraběte Johanna Heinricha von Nothafft do vlastnictví sklářská rodina Hafenbrädlů. Aktivní období sklářských hutí tu začalo zřízením Javorské a Hraběcí huti. Roku 1872 prodali Hafenbrädlové svůj les s obcí Bayrisch Häusl a rudským mlýnem knížatům Hohenzollern Sigmaringen, kterým lokalita patří dosud.
Výstavba železniční trati Deggendorf " Eisenstein - Plzeň s hraničním nádražím Železná Ruda (1877) přinesla obyvatelům hospodářský rozmach. V této době tu vznikly i první hostince a ubytovací zařízení a do místa, "které bylo božskou prozřetelností tak marnotratně vybaveno přírodními krásami", jak nadšeně zaznamenal kronikář Andreas Löffelmann roku 1892, přicházelo stále více turistů. Název Bavorská Ruda - Bayerisch Eisenstein - existuje oficiálně od roku 1951. Mezníkem v dějinách Bavorské Rudy je znovuzavedení přeshraniční silniční (1990) a železniční dopravy (1991).
Pozoruhodné je impozantní, osově souměrné pohraniční nádraží s bavorsko-českým Infor-mačním centrem Přírodního parku a Národních parků Šumava a Bavorský les. Hranice mezi oběma zeměmi probíhá přímo expozicí.
Farní kostel sv. Jana Nepomuckého (1908 - 09) s Mariinou jeskyní, malá pohraniční sklářská huť vedle nádraží a působivé Muzeum místní železnice s 20 historickými železničními vozid-ly jsou hlavními turistickými cíly městečka.
Turistický park v Bavorské Rudě je východiskem pro hru, zábavu a dobrodružství. Velmi ro-mantická je turistická stezka podél řeky z Bavorské Rudy do Zwieselu a také zdejší část Skel-né stezky. Oblíbené jsou výlety pěšky nebo na kole po stezce Schwellsteig k historické pla-vírně dřeva "Schwellhäusl" (občerstvení, zahradní restaurace; hřiště), kde si můžete dát "Bier vom Stoa" - pivo ze skály - nebo "Grachal Baam" či "Most Baam" - limonádu nebo mošt. Turisticky oblíbené jsou výlety do mohutného pralesa "Watzlik-Hain" v národním parku, do obce Arberhütte (historická sklářská obec; pohodové posezení v hostinci se zahradní pivnicí), na "Mittagsplatzl" (horská pastvina pro mladá zvířata s nádhernou vyhlídkou), k idylickému Malému Javorskému jezeru s jeho nápadnými plovoucími ostrůvky (občerstvení; procházka kolem jezera), k Velkému Javorskému jezeru (procházka kolem jezera; v období bez sněhu přístupný "Pohádkový les" ). Samozřejmě se z Bavorské Rudy dají podniknout i přeshraniční túry na českou stranu - např. k jezeru Laka, Černému nebo Čertovu jezeru, Prášilskému jezeru nebo na vrchol Pancíře. Bavorská Ruda má od října 2005 pravidelné autobusové spojení do Sušice. Linka je provozována sedmkrát v týdnu třikrát denně.
V zimě je Bavorská Ruda díky stálé sněhové pokrývce důležitým střediskem bílého sportu - sjezdové lyžování a snowboarding na Javoru, běžecké lyžování od lyžařského centra Hohen-zollern-Langlaufzentrum v místní části Bayerisch Häusl (součást běžeckých tratí Bavorského lesa Bayerwaldloipe) nebo od Bretterschachten. Nové "Zemské lyžařské středisko Javor" u Velkého Javorského jezera slouží jako tréninkový a závodní areál pro výkonnostní sportovce z Bavorského lesa a je pro veřejnost uzavřeno.

Veřejné dopravní prostředky: železniční zastávka dráhy Waldbahn; regionální autobus RBO Zwiesel-Bayerisch Eisenstein; Furth im Wald-Bayerisch Eisenstein.

Bischofsmais, Regen
www.bischofsmais.de
Státem uznané rekreační místo s přidaným přívlastkem "Prázdninová obec pro rodiny" leží asi 10 km jižně od města Regen, na úpatí Oberbreitenau (1035 m) a hor Geißkopf (1097 m), Einödriegel (1121 m) a Teufelstisch (901 m). Obec Bischofsmais (3280 obyvatel) vzmikla spojením Bischofsmaisu, Habischriedu a Hochdorfu. Jak napovídá její název, vznikla jako "Maiß", tedy jako vymýcené místo. Pasovský biskup dal tuto oblast zpřístupnit kolem roku 1100 ze Seebachu na Dunaji. Obec Bischofsmais byla poprvé zmíněna v roce 1125. Oblast byla převzata hrabaty z Bodenu a roku 1262 předána jako léno Wittelsbachům. Roku 1399 ji vlastnili Degenbergerové. Usidlováním řemeslníků udělali z Bischofsmaisu hospodářské středisko správní oblasti Weißenstein.
Dnes je Bischofsmais turistické centrum Bavorského lesa. Atraktivní prázdninový park s ven-kovním i krytým plaveckým bazénem je lákadlem pro děti. Dospělé zaujme i pozoruhodný farní kostel (vystavěný v letech 1848 - 51), zasvěcený sv. Jakubovi.
Nejznámějšími obyvateli obce jsou spisovatel zdejšího kraje Max Peinkofer i jeho švagr, biskup Dr. Joseph Freundorfer (oba zesnulí).
Vrchol Geißkopf se vypracoval v ráj pro turisty a bikery. Zdejší cyklistický park Mountainbi-ke Erlebnispark je celosvětově největším zážitkovým parkem pro horská kola s půjčovnou a dílnou (www.bikepark.net).
Bischofsmais-Breitenau si udělal jméno jako středisko zimních sportů: zimní radovánky na-bízejí jedna sedačková lanovka, šest vleků, 70 km upravených běžeckých stop, 15 km upra-vovaných zimních turistických cest a 2 km dlouhá sáňkařská dráha přímo na Geiskopfu.
Horské rašeliniště Oberbreitenau potěší romantické milovníky přírody nejen svými nádhernými turistickými stezkami, ale i zajímavou naučnou stezkou Hochmoor-Erlebnispfad. Trosky obce opuštěné v roce 1956 vyprávějí historii bývalých obyvatel, kteří se ve výšce přes 1000 m v chudém opuštěném kraji pokoušeli vyvzdorovat na půdě obživu.
"Hladoví" poutníci najdou občerstvení v nedaleké horské chatě "Landshuter Haus", která patří Bavorskému lesnímu spolku.
V 16. století se nacházela na odlehlé Oberbreitenau jednoduchá lesní sklárna (do roku 1650). Byla založena Georgem Aschenbrennerem.
Sklárna v Unterbreitenau byla do roku 1755 provozována sklářským rodem Poschingerů z Oberzwieselau (u Frauenau).
Asi dva kilometry západně od Bischofsmaisu leží St. Hermann. Zde postavil v roce 1322 pou-stevník Hermann z kláštera Niederalteich dřevěný příbytek. Vodě vedle něj byla přisuzována léčivá moc a tak se sem začaly konat poutě. Dnes na tomto svatém místě najdeme dřevěnou kapli nad Hermannovým příbytkem. Vedle ní zapůsobí na návštěvníky robustní kruhová kaple (1611) s šindelovou střechou. Tato stavba jakoby trůnila nad zázračným pramenem. Třetí sa-krální stavbou je barokní poutní kostel z roku 1656. Je to nejstarší záračné místo Bavorského lesa. Bohatě zlacený pozdně barokní sloupový oltář vznikl kolem roku 1720. Oltářní obraz představuje sv. Hermanna v bílé mnišské kutně. Jeho autorem je Josef Rauscher (1683 - 1744), malíř a hospodář z Aichy na Dunaji. Každoročně v den svatého Vavřince (10. srpna) a svatého Bartoloměje (24. srpna) se mnozí věřící účastní poutí do St. Hermannu. Po pouti se všichni sejdou na velkém jarmarku.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Regen-Bischofsmais-Habischried; autobusová linka Hansbauer Deggendorf-Bischofsmais-Habischried; nejbližší nádraží: Regen, Deggendorf.

Bodenmais, 692 m, Regen
www.bodenmais.de
Klimatické lázně se malebně rozkládají na úpatí hory Silberberg (955 m) a na jižním svahu "Krále lesa" Javoru. Od 15. století nacházeli cestu do lesnatého Bodenmaisu skláři a v 19. století i zušlechťovači skla. Po roce 1945 se obec stala význačným centrem sklářství a podařilo se zde spojit sklářské odvětví s turismem. Jeho rozvoj byl podpořen i výstavbou železniční trati Zwiesel - Bodenmais v roce 1927. Se svými 3335 obyvateli je to dnes největší turistické centrum okresu. Jednu z pozoruhodností nabízí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Její oltářní obraz byl vytvořen podle proslulé Černé Madony Loretánské v Itálii. 16. června (sv. Benno) 1705 byl tento zázračný obraz - dar kurfiřta - ve slavnostním procesí přinesen do Bodenmaisu. Jako připomínka této události se každoročně v červnu slaví lidová slavnost sv. Benna.
Lidé se s oblibou scházejí ve sklárně a sklářské expozici "JOSKA Kristallerlebnis Welt" (www.joska.de). Zde se kromě jiného vyrábějí ve světě žádané skleněné sportovní trofeje z křišťálového skla.
Známý řezbář J. von Zülow a místní nejstarší řezbářská dílna Gstöttner také rádi předvedou návštěvníkům své umění.
Po léta na sebe Bodenmais několikrát do roka upozorňuje velkými sportovními a zábavními akcemi, jako je v lednu např. "Race Night", podívaná s nočními slalomářskými soutěžemi, nebo běh na Javor "Arbergipfellauf".
Historie Bodenmaisu je po staletí spojena s těžbou na Stříbrné hoře " Silberbergu. Kvůli skal-natým zubům svého vrcholku bývá Silberberg také nazýván "Bischofshaube" - "Biskupská mitra". Obec byla poprvé zmíněna v urbáři bavorských vévodů kolem roku 1300. Vévodové Vilém a Ludvík povýšili roku 1522 Bodenmais a Lam na "zcela svobodná horní města". Těžba se v Bodenmaisu provozovala s přestávkami až do roku 1964. Od roku 1787 se zde také vyráběl vitriol. Byla to první továrna na výrobu kyseliny sírové v Bavorsku, roku 1892 vyhořela a zachovány zůstaly pouze pece na vypalování nádob. Z výzkumných důvodů pro-běhly nedávno vykopávky u bývalé huťě na výrobu vitriolu poblíž parkoviště Schöneben u hory Silberberg.
Tvrdou práci horníků dnes připomíná fascinující expozice v historickém dole, ke které se dostaneme pohodlnou sedačkovou lanovkou.
Pohled z vrcholu do údolí Zellertal a jeho horské panorama je obzvláštním požitkem. Závan dobrodružství ucítí každý, kdo se odváží prosvištět 600 m dlouhou letní sáňkařskou drahou do údolí. Vyznavači zimních sportů ocení dobře udržované sjezdovky na hoře Silberberg. Jedi-nečným zážitkem pro turisty jsou divoce pěnící vodopády Rießloch-Wasserfälle na cestě z Velkého Javora do Bodenmaisu.
.Právo pást v lese na pastvinách zvaných Arberschachten je ještě využíváno čtyřmi místními rolníky. Malá stáda dobytka v lese na Javoru už ale nejsou hospodářskou nutností, nýbrž slouží především jako turistická atrakce.

Veřejné dopravní prostředky: místní autobusová linka, Skibus; dráha Zwiesel - Bodenmais, regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein - Arbersee - Bodenmais

Buchenau, 800 m, Regen
Tato krásná samota je dnes částí obce Lindberg. Kostel je zasvěcen svatému Vintířovi (Hl. Günther). Buchenau je východiskem pro túry na horských kolech a výlety po pastvinách (Schachten) v rozšířené oblasti národního parku. Staleté aleje (stará silnice do Buchenau, cesta k vodárenské údolní nádrži) připomínají dobu, kdy sklářské zboží ještě bylo převáženo povozy taženými koňmi nebo voly. Stromy chránily zvířata před sluncem.
Dějiny Buchenau počínají sklářskou hutí, kterou přeložil roku 1629 Hans Preißler z Unterz-wieselau na úpatí hory Hirschberg. Johann Adam Hilz posunul huť kolem roku 1735 na louku, která se dodnes nachází proti zámku. Huť se nazývala "Hilzenhütte". Roku 1856 roz-dělil majitel sklářských hutí Benedikt von Poschinger statek stejným dílem mezi své dva sy-ny. Ferdinand nazval svou polovinu Buchenau. Tady se vyrábělo proslulé barevné tabulové sklo, které se používalo jako sklo okenní a v období secese také na skleněné mozaiky. Nádherný zámek (1840), pyšná myslivna, bohatá hospodářská budova a na návrší trůnící bývalá škola s mozaikou známého výtvarníka Schmolla von Eisenwerth upomínají na dobu blahobytu, kterého si skláři užívali do zrušení výroby v roce 1933.
Mezi léty 1890-93 složil frankfurtský profesor Engelbert Humperdinck na zámku Buchenau části své opery "Jeníček a Mařenka". Roku 1942 koupila panství známá autorka kuchařských knih Erna Horn a její manžel Dr. Julius Arndt.
Nádherný zámecký park byl po přestavbách zámku v letech 1868 " 1870 založen ruským zah-radním architektem. Dnes plánuje Podpůrný spolek zámku Buchenau "Förderverein Schloss Buchenau" vybudování místa mezinárodních setkávání.
V Buchenau se podobně jako v mnoha jiných bavorských vsích dodržují staré zvyky a tradice. Po "Wolfauslassern" (kdysi obchůzkách pastevců vybírajících plat za svou službu) chodí krátce před Vánocemi dům od domu děti a zpívají vánoční písně.

Veřejné dopravní prostředky: Falkensteinbus 1 Zwiesel-Buchenau-Spiegelhütte-Lindberg-Zwiesel.

Drachselsried, Regen
www.Drachselsried.de
Uprostřed údolí Zellertal, na jižních svazích horského pásma Kaitersberg - Javor (Arber), se rozkládá státem uznané rekreační místo Drachselsried. Spolu s Arnbruckem tvoří oblíbený prázdninový region, kterým vede Cesta skla. Hned dva pivovary zde pečují svými vynikajícími pivy a dalšími nápoji o blaho hostů i místních obyvatel.
Drachselsried má téměř tisíciletou historii. Obec byla založena klášterem Oberalteich a v průběhu staletí náležela mnoha dalším klášterům a šlechtickým rodům: klášteru Oberalteich, klášteru Gotteszell, Degenbergerům, panství Altnussberg a nakonec Poschingerům, kteří do Drachselriedu přinesli sklářský průmysl a dnes mají své sídlo ve Frauenau. Sklo má ještě dnes pro obec velký význam, vždyť je tu nejvýznamnější evropská galerie uměleckého skla - Galerie Herrmann. Roku 2004 byla vyznamenána cenou Cesty skla. Asi 150 umělců třiceti národností tu vystavuje to nejlepší ve všech technikách zpracování skla. Nově je v obci Studio skla Andrease Fuchse, kde kromě jiného modelují zvířátka z pestrých skleněných tyčinek.
Velmi proslulá je místní "Drachselsrieder Kirwa", jedna z největších starobavorských církev-ních poutí. Slaví se po čtyři dny na konci srpna. Patronem farního kostela v Drachselriedu je svatý Egidius, jeden ze čtrnácti pomocníků v nouzi. Na konci července pořádá místní krojový spolek velkou lidovou slavnost. K programu na této slavnosti, stejně jako na četných folk-lorních večerech, patří i vystoupení lidových tanečníků.
Údolím Zellertal vede "Sochařská cyklistická stezka Skulpturenradweg" o délce 25 km, z Kötztingu přes Arnbruck a Drachselsried až do Bodenmaisu. Při mezinárodním sochařském sympoziu vytvořilo asi 40 umělců z 16 zemí umělecká díla ze dřeva a ta byla instalována po-dél cyklistické stezky.
Přes celé údolí Zellertal vede turistiská stezka "Kolem kostelů a kaplí Kirchen- und Kapel-lenwanderweg", která spojuje četné zdejší sakrální stavební památky.
Značená turistická stezka údolím Asbachtal vede říční krajinou a poučuje o obzvlášť cenných biotopech a krajinných oblastech. V Drachselsriedu najdeme i přírodní památky jako např. lípy v místní části Frath nebo horskou louku Schareben (oblíbený cíl výletů s možností ob-čerstvení).
Obzvlášť bohatá je nabídka zimních sportů. Vedle 30 km dlouhé horské běžecké trasy Auer-hahn-Höhenloipe provozuje obec Drachselried ještě lyžařské středisko Frath i četné běžecké tratě v údolí. Vyhlášenou atrakcí z nabídky zimních sportů jsou přírodní sáňkařské dráhy. Lyžařský vlek Riedlberg obsluhuje dvě sjezdovky a jeden cvičný svah. Běžecké tratě, lyžařský vlek a sáňkařské dráhy jsou pohodlně dosažitelné skibusem Zellertal.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bodenmais-Drachselsried-Viechtach; dopravní podnik Bodenmaisu Drachselsried-Teisnach-Drachselsried; nejbližší nádraží Bodenmais; linka 26 linkové taxi na zavolání Anruf-Linien-Taxi (ALT) Arnbruck-Drachselsried-Geiersthal-Gotteszell-Bahnhof Tel. 0 99 21-6 01 nebo Taxi Dorner.

Engelshütt, Cham
www.markt-eschlkam.de
Eschlkamm je považován za nejstarší historicky známé sídlo v pohraničním hvozdu mezi Bavorskem a Čechami. Bylo založeno benediktinskými mnichy z Chammünsteru. Obec byla písemně zmíněna v prvních dvou bavorských urbářích v letech 1228 a 1270. Markrabata z Chamu zde postavila opevnění a založila trh, který brzy začal čile obchodovat s Čechami. Eschlkamm se stal opevněným střediskem v údolí za horou Hohenbogen. Když markraběcí rod vymřel, připadla oblast Wittelsbachům, kteří správní centrum zachovali a vytvořili bavorský správní úřad. Po smrti posledního hraběte z Bogenu zahrnoval úřad i oblast Bogenu s Furthem (do roku 1331) a okolními obcemi.
Mezi léty 1420 a 1434 padl Eschlkamm několikrát za oběť husitům. Roku 1634 byl přepadem Švédy, kteří zbořili zámek (správní sídlo), který poté nebyl nikdy obnoven. Dodnes viditelné jsou trosky opevněného kostela, zachován zůstal zámek ve Stachesriedu ze 17. století
Eschlkamm je dnes znám především jako rodiště Maximiliana Schmidta, "turisty první hodiny", kterému král udělil šlechtický přídomek "zvaný Waldschmidt". Ve více než 60 spisech tak úchvatně popsal Bavorský les, který měl tenkrát spíše špatnou pověst, že začal být zajímavý pro turismus. Schmidt byl zakladatelem 1. svazu pro turistický ruch v Bavorsku. Při mnichovských pivních slavnostech Oktoberfest zavedl proslulý průvod v krojích. Když v roce 1919 v Mnichově zemřel, byl eschlkammským královským dvorním radou. Od roku 1985 je každoročně udílena Waldschmidtova cena.
Eschlkamm je také rodištěm známého malíře Aloise Bacha.
Zajímavá umělecká turistická stezka na téma "Setkání na hranici - cesty mezi Východem a Západem" zve ke kulturnímu prožitku sochou "Bratr měsíc a sestra slunce", umístěnou vysoko nad obcí vedle "Domu Evropa". V dřevěné pyramidě s tématem "V novém středu Evropy - světlo a stín" vystavuje svá díla šest malířů z USA, České republiky a Německa.
S českými partnerskými obcemi Všeruby a Kdyně je každoročně pořádán Bavorsko-český kulturní a zážitkový týden. Atrakcí je také přeshraniční turistický program "Putování bez hranic v Novém středu".

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein - Furth im Wald.

Finsterau, Freyung-Grafenau
Státem uznané centrum rekreace hraničí s Národním parkem Bavorský les. Oblast Mauth - Finsterau se vyznačuje dostatkem sněhu v zimě a tak tu najdeme nejrozsáhlejší síť běžeckých tratí v Bavorském lese. V létě jsou zážitkem výlety k upravené nádrži Reschbachklause, urče-né kdysi k plavení dřeva a na vrchol Siebensteinkopf.
Hlavní atrakcí v blízkosti obce Finsterau je skanzen (www.freilichtmuseum.de) ve výšce 1000 m. Je v provozu i v zimě. Staré, kompletně zařízené domy z Bavorského lesa, vesnická ko-várna, rázovitá hospoda s venkovním provozem, trhy a slavnosti přitahují mnoho návštěvníků. Jezdcům na koních nabízí jezdecká stanice místo pro 10 koní a dva kočáry, přenocovat mohou ve skanzenu v t. zv. Raidlově domě.

Veřejné dopravní prostředky: linka Národního parku Bavorský les Igelbus ze Spiegelau

Flanitzhütte, Freyung-Grafenau
Idylicky položená "solární vesnice" Flanitzhütte leží mezi Frauenau a Klingenbrunnem a patří k obci Spiegelau. Až do 60. let neměli její nečetní obyvatelé ani eletrický proud, ani tekoucí vodu. Pak byl na samotu dodáván proud elektrickým vedením na sloupech, které ale bylo často poškozováno padajícími stromy a posléze nákladně opravováno. Od roku 1992 získává obec elektřinu z fotovoltaického zařízení, neboť Flanitzhütte posloužila společnosti Bayernwerk AG jako výzkumný projekt a dnes slouží společnosti EON jako projekt pro solární zásobování elektrickou energií.
Do roku 1938 stála ve Flanitzhütte sklářská huť "Mayernhütte". Byla to poslední huť na výrobu tabulového skla v Bavorském lese. Mayernhütte byla odnoží sklářského panství Klin-genbrunn, poprvé zmíněného roku 1521. V roce 1927 se u osmi pecí stále ještě ručně vyrábělo zrcadlové sklo a čiré i barevné okenní sklo. Kromě toho se zhotovovaly velké koule, ze kterých se dělala optická skla a zrcadla. O rok později pece vyhasly, když konkurence začala vyrábět tabulové sklo strojově, čímž bylo dosaženo vyšší kvality za nižší cenu. Roku 1938 byla zchátralá budova hutě zbourána. Když skláři našli práci v jiných hutích a odstěhovali se, byly mezi roky 1939 a 1946 strženy i některé obytné domy dělníků.
Do Flanitzhütte vede turistická značka "Skelná stezka" - "Gläserner Steig". Pěší a cyklisté ob-jevili tuto samotu jako cíl svých výletů. Historický hostinec "Flanitzerhof" (penzion pro rodiny a mládež) poskytoval v minulosti byty 12 sklářským rodinám.

Veřejné dopravní prostředky: nejbližší nádraží Frauenau a Spiegelau; autobusová linka Martin Pfeffer odbočka Flanitzhütte.

Frauenau, 580 m, Regen
www.frauenau.de
Toto "Skleněné srdce Bavorského lesa" leží na úpatí Velkého Roklanu (Großer Rachel, 1453 m), v půvabném údolí potoka Flanitzbach. Ve středu této státem uznané rekreační obce stojí nádherný rokokový kostel z 18. století. V létě se v něm konají varhanní koncerty.
Frauenau se ohlíží za dlouhou sklářskou tradicí. První huť byla založena na počátku 15. stole-tí. S Joachimem Poschingerem začala roku 1568 nejstarší sklářská rodinná linie na světě, kte-rá bez přerušení trvá dodnes - rodinná tradice sklářského rodu ve Frauenau, svobodných pánů von Poschinger. Se sklářskou hutí Eisch, s jedinečným novým sklářským muzeem a infor-mačním střediskem Národního parku a s podniky zušlechťujícími sklo je obec skutečným "skleněným srdcem" na Cestě skla "Glasstraße". Expozice ve sklářském muzeu (1300 m2) za-číná dávným objevem výroby skla a vede staletími do sklářského světa dneška. Význačná umělecká díla všech epoch, úžasná mezinárodní sbírka studiového skla, bohatá přehlídka lah-viček na šňupavý tabák, stálá výstava Národního parku k tématu slatě a pastviny (Schachten) jsou jen malou ukázkou rozmanité nabídky.
Sklářská kaple s četnými atributy sklářského cechu stojí na prostranství před Poschingerovou sklárnou. Byla zasvěcena svatému Vavřinci, patronu sklářů a svatému Markovi, patronu zuš-lechťovatelů skla.
Umělce ze zahraničí každoročně přitahuje instituce "Bildwerk Frauenau" - akademie ma-lířská, tiskařská, sklářská, sochařská, keramická, zpracování bronzu, divadelní a taneční. Sportovnímu vyžití a rekreaci slouží koupaliště s vytápěným bazénem a hřištěm na plážový volejbal, lesní louka s lehátky, částečně zastřešená a s Kneippovým bazénem, minigolf, kem-ping "Green Village" vedle 18jamkového golfového hřiště Oberzwieselau, dům Haus Wald-schrat (saňová psí spřežení, půjčovna kanoí Flanitzmühle) a možnost jízdy na koni na statku Fohlenhof. Někdy dokonce ještě lze v uhlířství Häusler, nejstarším bavorském uhlířství, vidět dýmající milíře.
Raritou je kaple Hermannkapelle auf der Zell, lidově také zvaná Eisch-Kapelle. Byla vybu-dována s použitím autobusu VW. Kamenný stolec na konci krátkého tunelu a stopy nohou ve směru k Frauenau připomínají každodenní cestu svatého Heřrmanna z jeho cely dolů do vsi. Tento laický bratr z kláštera Niederalteich roku 1324 Frauenau založil. Po jeho smrti v roce 1331 dal dědičný hofmistr Hartwig z Degenbergu nedaleko cely postavit dřevěnou kapli. Pře-nesl sem zázračný obraz a údolí nazval "Unserer Frauen Aue" - Niva Naší Paní. Vzniklo tak hojně navštěvované poutní místo.
Přehradní jezero Frauenau je zdrojem pitné vody a svou idylickou polohou eldorádem pro cyklisty i pěší a také východiskem četných výletů. Dostaneme se k němu z Oberfrauenau, Bu-chenau nebo od informačního střediska "Regenbrücke".
Zděná hráz z roku 1904 na potoce Hirschbach, asi 100 m nad přehradním jezerem, vypráví o těžkých dobách plavení dřeva. Dal ji postavit Benedikt III. von Poschinger. Tato dnes pa-mátkově chráněná hráz o délce zhruba 100 m měří na svém nejvyšším místě 6,80 m. (Proh-lídka možná jen s průvodcem " dotazy v informačním středisku Národního parku ve sklářském muzeu.)
Nadregionální význam získala každoročně o masopustu provozovaná maškarní slavnost "Rauhnacht", kterou organizuje Lesní spolek Wald-Verein. Je to největší maškarní slavnost v Bavorském lese (téma přírodní a lesní duchové) s prémiemi pro nejlepší masky. Dalšími atrakcemi jsou každoročně konaný závod na běžkách "Glaser-Loppet" a v létě slavnost "Glas-straßenfest". Při této slavnosti se smí platit jenom skleněnými tolary "auro", které si můžete vyměnit.
Stále ještě nezapomenutý je legendární zámek na svahu Roklanu (1875-1959), který dal postavit Georg B. II. von Poschinger. Už jenom kaple na Zámeckém náměstí Schlossplatz při-pomíná dobu svátků a slavností.
Oblíbená turistická stezka "KönigSteig" je památkou na dvě návštěvy králů. 2. srpna 1921 navštívil král Ludvík III., poslední monarcha Království bavorského, tento zámek se třemi věžemi, postavený ve zdobném stylu novorenesance. 25. června 1923 byl hostem šumících le-sů na svahu Roklanu král Friedrich August III. Saský. V upomínku na tyto návštěvy dala lesní správa Frauenau zhotovit pamětní desky. Dnes se na místě základů zámku nachází chovná stanice sokolů, kteří jsou zde také předváděni.
Cesta "KönigSteig" vede z nádraží Klingenbrunn-Linden směrem k nádraží Frauenau - 6 km, značení červený kruh č. 1, dále rozcestník KönigSteig.
V Oberfrauenau stála jediná v Bavorském lese známá továrna na židle, která vyráběla židle z ohýbaného dřeva podle vynálezu Michaela Thoneta. Georg B. II. von Poschinger přinesl tuto Thonetovu inovativní myšlenku do Frauenau a vytvořil tak mnoho pracovních míst. Budova bývalé továrny je dnes obytným domem. Vedle se nachází chovná stanice huskyů a závody saňových psů také patří k místním atrakcím. Vedle velkých jeleních obor a pastvin dobytka budete ve Frauenau moci vbrzku obdivovat islandské koníky (možnost jízdy na koni).
Nesmíme zapomenout ani na dobré podmínky pro zimní sporty. Běžecká trať Bavorským le-sem Bayerwaldloipe prochází kolem frauenauského lyžařského střediska Oberlüftenegg.

Veřejné dopravní prostředky: dráha Waldbahn Zwiesel-Grafenau; autobusová linka Martin Pfeffer; Skibus.

Freyung
www.freyung.de
Freyung je okresní lázeňské město (povýšeno 1953) a hospodářské středisko okresu. Vzniklo z malé vsi na vymýceném místě nedaleko zámku Wolfstein. Názvem "die Freyung" bývalo označováno místo, na kterém byli osadníci osvobozeni od daní. Freyung patřilo k významným sídlům na Zlaté stezce.
Pozoruhodný je zámek Wolfstein, jehož původ sahá do 12. století. Byl vystavěn na křemencové skále Pfahl. Sloužil pasovským knížatům-biskupům jako obranný hrad k ochraně severní hranice klášterního panství. Dnes je sídlem okresní galerie a Muzea lovu a rybářství. Dalšími klenoty města jsou novogotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (1874-77), starý poutní kostel Sv. Anny v Kreuzbergu, vlastivědné muzeum "Winterberg" a t. zv. "Schraml-Haus" (dějiny, podmalby na skle malířské školy v Raimundreutu, selská bytová kultura), ve kterém se nachází také vlastivědné muzeum Wolfsteinu.
K nejkrásnějším geotopům Bavorska patří "Buchberger Leite", divoká romantická skalní sou-těska v Přírodním parku Bavorský les mezi Freyungem a Ringelai. Když za starých časů začal na horách tát sníh, potoky Saußbach, Reschbach a Wolfsteiner Ohe se naplnily vodou a jejich vody se hnaly k řece Ilzu a Dunaji, pak mívali dřevaři plné ruce práce při plavení dřeva. Voda v soutěsce Buchberger Leite byla využívána k výrobě energie. V roce 1899 byla započata stavba podniku na výrobu karbidu Carbidwerk, který měl i vodní elektrárnu. Karbid byl dlou-hou dobu používán v lampách ke svícení. Od roku 1913 se v této továrně vyrábějí i umělé drahokamy (podniková prodejna), které se exportují do celého světa.
Naučná turistická stezka "Soutěskou Buchberger Leite " člověk a příroda" je dlouhá 8 km. Na zajímavých místech se nacházejí informační tabule. Zbytky Zlaté stezky najdeme ještě na jižním svahu hory Geyersberg (dláždění kamennými deskami u Ochsenbergu). Na kupecké solné stezce z Pasova do Povltaví chudého na sůl se dalo v 16. století napočítat týdně často až 1300 soumarů.
Nový sportovní areál Nordic-Fitness-Sports-Park poskytuje na 42 kilometrech šest pěších tras o různých stupních obtížnosti. Můžete se k němu dostat ze tří výchozích míst: zimní stadion Solla, sportovní areál Oberfeld a stadion v Kreuzbergu. Školy Nordic Walking nabízejí ce-loroční program. Odpovídající vybavení si lze vypůjčit na místě.
Ve Freyungu se každoročně o prvním víkendu v září koná zámecká slavnost s historickým trhem. Spousta řemeslníků, kejklířů a muzikantů, "švédský tábor" a oddíl "hlídačů trhu" vyt-váří barvitou podívanou. Středobodem celé podívané je historická hra pod širým nebem, ve které amatérští divadelníci předvádějí nejvýznamnější události z dějin obce.
Den svatého Linharta, jednoho ze 14 pomocníků, je připomínán v listopadu jízdou na koních ke kapli Brünnlkapelle u Kreuzbergu. Tato stylová stavba s dvojitou valbovou střechou pochází z roku 1744. Ve stejném měsíci ožívá také obyčej zahánění vlka - Wolfaustreiben - a o všech adventních víkendech se můžeme podívat na vánoční trhy. Vyvrcholením na konci roku jsou lesní vánoce 25. prosince s Christkindl-Anschießen - salvami po půlnoční mši.

Veřejné dopravní prostředky: autobus na zemní plyn inormační středisko Nationalpark-Infozentrum-Hohenau-Freyung; City-Bus.

Furth im Wald
www.furth.de
V tomto půvabném starém pohraničním městě, nesoucím označení "státem uznaná rekreační obec", žije 9425 obyvatel. Furth im Wald (410 m) leží v Přírodním parku Horní Bavorský les a je obklopen horami Gibacht (934 m) a Hohenbogen (1073 m) na bavorské a Čerchov (Schwarzkopf, 1032 m) na české straně. Přítok Řezné Chamb a další potoky protékají Furthskou proláklinou, která je už od pradávna považována za zemskou bránu mezi Ba-vorskem a Čechami. Tento hluboký zářez v pohraničních horách odděluje Hornofalcký les od Bavorského lesa.
Symbolem města je přístupná novogotická městská věž (1864-66), postavená na místě původ-ního správního zámku, který byl zničen při velkém požáru města v létě roku 1863. Barokizo-vaný a několikrát přestavovaný katolický městský farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (1721 - 22) vlastní náhrobní kameny dřívějších správců kraje. Pozoruhodný je také kostel Svatého kříže (1668) u hřbitova a zvonkohra (23 zvonů; předváděny v 11 a 18 hod.) v arkýři budovy okresního soudu, pořízená v roce 1980. K prohlídce zvou i Muzeum zemské brány s muzeem bývalého sudetoněmeckého krajanského sdružení Horšovský Týn na náměstí Schlossplatz, 1. německé muzeum draků a hamr ve Voithenbergu (výroba zbraní a kovárna 1823-26, mezi místními částmi Schafberg a Voithenberghütte). Ze tří bran bývalého městského opevnění ze 14. století zůstala dodnes zachována Hradní brána u radnice. "Mu-zeum industrializace" Flederwisch se zachovanými starými stroji a nástroji nabízí cestu časem z 21. do 19. století.
Dobrodružství prožijete v historických skalních chodbách pod městem. Konferenční centrum s japonskou zahradou je místem kulturních událostí (Kulturní léto), veletrhu a dnů médií. Ve Furthu im Waldu se kromě jiných nachází firma FLABEG, světově známý výrobce autozrca-del a solárních reflektorů.
Město nabízí plaveckou halu a koupaliště. Jedinečná je rozsáhlá zahrada s místní zvířenou a s pozorovací stanicí podvodního života (v blízkosti koupaliště a kempu). Neobyčejný je také rekreační park u zatopeného lomu Steinbruchsee s oborou, obřím akváriem, muzeem lesa a muzeem hodin. Při silnici do Eschlkamu stojí krásná kaple sv. Linharta z 19. století. Toto místo je již 250 let každý rok na Pondělí velikonoční cílem koní a jezdců, kteří se účastní jízdy sv. Linharta - Leonhardi-Ritt.
Kultura se ve Furthu im Wald píše velkými písmeny. Město je známé daleko za hranicemi díky historickému "Skolení draka - Drachenstich", nejstarší lidové hře Německa, která se předvádí každoročně v srpnu. S drakem se ve Furthu im Wald bojuje již déle než 500 let. Li-dová hra vychází z legendy o svatém Jiří. Obsahem dnešního pojetí (od roku 1952) jsou hu-sitské války a bitva u Domažlic roku 1431. Aktéři přesvědčivě hrají zoufalství prchajících lidí a panický strach z draka (zla). Nejmodernější elektronikou řízený, 20 metrů dlouhý, pět metrů vysoký a devět tun těžký drak je skutečnou senzací, je to oheň chrlící technické umělecké dílo. Lze si ho po celý rok prohlédnout v "Dračí hale" - "Drachenhalle"- na náměstí Schloss-platz.
První písemná zmínka o Furth im Wald pochází z roku 1086. Tenkrát předal císař Jindřich IV. správci řezenského dómu Friedrichovi z rodu hrabat von Bogen za zvláštní zásluhy několik vsí v markrabství Cham, mezi nimi také vesnici "Vurthe" na soutoku potoků Chamb a Kalte Pastritz, strategicky důležité sídlo u brodu na cestě do Čech. Hrabata z Bogenu zřídila na pa-horku hrad k opevnění hranice. Budovy později přestavěné na zámek padly v roce 1863 za oběť požáru, zbyla jen čtverhranná věž Lärmerturm v bývalém zámeckém dvoře (dnes obytný dům). V roce 1300 je Furth im Wald poprvé uváděn jako celnice. Poté co rod z Bogenu vym-řel, připadl Furth bavorským vévodům, získal roku 1332 městská práva a hrad byl dále opev-ňován městskými příkopy a hradbami. V roce 1360 byl ve městě zřízen kostel. Roku 1470 se město stalo sídlem pohraničního hejtmanství "před Českým lesem" - "vor dem Boheimer Wald". Spravovalo oblast mezi Třístoličníkem severně od města a Javorem. Furth im Wald tím získal nejstarší bavorskou organizaci zeměbrany, ke které náleželo v roce 1608 přes 700 osob.
V roce 1764 císařovna Marie Terezie a kurfiřt Max Josef III. definitivně stanovili průběh hranice (Trojmezní skála poblíž hory Gibacht). Již v roce 1861 se Furth im Wald připojilo k železniční trati Norimberk - Praha. 1903 byl postaven evangelický kostel. V roce 1946 se mě-sto stalo prvním útočištěm pro více než 700 000 vysídlených sudetských Němců. Roku 1964 byl znovu uveden do provozu starý hraniční přechod do Československa. Hraniční zátarasy na české straně byly odstraněny v roce 1990.
Tradiční akcí je "Jízda sv. Linharta" na Velikonoční pondělí. V týdnu mezi druhou a třetí ne-dělí v srpnu se odehrává akce "Skolení draka - Drachenstich" (www.drachenstich.de) s histo-rickým slavnostním průvodem (přes 200 koní, 1400 účinkujících), osmi termíny her, skolením draka pro děti a velkým rytířským táborem; k tomu v měsících červnu a červenci největší východobavorské dětské divadlo na lesní scéně.
Turisty lákájí přeshraniční cyklotrasy a turistické trasy, 18jamkové golfové hřiště u hory Voithenberg, skatepark, lezecká stěna, lukostřelba, létání na rogalech, tenis, jízda na koni, lyžařský areál na Voithenbergu. A ještě jedna atrakce, nové Dračí jezero u Furthu im Wald.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein-Furth im Wald; autobusové spojení také s Neukirchen beim Heiligen Blut a Waldmünchen. Vlastní nádraží (Cham - Furth im Wald - Plzeň).

Geiersthal, Regen
www.geiersthal.de
Státem uznané rekreační místo leží v idylickém údolí mezi Viechtachem a Bodenmaisem. K obci patří 32 osad s celkem 2293 obyvateli. Sup ve znaku odkazuje na místní jméno Geiersthal (Geier - sup). Pozoruhodný je kostel sv. Markéty s krásnými freskami na pozdně gotickém kůru.
Obzvlášť pro mladé lidi je atraktivní zábavní park s halou pro motokáry Go-Kart-Halle, brus-lením na in-linech, zastřešeným Světem dětí a bowlingovou dráhou. Obzvláštní pozornost si zaslouží trosky hradu Altnussberg z 12. století; archeologické vykopávky tu probíhaly v le-tech 1983 " 99. Hrad byl sídlem rodu Nußbergerů. Je to nejstarší a svými 240 m délky a 80 m šířky také největší hradní areál v Bavorském lese. Bývalá hradní věž byla znovu postavena a slouží jako rozhledna. V přilehlém hradním muzeu jsou vystaveny nálezy z vykopávek, mezi jiným i benátské sklo. Hradní šenk nabízí občerstvení. Prohlídek se můžete zúčastnit od květ-na do října vždy v úterý a ve čtvrtek. Obzvlášť oblíbená jsou večerní posezení, která se na hradě konají v červenci a srpnu jednou týdně.
K obci Geierstal patří i osada Linden (235 obyvatel). V ní jsou ještě zachovány části zámku, ve kterém se v roce 1553 narodil pozdější majitel sklářských hutí Paulus Poschinger. V 16. století se tu nacházel jediný pivovar Bavorského lesa, ve kterém se vařilo světlé bavorské pšeničné pivo.
Obec nabízí 10 nádherných okružních a několik cílových turistických stezek, např. Geiersthal-Knoglberg-Altnußberg-Geiersthal (5 km); Geiersthal-Frankenried-Schön-Linden-Geiersthal (16 km).

Veřejné dopravní prostředky: linka 26 linkové taxi na zavolání Anruf-Linien-Taxi (ALT) Arnbruck-Drachselsried-Geiersthal-Gotteszell-nádraží Tel. 0 99 21-6 01 nebo Taxi Dorner 0 99 29-7 36.

Gotteszell, Regen
www.gotteszell.de
Dějiny obce Gotteszell, která se zachovala v původní podobě, začínají v letech 1285-86 založením kláštera ze statku "Drochslah" (poplužní dvůr). Hrabě Heinrich von Pfelling, ministeriál hraběte Bertholda na Bogenu, zastavil poplužní dvůr a území na severním svahu hory Vogelsang klášteru Aldersbach s podmínkou, že tam bude založen klášter. Prvními obyvateli kláštera byli cisterciáci z Aldersbachu (tento klášter byl založen 1127 jako augustiniánský, v roce 1145 ho převzali cisterciáci). Biskup Heinrich II. z Řezna dal klášteru jméno "Gotes-Cell". Ve 14. století byl Gotteszell dvorskou markou. Až do sekularizace roku 1803 se v jeho čele vystřídalo 26 opatů. V roce 1806 bylo povoleno zřízení samostatné far-nosti.
Pozoruhodný je farní kostel Sv. Anny (postavený 1339, v roce 1729 barokně upravený) s proslulou freskou Cosmase Damiana Asama "Nanebevzetí Panny Marie", zázračným obra-zem Sv. Marie Samotřetí nad hlavním oltářem a Poslední večeří Páně v kapli apoštolů. V ši-rokém okruhu známý je zvuk varhan od Thomase Janna z roku 1999, které nejméně čtyřikrát ročně zvou k velkým koncertům. Přilehlé, do kruhu uspořádané přístavby bývalého kláštera a hora Kalvarienberg se zastaveními křížové cesty (1898) a Lourdeskou kaplí, zvou k prohlídce.
Od nádraží se dá podniknout mnoho krásných výletů, jako např. k hoře Hirschenstein (1095 m), Vogelsang (1022 m), Dreitannenriegel s Domem přátel přírody Loderhard (930 m) a na Oberbreitenau (1012 m). V zimě lákají ke sportování přírodní ledové dráhy a běžecké stopy.

Veřejné dopravní prostředky: Gotteszell je dosažitelný dráhou Waldbahn, nachází se ale ve větší vzdálenosti od nádraží.

Grafenau, 610 m
www.grafenau.de
Starobylé město Grafenau, známé klimatické lázně a středisko zimních sportů, se malebně rozkládá na jižním svahu hory Schwaimberg (700 m) a na okraji Národního parku Bavorský les (sídlo správy Národního parku). Údolím teče potok Kleine Ohe. Grafen-Aue (Hraběcí ni-vu) založila hrabata von Vormbach-Neuburg nad Innem. První zmínka o obci pochází z roku 1255. Následoval hraběcí rod von Hals, který obci udělil tržní práva. Roku 1376 bylo tržní místo kvůli svému velkému významu pro obchod s Čechami (především se solí na Zlaté stez-ce) s povolením císaře a českého krále Karla IV., povýšen na město (nejstarší město ve vnitřním Bavorském lese). Povolil Grafenau jako jedinému městu v Bavorském lese ohraničit vé výsostné území hradbami. Další privilegia přispěla k rychlému rozkvětu města. Po vymření hraběcího rodu von Hals (1375) připadla oblast kolem Grafenau hornofalckému lantkraběti Johannovi I. von Leuchtenberg. V roce 1438 prodal hraběcí rod z Ortenburgu město ba-vorskému vévodství. Roku 1508 obdrželo Grafenau znak, na kterém je zobrazen medvěd. Do konce 17. století obchod se solí kvetl, pak ale na této trase téměř úplně ustal a město se muse-lo smířit se snížením svého hospodářského významu. V roce 1890 přijel první vlak z Zwieselu do Grafenau a začal turistický ruch, který je dodnes důležitým hospodářským odvětvím města. Od roku 1991 jsou partnerským městem Grafenau Kašperské Hory v České republice.
Pozoruhodné je historické náměstí s kašnou Säumerbrunnen, rozsáhlý lázeňský park s velkou promenádou, jezerem s ostrovem Robinsonů, dráhou pro kolečkové brusle, minigolfem, ska-teparkem, dětským hřištěm a zastřešenou bruslařskou halou s umělým ledem (otevřeno listo-pad až březen). Atrakcí jsou zbytky starých městských hradeb z 15. století, městský farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (postavený v letech 1905 - 07) s nádherným hlavním ol-tářem, špitálský kostel z roku 1759, Muzeum šňupavého tabáku a Městské muzeum v býva-lém špitále (od 15. století se staral o chudé a nemocné) a Muzeum selského nábytku v lázeňském parku.
V Grafenau se nachází také množství sportovních zařízení: 9jamkové (brzy 18jamkové) gol-fové hřiště, 900 m dlouhá celoroční bobová dráha na vrcholku Schwaimberg (www.Grafenauer-Bobbahn.de), koupaliště Säumerwelle s umělými vlnami a s dětskou sklu-zavkou, krytý bazén, tenisová hala a šest tenisových hřišť, dva vleky a také síť běžeckých tra-tí, propojená s tratěmi v Národním parku. Blízké letiště Unterhüttensölden pořádá pravidelně vyhlídkové lety.
Doporučit můžeme pěší túry přes poutní kapli Brudersbrunn z roku 1841 na horu Frauenberg (728 m) s vyhlídkovou skalou; na horu Hoher Sachsen (742 m), na jejíchž strmých svazích se lámal křemen, neboť na jižním svahu u vsi Grafenhütte se nacházela sklářská huť; přes Lichteneck k hoře Geistlicher Stein (800 m, dříve hranice kapituly dómu v Pasově). Dalším "bonbónkem" v blízkosti Grafenau je rokle Bärnsteiner Leite (také zvaná Elsenthaler Leite). Zde teče potok Kleine Ohe romantickou skalní soutěskou, nad kterou se rozkládá ves Bärnstein. Mezi Roklanem (Rachel) a Luzným (Lusen) pramení Ilz, poslední velká divoká voda východního Bavorska. Řeka nese své jméno od mlýna Ettlmühle u Grafenau, postaveného v 18. století.
Význačným občanem Grafenau byl univerzitní profesor Dr. Otto Maußner (1880 - 1942). Proslavil se jako učenec, dialektolog a pisatel vědeckých spisů.
Grafenauské slavnosti Salzsäumerfest se konají každou 1. sobotu v srpnu. K vidění je histori-cky věrně ztvárněna solná karavana s mnoha tažnými zvířaty.

Veřejné dopravní prostředky: městský autobus; stanice dráhy Waldbahn; autobus Národ-ního parku Bavorský les Lusen-Waldhäuser-Grafenau.

 Grainet, Freyung-Grafenau
www.grainet.de
Státem uznané rekreační místo a středisko zimních sportů (600 obyvatel) leží v jižní části Bavorského lesa, v krásném koutě trojmezí Bavorsko - Čechy - Rakousko. Na domácké návsi, zdobené hned třemi kašnami, zvou k prohlídce středověký kostelík sv. Mikuláše (obnoven po požáru 1911) a farní kostel Svaté trojice (vybudovaný v letech 1748 - 56). Grainet vděčí za svůj vznik zhruba na konci 15. století obchodníkům se solí, kteří v letech 1010 až 1706 provozovali čilý obchod na Zlaté stezce.
Pod obecní úřad patří vedle Grainetu osady či samoty Obergrainet (kaple pátera Ruperta Mayera, v roce 1988 postavena ve výšce téměř 1000 m z kamenů ze zbořenišť starých lesních samot), "zlatá ves" Rehberg (stará dřevěná kaple; každoročně na začátku června slavnost bře-zového lesa Birkenwaldfest), Fürholz (ubytovna vodičů soumarů Althammer), "zlatá ves" Un-terseilberg (přírodní koupaliště, kaple a selské dvory), Oberseilberg (vesnická kaple; natáčel se zde televizní seriál Hájovna Falkenau - Forsthaus Falkenau), Hobelsberg (v letech 1449 - 1642 sklářské sídlo), Vorderfreundorf, Gschwendet, Exenbach a Kronwinkel.
Nejstarší osadou obce je Fürholz. Existuje již od roku 1220 a byla poslední osadou před hranicemi. Rehberg byl založen v roce 1500. V roce 1620 tu stálo již 14 usedlostí. První zmínka o Vorderfreundorfu pochází z roku 1486. Svou polohou na cestě Haidweg nabyl vel-kého významu při vpádu císařských oddílů. K ochraně obyvatelstva tu dal sídelní biskup v ro-ce 1619 zřídit obranný násep.
Stezky pro pěší v létě a dobře upravené běžecké stopy v zimě jsou největším lákadlem pro sportovně založené turisty. Tematické cesty "Zlatá stezka" a "Cesta lesních sklářských hutí" vedou po historických stopách soumarů a sklářů. Grainetská "Stezka mezi kaplemi" navzájem spojuje dva kostely a 11 kaplí.
Bavorsko-česká soumarská slavnost je pořádaná každý rok o třetím víkendu v červenci.

Veřejné dopravní prostředky: linky regionálního autobusu RBO Passau přes Waldkirchen a Freyung.

Haidel, Freyung-Grafenau
Půvabný region kolem hory Haidel se svými obcemi Grainet, Haidmühle, Hinterschmiding, Jandelsbrunn, Neureichenau a Philippsreut leží v oblasti trojmezí Čechy - Rakousko - Německo. Přes horu Haidel táhli svého času obchodníci se solí do Čech (Prachatice, Vimperk). Její 35 metrů vysoká rozhledna s informačními pavilony je vidět už z dálky. Ve vzdušných výšinách si mohou návštěvníci vychutnat jedinečné kruhové panorama. Hory a obce jsou zak-resleny na informační tabuli. Ve dnech, kdy vane fén, jsou viditelné Alpy.
Půldruhého kilometru odsud kdysi ležela dnes již opuštěná ves Leopoldreuth (1108 m). Reno-vovaný kostel a stará budova školy připomínají toto sídlo, které obyvatelé opustili pro dlouhé a kruté zimní podmínky. Nepomíjející literární památník vytvořil oblasti trojmezí Adalbert Stifter svým románem "Witiko".

Veřejné dopravní prostředky: linky regionálního autobusu RBO Passau přes Waldkirchen a Freyung.

Haidmühle, 830 m, Freyung - Grafenau
www.haidmuehle.de
Obec je významným rekreačním střediskem; leží v Přírodním parku Bavorský les a přímo na hranicích Národního parku Šumava. Patří k ní také rekreační obce Frauenberg (920 m; lesní hřiště) a Bischofsreut (1000 m; hraniční přechod pro pěší, cyklisty a lyžaře). Tento kouzelný kraj byl díky svým krajinným zvláštnostem zvolen organizací "Naturfreunde International" "Krajinou roku Böhmerwald / Šumava". Malebná poloha v údolí Třístoličníku (1312 m) a hory Haidel (1167; rozhledna) láká v každou roční dobu četné návštěvníky. Toto sídlo v údolí Studené Vltavy bylo založeno jako středisko obchodu se solí na Zlaté stezce.
Haidmühle (hraniční přechod pro pěší, cyklisty a lyžaře Haidmühle - Nové Údolí s návaz-ností na vlakovou dopravu v České republice) je světoznámá díky firmě Bettenhaus Mühldor-fer, vyrábějící péřové přikrývky. Proslulé hotely jako hotel Burj Al Arab Dubai, hotel Sacher ve Vídni nebo hotely řetězce Steigenberger ukládají své hosty do přikrývek, které jsou vy-ráběny v této malé obci. Po předchozí domluvě je možná prohlídka závodu.
V Haidmühle stojí za návštěvu šumavská vlastivědná expozice Böhmerwälder Heimatstube na radnici, farní kostel sv. Maxmiliána (1926-29), mariánská kaple se zvonkohrou, nádrž Kreuzbachklause (určená k plavení dřeva; kanál už zanikl), krytý bazén s dětským rájem, so-lární loukou, parní a finskou saunou, a také přírodní koupaliště. Majitelé psů tu najdou trénin-kovou dráhu pro saňové psy (8 nebo 10km). Jarní závody psích spřežení patří k vrcholným akcím celého roku. V Bischofsreutu najdeme Muzeum lesa, Pohádkový les, Lesní naučnou stezku a naučnou okružní Stezku mezi poli a lukami.
Turisty, cyklisty a jezdce na koních očekává 83 km dobře značených cest. Obzvlášť doporu-čujeme jednodenní výlet z Haidmühle přes Třístoličník, Kamenné moře, vrcholek Klausgupf a obec Frauenberg. Zimním návštěvníkům nabízejí úplný program upravené přeshraniční běže-cké trati všech stupňů obtížnosti o délce 215 km, lyžařské vleky, upravené zimní cesty pro tu-risty a louky pro sáňkaře.

Veřejné dopravní prostředky: linky přepravní společnosti RBO Pasov přes Waldkirchen a přes Freyung

Hohenau, 812 m, Freyung-Grafenau
www.hohenau.de
Obec leží mezi městy Freyung a Grafenau. Jméno místu dala zdejší krajina - "hohe Au" - "vysoká niva". Nádherný je pohled severním směrem na oblast Národního parku Bavorský les od Luzného přes Roklan až po Velký Javor. Pohled na jih při jasném počasí odhalí mohutný masiv Alp.
Známější ze 24 osad, které spadají pod obecní úřad Hohenau, jsou Bierhütte (historický hotel s restaurací pro gurmány), Glashütte, Raimundsreut a Schönbrunn u hory Lusen (Luzný) (ze-mědělská naučná stezka). Závod "Carbidwerk", který jako jediný podnik v Německu vyrábí syntetické drahokamy, leží zčásti na pozemcích obce. Pěší výlety např. k nedalekým přírodním rezervacím - soutěska "Buchberger Leite" nebo "Almeyer Schloss" ukazují zvláštní krásu tohoto kraje.
Doporučit vám můžeme také návštěvu volného výběhu pro zvířata v Národním parku Ba-vorský les (6 km od Hohenau), plavání v přírodním koupališti se sanitární budovou a hřištěm pro plážový volejbal, tenis a v zimě bowling nebo jízdu na běžkách na místní trati s napo-jením na běžecké trasy Bavorského lesa.
Osada Hohenau vznikla kolem roku 1380, když oblast patřila Puchbergerům na Wildensteinu. V 15. století byla v osadě Bierhütte činná lesní sklářská huť. Roku 1524 byla přestavěna na panský pivovar. V roce 1593 získalo budovu knížecí biskupství v Pasově a dalo ji barokně přestavět; tato slohová podoba zůstala zachována dodnes (od roku 1971 Hotel Restaurant Bierhütte). Roku 1730 se v této velké budově narodil proslulý skladatel Georg von Pasterwitz, jehož jméno nese Základní škola v Hohenau-Schönbrunn pod Luzným.
Schönbrunn děkuje za svou existenci hutnímu mistrovi Hansi Kürschnerovi z Hobelsbergu. Po své sklářské huti u Grainetu zřídil roku 1599 novou sklářskou pec "im Schönnprun". Když Kürschner roku 1616 zemřel, vdala se jeho vdova Anna za Abrahama Poschingera ze Zwiese-lu. V roce1687 převzal majetek hutě David Hilz ze Schönau (manžel Marie Salome Poschin-gerové). Roku 1703 ji přeložil dále do lesa, do dnešní vsi Glashütte, kde byla za vedení Fran-ze Xavera Hilze v provozu až do roku 1830. Do období sklářských mistrů Hilzů spadá rozkvět podmaleb na skle v sousední obci Raimundsreut.
Podmalby na skle z Raimundsreuthu jsou ještě dnes mezi sběrateli velmi žádané. V obci Neu-raimundsreut byl zřízen výstavní sál - muzeum podmaleb na skle malířské školy v Raimunds-reuthu. Zrušená sklárna přešla na přechodnou dobu na bavorský stát. Od něj ji získal roku 1837 Johann Egyd Rast z Etzenrichtu v Horní Falci. O 30 let později koupila sklárnu firma Krailsheimer z Fürthu u Norimberka, aby zde vyráběla zrcadlové sklo. Schönbrunnské sklárny měly nejdelší životnost v Dolním Bavorském lese.
Schönbrunn pod Luzným je ideálním východiskem pro pěší túry, např. ke Kazatelně se skalní turistickou zónou "Felswanderzone".

Veřejné dopravní prostředky: autobusy Národního parku Bavorský les na zemní plyn

Kirchberg im Wald, Regen
www.kirchbergimwald.de
Kirchberg im Wald, kdysi zvaný "Gotthardsberg", má dlouhou historii. V roce 1146 potvrdil král Konrád III. klášteru Niederalteich, založenému roku 741, darování hory "St. Godehardi" a okolních statků "bratrům, kteří na hoře sloužili Bohu". Masivní věž dnešního velmi pozoruhodného kostela prý byla postavena už roku 900 n.l. Předpokládá se, že původně patřila k opevnění hradního typu na hoře Gotthardsberg.
Tímto známým rekreačním místem s jeho nádherným panoramatickým výhledem vede za-jímavá naučná stezka včel a přírody, korunovaná "Domem včel".
Kirchberg je rodištěm Ferdinanda Neumaiera (nar. 1890), který se ujal místních lidových písní, jehož rodný dům stojí na návsi. Z jeho pera pochází téměř 100 známých písní a melodií. Jedním z nejznámějších je často zpívaná píseň "Mir san vom Woid dahoam" - "Pocházíme z (Bavorského) lesa". Nejvýznamější hudební dílo Ferdinanda Neumaiera je zhudebnění "Ho-rácké mše" - "Waldlermesse", napsané ve starobavorském nářečí Eugenem Hubrichem.
Přírodní rezervace "Todtenau" s její zajímavou naučnou stezkou je jedním z nejzajímavějších vrchovištních rašelinišť Bavorského lesa. "Domácí hora" obyvatel Kirchbergu Plattenstein s "Kamenným mořem", poskytuje nádherné výhledy. Krásné místo pro odpočinek na jeho úpatí s kaplí Fürbergtaferl z 19. století a s četnými umrlčími prkny zve k zamyšlení.

Veřejné dopravní prostředky: nejbližší nádraží Regen; regionální autobus RBO Zwiesel-Regen-Kirchberg-Kaltenbrunn.

Kirchdorf, Regen
www.kirchdorf-im-wald.de
Rekreační místo Kirchdorf na trase "B 85" Cham - Pasov (Passau) si v Přírodním parku Bavorský les vybralo obzvlášť krásné místečko. Na úpatí hory Eschenberg (1042 m), obklopen nádherně zelenou lesní krajinou, otevírá se Kirchdorf na jih a skýtá daleký výhled do Předního Bavorskéh lesa.
Kirchdorf má jeden z nejkrásnějších kostelů v Bavorském lese s pozoruhodným vnitřním vy-bavením ve stylu rokoka a nádherně barevnými nástropními malbami. Předchůdcem dnešního mariánského kostela, který býval také cílem poutí, byl pravděpodobně románský kostel z roku 1204. Pozdně gotická kamenná stavba vznikala v letech 1503 " 34. Roku 1708 byla zvětšena kostelní loď a v roce 1727 přistavěna věž. V roce 1755 následovala stavba nynějšího marián-ského kostela Neposkvrněného početí. Postupně se uskutečnily další změny a renovace. V lé-tech 1974 - 77 objevené a restaurované fresky v podélné lodi jsou připisovány klášternímu malíři z Niederalteichu Franzi Antonu Rauscherovi (1731-77), žákovi Cosmase Damiana Asama.
Zvláštností Kirchdorfu je přírodní památka "Lipová alej Grünbichl"s 15 ještě zachovanými zimními lipami. Byly zasazeny roku 1912, když byla stavěna stará silnice mezi Kirchdorfem im Wald a Grünbichlem. Touto lipovou alejí dojde návštěvník ke kavárně Sonnenhang, která je známá daleko za hranice obce svými velkými zákusky. Možnost občerstvení poskytují ještě dva další útulné venkovské hostince. Vesnice Kirchdorf nese ještě rysy původní vsi s kruhovou návsí, založené benediktinským mnichem Wilhelmem z kláštera Niederalteich v 11. století
Oblíbeným cílem turistů je 951 m vysoká hora Gsengetstein. Doporučujeme také túru přes Hessenstein (878 m) do Klingenbrunnu. Na nedaleké hoře Eschenberg se v oblasti vrcholu stále ještě nacházejí budovy a zábrany z doby studené války, neboť plnila důležitou funkci ra-darové kontroly. O posledním srpnovém víkendu se v obci slaví pouť.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Regen-Schönberg-Grafenau; nej-bližší nádraží Regen .

Klingenbrunn, 818 m, Freyung-Grafenau
Vysoko položená pivovarská vesnice na okraji Roklanského masivu a Národního parku Bavorský les nabízí daleký panoramatický výhled. Za jasných zimních dní se zdá horské pásmo Alp na dosah. Klingenbrunn je východiskem pěších túr, např. kolem kaple Fatimakapelle po stezce Seppensteig, nebo z Klingenbrunnu stezkou Rachelsteig na Velký Roklan či k blízkému vrcholku Wagensonnriegel. První písemné zmínky o obci "Chlingenprunne" pocházejí již z roku 1250. V roce 1521 bylo v jednom dokumentu zmíněno, že rodák z Grafenau Erasmus Mospurger zůstavil své sklářské hutě Spieglaw a Klingenprun farnímu kostelu Grafenau. Kostel za to měl za rodinu pravidelně sloužit zádušní mše a sklárny prodat za odhadní cenu Mospurgerovu bratranci, pasovskému výrobci zrcadel Sigmundu Frischovi. Roku 1740 byla huť přeložena do Althütte. V roce 1832 prodal Felix von Hilz panství Klingenbrunn za 107 000 zlatých bavorskému království. Celé panství sestávalo se z panského domu, hospodářských budov, pivovaru a sklářských hutí v Althütte a Neuhütte. Klingenbrunn patřil tedy také k raným sklářským obcím v pralesní oblasti na úbočí Roklanu.
Básník a filosof Friedrich Wilhelm Nietsche v roce 1876 v Klingenbrunnu strávil dovolenou. Nadšeně napsal tenkrát své sestře: "To místo zde je velmi dobré, hluboké lesy jako v pohoří Jura, zde chci zůstat".
V zimě zve systém dobře značených běžeckých tras k jízdě na běžkách. V místě se nachází pivovar Stangl, vyrábějící kromě jiného specielně pro slavnost Pandurenfest, která se koná v červenci ve Spiegelau, pivo "Panduren-Bier". Klingenau také nabízí celoročně otevřený kem-pink.
Obklopena malebnou krajinou je historická plavební nádrž na potoce Rotbach v blízkosti nádraží Klingenbrunn-Linden a nedaleko místa, kde potok Rotbach ústí do potoka Flanitz. Má nejstarší betonovou hráz regionu. Původní dřevěnou zřídil v roce1872 Georg Benedikt von Poschinger. V roce 1903 nahradil Eduard von Poschinger dřevěný val hrází z betonu. Dříví z lesů tam bylo plaveno až asi do padesátých let minulého století. Frauenauští svobodní pánové von Poschinger před několika lety změnili bývalou plavební nádrž v jedinečný biotop.
Popis cesty: od nádraží Klingenbrunn-Linden kolem staré myslivny, kousek podél potoka Flanitzbach (hranice Národního parku) ve směru Frauenau. Tato krásná turistická stezka vede přes historickou sklářskou huť "Altposchinger" do Oberfrauenau a k nádraží Frauenau (okres Regen; 5 km).

Veřejné dopravní prostředky: linka autobusů Pfeffer; železniční zastávka Klingenbrunn-Linden mezi Frauenau a Spiegelau leží poněkud stranou obce.

Kötzting, Cham
www.koetzting.de
Lázně Kötzting jsou nejmladší bavorské lázně, užívající Kneippovu léčebnou metodu. Jsou zcela zaměřeny na zdraví " návštěvníkům slouží lázeňský park o rozloze 123 000 m2, První německá klinika tradiční čínské medicíny, dvě rehabilitační kliniky, ambulantní provozy Kneippových kúr, široká nabídka pro hosty hledající kondici, zařízení pro životní styl, krásu a zdraví a v neposlední řadě pěší túry v nekonečných lesích Bavorského lesa.
Zajímavostmi jsou opevněný kostel se zámkem a hřbitovem a v centru městský farní kostel. Zámek byl už ve 12. století rodovým sídlem Chostingerů (vasalové markrabství Cham). Nápisy na Staré radnici odkazují na potvrzení tržních práv v roce 1344, na obnovení a rozšíření těchto práv v roce 1756 a na povýšení na město v roce 1953. V Muzeu svatodušních procesí koní dokumentují listiny, staré fotografie a spisy průběh těchto slavných a tradičních vyjížděk. Už z dálky zdraví návštěvníky poutní kostel Weißenregen se svou pozoruhodnou kazatelnou.
Koně stojí v centru pozornosti při mnoha slavnostech v Kötztingu. Při procesí o svatodušním pondělí jsou koně i jezdci svátečně vyšňořeni. Také den koní o poslední neděli v srpnu je významnou slavností. Kulturním vyvrcholením roku je lesní festival Waldfestspiele s "Klasiky literatury po bavorsku". Jako velký přírodní park poskytuje lázeňský park "Au-wiesen" rekreaci a zábavu ve volném čase.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO 6196 linka 3 Regen-Bodenmais-Kötzting.

Lackenhäuser, 800 m , Freyung-Grafenau
Obec je tvořená staveními, roztroušenými na úbočí Třístoličníku. Za svůj domov si ji zvolil velký šumavský básník Adalbert Stifter, který zde žil 10 let. Na Rosenbergerově statku (mládežnická ubytovna, od roku 2004 zavřená) mu byl zřízen památník, neboť zde napsal své proslulé dílo "Witiko". V Lackenhäuseru se nachází moderní kempink Knaus-Comfort-Campingpark. Toto velkoryse koncipované prázdninové a rekreační centrum má k dispozici plaveckou halu a vlastní jezero Schwalbensee. V zimě je region rájem běžkařů. Dojete-li po trasách Bayerwaldloipe třpytivou sněhovou nádherou až k Lackenhäuseru, není již rakouská hranice daleko.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Passau přes Waldkirchen a přes Freyung.

Lam, 518 m, Cham
www.lam.de
Malebné okolí obce Lam, zvané Lamer Winkel , patří k výjimečným krajinným klenotům na Cestě skla a v Přírodním parku Horní Bavorský les. Mírné klima v údolí říčky Weißer Regen (Bílá Řezná) se postaralo o vznik jedinečné "parkové krajiny" se spoustou květin. Rájem pro milovníky kultury a rekreace je turistická trasa Skelná stezka. Návštěvníky velmi žádaný je zdejší "Lamský křišťál", který připomíná, že tu kdysi bylo centrum výroby skla.
Skála Hindenburgkanzel nadchla už mnohé návštěvníky svou dech beroucí vyhlídkou do to-hoto líbezného údolí, obklopeného hned osmi tisícovkami. Obzvlášť markantní hory jsou v pohoří Kaitersberg (hřebenová tůra) mohutný Arber (1456 m), tupý kužel hory Schwarzeck (1238 m) a Riedelstein (1132 m), ze kterého zdraví výrazný pomník bavorského spisovatele Maxmiliána Schmidta Waldschmidtdenkmal. Naproti chrání údolí Lamu přirozený hraniční val směrem k Čechám " Královský hvozd s horou Zwercheck (1333 m) a Osser (1293 m).
V roce 1279 daroval biskup Heinrich II. z Řezna oblast mezi horami Arber, Zwercheck a Osser klášteru Rott nad Innem. Lam se stal již roku 1322 samostatnou farností a tím i hlavním místem obydlené krajiny. Skoro 200 let byl život v oblasti Lamer Winkel formován ze-mědělstvím a lesním hospodářstvím, až v roce 1463 začala hornická tradice, která s přestávkami trvala až do nedávné minulosti. Kutalo se železo a pyrit, měď, stříbro i zlato. Doba rozkvětu hornictví nastala roku 1522, kdy byl Lam jmenován "zcela svobodným horním městem". Na "skleněnou" minulost této oblasti upomínají místní názvy jako Schmelz a Engelshütt, Cesta skla nebo Skelná stezka. Pozoruhodný je barokní kostel svatého Ulricha.
Dnes přitažlivé klimatické lázně na úpatí dvojitého vrcholu Osser, domova obra Osserriese, oslovují i sportovní dobrodruhy, kteří si rádi sáhnou na dno svých sil. Největší visutá lanová zahrada v Evropě se nachází proti hotelu Steigenberger Hotel. Tento překážkový parkur zbu-dovaný ve výšce 12 až 14 m nad zemí je považován za jednu z největších atrakcí v okolí. Na ploše 40 x 20 m je třeba zvládnout různé stupně obtížnosti. Koupaliště Osserbad s několika bazény a obří skluzavkou nabízí zlevněný rodinný tarif.
Prohlídky v důlní expozici Fürstenzeche (historická těžba stříbra a fluoritu) vás přenesou do zajímavých dějin hornictví a informují o mineralogii a geologii oblasti Lamer Winkel. V pod-zemí se nachází malá výstavka minerálů a také prezentace nejrůznějšího pracovního nářadí horníků. Štola pro léčbu astmatu poskytuje úlevu nemocným.
Ekoregion Lam-Lohberg je projekt bavorského ministerstva životního prostředí na ochranu druhů a biotopu. Přirozeným obhospodařováním půdy, "měkkou" turistikou a šetrnými for-mami hospodářství je udržována kulturní krajina s rozmanitostí rostlin a zvířat i svou neoby-čejnou přírodní krásou.

Veřejné dopravní prostředky: Lam, Engelshütt, Arrach a Arnbruck spojuje autobusová linka společnosti Regental Kraftverkehr GmbH

Lambach, Cham
Jako mnoho sídel v okolí Lamu vznikl také Lambach, dnes místní část Lamu, jako sklářská ves. Výrazná sklárna byla "Salin-Tafelfabrik", kterou založil Franz von Baader (1765 " 1841) roku 1805. Baader pocházel z Mnichova a byl vynálezcem tavení skla s Glauberovou solí. U vjezdu do obce připomíná tohoto muže, který je uznávaný i jako význačný bavorský filosof, pamětní kámen. Jeho busta je umístěna v hale slávy na Theresienwiese v Mnichově.
Lambach byl osídlen z kláštera Rott. V letech 1805 až 1904 byl důležitým centren výroby skla v Bavorském lese. Roku 1904 byla sklárna přemístěna do města Neustadt an der Wald-naab, nová firma se jmenovala "Tritschler, Winterhalder u. Co., Neustadt W.N.". Sklářské domy v Lambachu byly zbourány a jediným svědkem sklářského období zůstala vila majitelů sklárny. Roku 1964 darovali bezdětní manželé Albert a Karolina Willmannovi svůj majetek řezenskému biskupskému stolci; Fritz Schleyerbach a jeho žena Franziska převzali vilu do dědičného pronájmu a zachránili ji před zánikem.
Zdejší kuriozitou se tak stal pohádkový a strašidelný zámek v Baaderově bývalé secesní vile. Umělecky nadaný rolník Fritz Schleyerbach a jeho žena Franziska se před léty ujali zchátralé vily, zvané " Willmann Villa". S vynaložením velkých finančních prostředků a dlouholeté práce budovu, která kolem roku 1900 nahradila starý panský zámek, renovovali. Noví maji-telé vily do každé z 20 místností umístili po jedné pohádkové scéně. Tak byly probuzeny k životu pohádky jako "Císařův slavík", "Císařovy nové šaty" nebo "Tisíc a jedna noc". V zámeckých sklepeních sídlí duchové a strašidla, kouzelníci a čarodějnice a také hrabě Drac-ula. Dokonce i záchodky Schleyerbach osadil 5000 láskyplně pomalovanými dlaždicemi.
Značená "Cesta pohádek - Märchenweg" ústí pod zámkem do zajímavě pojaté naučné stezky lesa a dřeva "Holzweg". Byla zřízena v rámci projektu "Ekoregion". Kaple Srdce Ježíšova na okraji lesa je typickou stavbou venkovské křesťanské kultury.

Langdorf, 700 m, Regen
www.langdorf.de
Rekreační místo mezi obcemi Zwiesel, Regen a Bodenmais se rozkládá na úbočí hory Kronberg, obklopeno sytě zelenými lesy. Langdorf (jméno odvozeno od "langes Dorf" - dlouhá ves) potěší každého návštěvníka výhledy na líbezná údolí a horské hřbety Přírodního parku a Národního parku Bavorský les. Pod obecní úřad patří osady Aussenried, Brandten, Burgstall (kdysi opevnění), Froschau, Froschaumühle, Klafferhof, Klaffermühle, Kohlnberg, Nebelberg, Paulisäge (balvany v říčce Schwarzer Regen " Černá Řezná), Reisachmühle, Schöneck (vyhlídka), Schwarzach a Waldmann.
Širočina na mýcení lesa ve znaku Langdorfu souvisí se vznikem obce klučením asi před 700 lety. Dodatečně přidaná lipová ratolest naznačuje spojení k rodu Degenbergerů, kteří takovouto ratolest měli také ve svém erbu. Oblast kolem Langdorfu byla loveckou oblastí Degenbergerů, kteří sídlili na hradě Weißenstein u Regenu.
Trasa oblíbeného výletu vede od Kneippova lázeňského zařízení v Langdorfu přes Moorauen-Rotbachschwelle, přes Waldmann do Schönecku (krásný výhled ke křemennému skalnímu útvaru Pfahl a k troskám hradu Weißenstein; možnost občerstvení) na Kronberg.
Od roku 2006 je Langdorf v přeshraniční spolupráci s Železnou Rudou hlavním organizátorem mistrovství Evropy v biatlonu, které se koná na moderním, v roce 2005 otevřeném lyžařském stadionu "Hohenzollern Skistadion" u Velkého Javorského jezera.
Samota Reisachmühle při silnici Zwiesel-Bodenmais a na úpatí hory Reisachberg leží pod starořímsky působícím, 128 m dlouhým a 20 m vysokým železničním mostem (1927-28) přes potok Michelsbach.
Hora Reisachberg se zapsala do dějin německo-francouzských válek. 20. prosince 1870 tu byl zachycen francouzský horkovzdušný balon typu "Monté". Paříž byla tenkrát v obklíčení, kontakt s ostatním světem byl možný jen pomocí balonů. "Monté" přistál u města Rothenburg ob der Tauber. Poryv vichřice zahnal prázdný balon (výška s košem 37,5 m; průměr 14,5 m) na horu Reisachberg. Od Paříže uletěl 875 km. Při následujícím předvádění v různých větších městech Bavorska "vydělal" 4 600 zlatých. V roce 1895 vztyčili veteráni z Zwieselu v upomínku na tento památný den na místě přistání balonu vysoko nad kaplí Tröppl-Kapelle památník, který je dnes oblíbeným cílem vycházek.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO; nejbližší nádraží Nebelberg, trasa Zwiesel - Bodenmais.

Leopoldsreut, 1108 m, Freyung-Grafenau
www.haidmuehle.de
Ještě dnes vyprávějí bývalí obyvatelé opuštěné obce Leopoldsreuth lišácky, že tato malá vesnice nedaleko hory Haidel měla "vysokou školu". Myslí se tím nadmořská výška školy (1108 m), neboť Leopoldsreut patřil k nejvýše položeným obcím Bavorského lesa. Kostel, budova bývalé školy, bývalá myslivna (dnes služebna) a vyhlídka připomínají bývalé obyvatele, kteří tu vzhledem k dlouhým a na sníh bohatým zimám žili životem plným odříkání. Dnes je opuštěná vesnice romantickým cílem výletů např. od rozhledny na Haidelu.
Tuto obec na Zlaté stezce založil s počátkem 30leté války (1618) kníže-biskup Leopold I. z Pasova k ochraně hranic a dal jí své jméno. Usídlilo se tu devět sedláků z okolních vesnic. V Leopoldsreutu byla zřízena celnice a časem i stanice pro přepřahání koní. Hlavním zdrojem příjmů obyvatelstva byl obchod s krmným dobytkem a dřevem. Dřevo bylo zapotřebí pro sklárny ve Schwarzenthalu a pro železný hamr v Haidmühle. Plavení dřeva kanály Osterbach-Kanal, Wiener Schwemme, Prager Trift a Weberaubach-Kanal živilo mnoho pracovních sil. Daleko známí byli výrobci šindelů z obce Sandhäuser. Z plodů lesa žili i výrobci dřeváků a dýhových obručí na síta.
Dlouhé a tuhé zimy, z toho vyplývající chudé úrody, odlehlost obce bez elektrického proudu a tekoucí vody - pro zdejší obyvatele život bez budoucnosti. Škola byla zavřena roku 1955, děti musely chodit denně do pět kilometrů vzdálené školy v Bischofsreutu, což bylo v zimním období nanejvýš obtížné. Vesnice, která se kdysi sestávala z 21 budov, je již po léta opuštěná.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Passau přes Waldkirchen a přes Freyung

Lindberg, Regen
Lindberg leží na úpatí Falkensteinu. Tato vesnice poskytuje turistům, cyklistům, bikerům a běžkařům mnoho zajímavého, jako např. "Schachten", bývalé horské pastviny pro mladý dobytek.
Ke "zpívající a zvučící obci" v blízkosti Národního parku Bavorský les, které byla vytvořena roku 1821 z několika osad, patří dnes Altpocher, Beihof, Benat, Blumenthal, Buchenau (zámek), Dampfsäge, Jungmaierhütte, Kreuzstraßl, Lehen (továrna na foukané sklo Schmid), Lindbergmühle (muzeum "Mini-Musäum"), Ludwigsthal (novoromanticko-byzantský kostel, sklárna, Dům nedotčené přírody Haus zur Wildnis, volný výběh zvěře II.), Oberzwieselau (18jamkové golfové hřiště; zámek), Pochermühle, Rieshaus, Scheuereck (výletní restaurace), Schleicher, Spiegelhütte, Unterzwieselau a Zwieselerwaldhaus.
Staré vykopávky dokazují, že již v době Merovejců vedla přes Lindberg obchodní stezka do Čech. Předpokládá se, že obec byla založena mezi roky 1355-56. Zhruba v této době se osad-níci zabývali těžbou rud na skalnatém návrší Dachsenstein. Kovkopové možná dali obci jméno, soudě podle slova "lind" ve smyslu "měkký" (der "linde Berg" - měkká hora), jak předpokládá folkloristka Ingeborg Seyfertová V Lindbergu platilo dědičné právo, to znamená, že 19 místních sedláků smělo, na rozdíl od sedláků v jiných obcích, odkazovat své statky svým synům.
Budova impozantního Muzea selského bydlení pochází již z roku 1575. Původně to byl selský dvůr. Svérázná hospoda "Bärenhöhle" je stará 350 let. K muzejnímu souboru patří ještě dře-věná kaple, která byla zřízena roku 1885 v Hermannsriedu u Bischofsmaisu a později přene-sena do Lindbergu. Patří k ní vzácná sbírka umrlčích prken. Na dřevo pro celou kapli prý sta-čil mohutný kmen jediného stromu.
Malá galerie ("Mini-Musäum" s možností občerstvení) v Lindbergmühle je věnovaná Liesl Karlstadtové dlouholeté filmové a jevištní partnerce Karla Valentina. Herečka tu byla často na návštěvě u své přítelkyně z mládí Marie Kaufmannové. Toto těsné přátelství je dokumento-váno osobními dopisy, korespondenčními lístky i starými fotografiemi.
Mezi tradiční akce patří Týden lidové hudby v březnu/dubnu, pouť na Falkenstein Foikastoa-na Kirchweih v Lindbergmühle v červenci, pouť v Lindbergu v srpnu, Rolnický den v září. Každý druhý rok nabízí víceúčelová hala velký velikonoční a vánoční trh. V některých letech se také v týdnu před Štědrým večerem provozuje starý zvyk Christkindlansingen - zpívání vánočních písní.

Veřejné dopravní prostředky: nejbližší nádraží: Zwiesel, Ludwigsthal; autobusová linka Falkensteinbus z Zwieselu.

Lohberg, Cham
www.lohberg.de
Toto státem uznané místo rekreace a zimních sportů v půvabné oblasti Lamer Winkel se vine ke Královskému hvozdu a jeho skalnaté hoře Osser. (Ostrý). Z hory Lohberg se pohled stáčí na mohutný masiv Javoru a horské pásmo Kaitersbergkette, které nadchlo nemálo poutníků. Nezapomenutelná je túra po tomto horském hřebenu ve výšce přes 1000 m, s proslulými lezeckými skalami Rauchröhren a jeskyní legendárního loupežníka Heigla Heigl-Höhleho. Milovník přírody objeví z ptačí perspektivy údolí Zellertal na jižní a Lamer Winkel na severní straně.
V Lohbergu a Sommerau se nacházely sklářské hutě již v 16. století. V roce 1538 například provozoval v Lohbergu svoji huť Florian Frisch, který zhotovoval zrcadlové sklo. Roku 1555 získal od kláštera Rott dědičné právo na celý Lohberg. V dalších staletích, za následujících majitelů hutí Klingseisena, Hainze, von Hafenbrädla (od roku 1752), Riedla a Schrenka se oblast Lohbergu s celkem 16 hutěmi stala sklářským centrem. Během 30leté války ale výroba téměř zanikla. Znovuoživení nastalo až od roku 1679. V roce 1836 byla v Lohberghütte zřízena na dlouhou dobu poslední sklářská huť (vyhořela 1907). V červnu 1998 zde byla znovu založena sklářská huť (Sellner), v Lohbergu už sedmnáctá.
Darovací listinou z roku 1279 přenechal biskup Henricus, hrabě von Rotteneck oblast mezi "Ozzer (Ostrým), Dwerckecke (Zwercheck) a Hadwich (Javor) klášteru Rott na řece Inn k vymýcení a osídlení". Lohberg byl poprvé zmíněn v desátkových knihách kláštera v roce 1447. Po udělení horního práva vévody Johannem a Sigmundem Bavorskými v roce 1463 za-čala na "Lopergu" těžba stříbra. Obce oblasti "Wingei" (Winkel), spálené a vylidněné během husitských válek a války Löwlerkrieg (1491/92; válka Nußbergerů proti bavorskému vévodo-vi), byly mezi roky 1502 a 1507 nově osídleny z Tyrolska. Roku 1687 obdrželi všichni sedláci dědické právo a tím se stali "králováckými svobodnými sedláky", kteří podléhali kurfiřtovi. V roce 1697 vyměnil klášter Rott oblast od Arrachu po Arber a ta se dostala pod nadvládu kur-fiřta Maxe Emanuela Bavorského. V roce 1822 se spojily osady Thürnstein, Schwarzenbach a Sommerau s Lohbergem, protože Lohberg jako panská vesnice - "Herrendörfl" - měl již roku 1683 kostel a od roku 1750 školu.
Nabídka aktivit pro volný čas pro rekreanty a rodiny je v Lohbergu po celý rok pestrá. V udržované zoologické zahradě Bavorského lesa můžeme vidět přes 400 exemplářů 100 druhů zvířat. Malá dráha na Javorské jezero jede od zoologické zahrady po romantických úzkých u-ličkách k idylicky položenému Malému Javorskému jezeru (občerstvení v Mooshütte a See-häusl; objížďka jezera) s jeho proslulými plovoucími ostrůvky. V Lohbergu můžeme zažít tradiční práci sklářů ve starém kostele Alte Kirche ze 17. století; působí tam dnes už světoz-námá sklářská huť Glashütte Sellner, která se stala pojmem stejně jako pivovar Späth. Další umělecký zážitek nabízí stavební památka Schwarzauer Haus - je to tzv. "Waldlerhaus", dům s architekturou typickou pro Bavorský les. Je památkově chráněný a poskytuje přístřeší atrak-tivní umělecké a sklářské galerii.
Nabídku aktivit pro volný čas doplňují výlety pro pěší i cyklisty, např. na "Skelné stezce", "Pošťácké stezce" nebo po některé z mnoha okružních cest. V zimě zaručují stabilní sněhové podmínky a výborně upravené běžecké tratě nádherné túry na běžkách, buď od hotelu na Ostrém po trase Bayerwaldloipe nebo od běžeckého centra Lohberg-Scheiben s 15 km dlou-hou trasou pro bruslení na běžkách. 500 m dlouhá sáňkařská dráha pod parkovištěm Scheiben je eldorádem pro rodiny.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein - Furth im Wald.

Ludwigsthal, Regen
Obec Ludwigsthal na řece Großer Regen vznikla roku 1826 současně se stavbou sklářské huti na výrobu zrcadlového skla Georga Christopha Abela. Obec byla k uctění krále Ludvíka I. pojmenována roku 1827 Ludwigsthal. Sklárna vyráběla jako první svého druhu foukaná a pak válcovaná zrcadla z čirého skla. První zrcadlo, zhotovené roku 1828, je dnes vystaveno v Muzeu Šumavy v Železné Rudě. V roce 1981 sklářské pece vyhasly, ale již v následujícím roce vznikla v historických budovách hutě nová sklářská manufaktura Cristallerie Bavaria GmbH. Dnes mohou návštěvníci sledovat skláře při práci z kavárny "GalerieCafé" nebo se za horkých letních dní posadit do přívětivé zahradní restaurace. V obci připomínají dobu slávy dřívější sklářské hutě zámek (dnes obytný dům) a staré domy sklářů. Zámek byl postaven v roce 1830 stavitelem Christianem Lexou z Plzně.
Raritou v Ludwigsthalu je kostel Ježíšova Srdce. Je to jediný novorománsko-byzantský kostel Německa (1893-94), který byl po vzoru románských kostelů před 1000 lety celý vyzdoben obrazy. V té době neuměla většina lidí číst ani psát a tak jim musela být křesťanská věrouka zprostředkována pouze vizuálně. Franz Xaver Hofstötter (1871-1958) z Mnichova, tenkrát 24letý, vytvořil toto podivuhodné dílo, na kterém se žádný ornament ani vzoreček neopakuje. Kostel byl zřízen pod vedením stavitele Johanna Cormeaua z Landshutu. Architektem byl Johann Babtist Schott (1853-1913). Vedle maleb je je pozoruhodný také velký kruhový lustr s 12 světly ve 12 věžičkách (jako nový Jeruzalém s 12 branami). Drahocenností jsou jesličky Osterrieder-Krippe z roku 1909. Vytvořil je Sebastian Osterrieder (1864-1932), rodák z Abensbergu v Dolním Bavorsku. Ve své době byl nejžádanějším výrobcem jesliček.
V novém "Domě panenské přírody" "Haus zur Wildnis" Národního parku Bavorský les jsou návštěvníci na téměř 3000 m2 informováni o rozmanitosti přírody a její zvířeně. Do nabídky informací jsou zahrnuty i ostatní německé národní parky a český Národní park Šumava. Za-jímavostí je jeskyně z doby kamenné, vytvořená podle jedné části proslulé francouzské "Grot-te Chauvet".
Ve výběhu pro zvířata můžete obdivovat divoké koně a skot, vlky a rysy. Tento areál je přís-tupný i pro vozíčkáře.

Veřejné dopravní prostředky: zastávka Ludwigsthal dráhy Waldbahn; regionální autobus RBO; linka na Falkenstein.

Moosbach, Regen
www.prackenbach.de
Vzácností ve farním kostele v Moosbachu je křížová cesta se zastaveními, zobrazenými jako podmalby na skle od Josefa Mathiase Wittmanna (1753-1823), syna Johanna Georga Wittmanna, který v Neukirchen bei Heiligem Blut podmalbu na skle zavedl.
U působivého skalního útvaru "Moosbacher Pfahl" v obci Prackenbach se setkávají okresy Cham, Straubing a Regen. V roce 1852 vybudovali obyvatelé na hoře Kalvarienberg s velkým úsilím asi 700 m dlouhou cestu podél křemenného skalního hřebene a zřídili na ní uměleckou křížovou cestu. Od dvanáctého zastavení vede cesta mírně do kopce a ústí na přirozenou skalní vyvýšeninu, na které stojí od roku 1912 tři velké kříže s postavami v životní velikosti. Na levé straně spatří návštěvníci spící apoštoly na hoře Olivetské. V jeskyni ve skále pod kříži je působivé zpodobnění hrobu s mrtvým tělem Ježíšovým. Postavy odlila v roce 1982 firma ARA-Kunst podle pozdně gotických vzorů. V blízkosti hory Kalvarienberg je možno navštívit budovu ARA-Kunst-Gebäude. Přilehlý násep zrušené železniční trati (Bogen-Miltach) se nabízí jako romantická stezka pro pěší i cyklisty, mezi jiným k impozantnímu zámku Altrandsberg.

Veřejné dopravní prostředky: linie 32 Moosbach-Viechtach, společnost Aschenbrenner Bus Touristik GmbH.

Neukirchen beim Heiligen Blut, 1079 m
www.neukirchen-online.de
Státem uznané rekreační místo leží obklopeno nádhernou přírodou na úpatí hory Hohenbogen. Oblastní reforma spojila obce Neukirchen, Rittsteig, Atzlern, Jägershof/Hinterbuchberg a Vorderbuchberg. V roce 1993 byl pro automobilovou dopravu otevřen hraniční přechod v Rittsteigu.
První zmínka o Neukirchenu pochází z roku 1301. V roce 1377 udělil vévoda Albrecht I. sídlu tržní právo a kolem roku 1420 obdržela obec od vévody Johanna III. von Straubing-Holland znak. V roce 1606 se Neukirchen stal samostatnou farností a roku 1658 začali františkáni se stavbou kláštera.
Jedinečný je bohatě vyzdobený poutní kostel a každoroční poutě k němu jsou pro poutníky důležitou událostí. Farní kostel a františkánský klášterní kostel mají společný oltář. Klášter byl postaven roku 1658. Jeho součástí je "Haus der Aussaat", přeshraniční středisko poutí, setkávání a tvorby životního prostředí. Hostí pozoruhodnou výstavu uměleckých vosků.
Legenda vypráví, jak tato mariánská pouť vznikla. Jedna pobožná selka chtěla kolem roku 1420 ukrýt sošku sv. Marie před husity. Jeden z válečníků ji našel a hodil ji do studny. Dře-věná soška se ale vrátila na své původní místo. Vztekle chtěl sošku rozštípat svým zahnutým mečem a ta začala krvácet. Zděšený kacíř se pokoušel prchnout na svém koni, ale ten se ne-pohnul z místa. Tak se přihodilo, že husita našel cestu k víře a Neukirchen se stal již roku 1452 význačným poutním místem a je jím dodnes. Četné malé i velké svíčky vedle Mariiny sochy jsou toho důkazem.
Moderně uspořádané Muzeum poutí v bývalém zámku bylo odborníky zařazeno mezi spe-ciální muzea nadregionálního významu. Je vybaveno bohatými poklady z archivu farního kos-tela a ve zvláštní místnosti předvádí také díla význačných tvůrců podmaleb na skle Wittmanna a Stoibera. Místa jejich působení Neukirchen a Haibühl, kde tyto malířské rodiny po generace působily, jsou dnes známá jako malířská škola "Neukirchener Schule". Dále muzeum provo-zuje oddělení s příležitostnými výstavami z českých muzeí. Se založením tohoto muzea byla vyvolána v život akce Kultura na zámku. Ke komplexu muzea patří také venkovní prostran-ství bývalého zámeckého dvora s kaplí sv. Mikuláše. Při archeologických vykopávkách na dvoře zámku v letech 1989-90 byly nalezeny základy původního kostelního opevnění s bývalým kostelem sv. Mikuláše. Podle něj dostala obec jméno "Neukirchen". Lze obdržet tiš-těného průvodce Muzeem poutí v českém jazyce.
Proti poutnímu kostelu začíná stará křížová cesta na návrší k osmiboké kapli sv. Anny (1770). Podle záznamu v Neukirchenské knize zázraků z roku 1610 vidělo těžce nemocné české děvče jménem Barbora ve snu léčivý pramen. Pramen vyhledalo a voda je vyléčila. Věřící později nad pramenem vystavěli kapli sv. Anny.
Část svatojakubské poutní cesty Jakobsweg (dálková turistická trasa značená modrým čtver-cem a žlutou lasturou) je vedena turistickou oblastí Neukirchen. Stejně tak vede přes Neukir-chen beim Hl. Blut Bavorská cesta - Baierweg.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO.

Neureichenau, 700 m, Freyung-Grafenau
www.neureichenau.de
Vyhledávané rekreační místo se nachází na úpatí pověstmi opředeného Třístoličníku (Dreisesselberg; 1312 m) a na jižním svahu Trojmezí (Dreiländereck). Na západě ohraničují Neureichenau obce Jandelsbrunn a Grainet. Nejníže položeným místem obce je "Michleck" v Klafferstraßu(610 m) a nejvýše položeným místem je Trojmezná hora (Bayerischer Plöckenstein 1363 m). Farní kostel je zasvěcen sv. Linhartovi a byl postaven v letech 1834-40. K obci patří osady Altreichenau a Lackenhäuser. Oblast kolem Neureichenau si zvolil za svůj domov známý básník Adalbert Stifter.
Dětský svět "Bärenstarker Kinderlandort" Neureichenau poskytuje vše, po čem srdce hlavně malého rekreanta prahne. Koupaliště s dětským hřištěm (v zimě vhodné pro curling), krytý bazém s vlnobitím, parkový kempink s velkým lesní hřištěm, park pro nordic walking se třemi stezkami a ráj rybářů - přehradní jezero Riedelsbach.
Náruživým turistům můžeme doporučit 25 km dlouhou okružní trasu Kapellen-Rundwanderweg. Zážitkem je také výlet k blízké hoře Haidel. Jeho rozhledna umožňuje nád-herný kruhový výhled. Stezka pro pěší a cyklisty Adalbert-Stifter-Geh-und Radweg, která vede po náspu bývalé železnice a zpřístupňuje svět výletů bez hranic v Trojmezí (Dreilände-reck). V zimě je v provozu cesta pro pěší na Třístoličník, 50 km běžeckých tras s dráhou pro bruslení na lyžích, lyžařské vleky, dráhy pro curling a snowtubing.
Obec vznikla ze sklářského sídla "in der reichen Au". Kolem roku 1600 postavil Achatz Rei-chenberger sklářskou huť "Oberreichenau" (dnes Altreichenau) a další pro dopravu výhodněji položenou "Unterreichenau" (dnes Neureichenau). Sklárna Neureichenau fungovala jako význačná huť až do pozdního 18. století. Ještě v roce 1829 bylo Neureichenau tvořeno jedi-nou usedlostí, sklářským dvorem "Göschl". Tato sklářská rodina věnovala pozemek pro stav-bu kostela.
Pod správu Lesního úřadu Neureichenau spadají chráněná vrchovištní rašeliniště Haidmühler Hochmoore, slatě Haidfilz (s plochou přes 40 ha, do roku 1960 těžba rašeliny, od roku 1983 chráněná přírodní oblast) a Abrahamfilz (dříve Beerenfilz), geotop hodný zachování. Po dostavění železniční trasy Waldkirchen - Haidmühle začala strojová těžba rašeliny. Trasa sta-ré železnice je v terénu zřetelná ještě dnes. Středem slatě Haidfilz vede kanál, který odebírá vodu Studené Vltavě a přivádí ji k mlýnu v Haidmühle. Mezi Haidfilz a Abrahamfilz byly za-loženy rybníky pro vydry. Posledně zmiňované rašeliniště má sílu rašelinné vrstvy 6 až 8 me-trů. V nedávné době byl přehrazen odtok ze slatě Abrahamfilz ke Staré Vltavě a vzniklo tak přirozeně vyhlížející rašeliništní jezírko. Přístup k choulostivým vrchovištním rašeliništím není povolen.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO linka 19, č. 6122.

Neuschönau, Freyung-Grafenau
www.neuschönau.de
Obec Neuschönau s Altschönau, Schönanger a horskou vsí Waldhäuser leží přímo u Národního parku Bavorský les a zaujímá centrální postavení v oblasti Rachel-Lusen-Gebiet. Každé léto se koná zde a v obci Freyung mezinárodní filmový festival filmů o přírodě a zvířatech "NaturVision". Dům Hans-Eisenmann-Haus u Neuschönau a velký volný výběh pro zvířata v Národním parku s rysem, vlkem, medvědem a mnoha dalšími zvířaty jsou přitažlivé nejen pro rodiny s dětmi. V pohádkové turistické oblasti kolem Luzného, jednom z nejkrásnějších biotopů Bavorska, se otevírá směrem od horské vsi Waldhäuser jádro Národního parku Bavorský les, ve kterém má příroda být přírodou.
Neuschönau byla jako obec obzvlášť přátelská vůči dětem vyznamenána čtyřmi medvídky. Děti tu najdou například skalní turistickou oblast, místa na grilování a přírodní koupaliště. Ve starém selském domě Laurentiusstuben je k vidění umělecké řemeslo "z dnešní doby podle staré tradice". Novogotický farní kostel sv. Anny (1895-1903) vznikl podle plánů architekta Hanse Schotta z Mnichova a byl vystavěn z namáhavě opracovávaných žulových bloků z oblasti Luzného.
Již v roce 1417 prý byla v Schönau založena první sklářská huť. Byla to přenosná sklárna, která po spotřebování dřeva na jednom stanovišti putovala k dalšímu. Poslední sklárna v Neu-schönau byla zrušena roku 1844.
Neuschönau je hrdé na svého učitele Erharda Kutschenreutera (1873-1946), neboť zde roku 1903 složil známý pochod "Waldler-Marsch".

Veřejné dopravní prostředky: Neuschönau je dopravním uzlem autobusů Igel-Bus Národ-ního parku. Nejbližší nádraží: Spiegelau a Grafenau.

Oberkreuzberg, 780 m, Freyung-Grafenau
Tato hezká lesní vesnice se slunnou jižní polohou leží na okraji staré části Národního parku Bavorský les. O obci jménem "Creitzperg" nebo "Krewzperg" nacházíme zmínku již před rokem 1395.
Krásný barokní kostel byl zřízen ve 14. století a přestavěn v roce 1760. 28 metrů vysoká rozh-ledna na okraji obce umožňuje kruhovou vyhlídku, za jasných dnů dohlédneme až na horské pásmo Alp.

Veřejné dopravní prostředky: nejbližší nádraží Spiegelau; regionální autobus RBO.

Passau, 300 m (Pasov)
www.passau.de
Město univerzit a nákupů na soutoku řek Dunaje, Inu a Ilzu patří k nejkrásnějším a také nejstarším městům Německa. Tato brána k sousednímu Rakousku byla osídlena již v mladší době kamenné. Po Keltech se na řekách na 400 let usadili Římané a využívali pasovské vodní cesty pro obchodování. Z názvu jejich pevnosti Batavis s vzniklo jméno Passau - Pasov. Roku 739 byl Pasov prohlášen biskupským sídlem a stal se duchovním centrem na Dunaji. Po staletí bylo toto město tří řek také překladištěm soli, "bílého zlata", které se dopravovalo pozemními cestami po "Zlatých stezkách" Bavorským lesem do Čech. Od roku 1217 do roku 1803 byl Pasov samostatným biskupským knížectvím, od r. 1803 patří k Bavorsku.
Řeky podstatným způsobem ovlivňují romantický vzhled Pasova. Okružní plavba po třech řekách (přístaviště náměstí Rathausplatz) trvá 45 min. a zprostředkuje návštěvníkům nejkrásnější dojmy z barokní části města s jejími četnými kostely. Procházka úzkými zas-něnými uličkami starého města odhalí další jeho kulturní poklady - proslulé rokokové scho-diště biskupské rezidence, barokní sály na radnici, mohutný chrám svatého Štěpána, vysta-věný italskými mistry po požáru města v roce 1662, nebo hojně navštěvovaný poutní kostel Panny Marie Pomocné vysoko nad řekou Inn. Po nezapomenutelném varhanním koncertu na největších chrámových varhanách světa (květen - říjen, ve všední den 12:00 - 12:30) lákají k návštěvě četné útulné hospůdky. Cesta od hlavního nádraží k chrámu trvá pěšky jenom asi 10 minut.
Pasov je daleko za hranicemi známý svými zajímavými muzei, jako např. Muzeem skla na náměstí Rathausplatz v hotelu "Wilder Mann" s 30 000 exponáty z českého skla, Muzeem moderního umění Museum Moderner Kunst s díly umělců z Trojmezí nebo Městským mu-zeum Historisches Stadtmuseum s Muzeem Šumavy Böhmerwaldmuseum v hradním areálu Veste Oberhaus (nádherný panoramatický pohled na město a okolí). Magnetem pro návštěv-níky je i festival "Evropské týdny" - "Europäische Wochen". Požitkem je návštěva městského divadla, které bylo vystavěno v roce 1783 jako opera biskupského knížectví.
Město Pasov udržuje partnerské vztahy s devíti městy, ke kterým patří i České Budějovice.
Doporučujeme každému, aby se sem vydal na objevitelskou výpravu. Pohodlný City Bus s mírnými cenami je na podobné pátrání jako dělaný. Nádherným barokním městem Pasov také končí putování po bavorské Cestě skla.

Veřejné dopravní prostředky: hlavní nádraží; autobusová linka RBO Železná Ruda, Baye-risch Eisenstein - Passau.

Philippsreut-Mitterfirmiansreut
www.philippsreut.de
Státem uznané místo rekreace a zimních sportů v Trojmezí (Dreiländereck) v Bavorském lese leží přímo na hraničním přechodu do Čech. Obklopena Přírodním parkem a Národními parky Bavorský les a Šumava je obec ideálním východiskem pro pěší a cyklistické túry, pozorování zvěře a prohlídky sklářských hutí. Vedle Philippsreutu patří pod obecní úřad také osady Mit-terfirmiansreut, Vorderfirmiansreut, Hinterfirmiansreut, Alpe a Marchhäuser. Nadmořská výška 851 m - 1139 m zaručuje dobré sněhové podmínky a tak si Philippsreut-Mitterfirmiansreut udělalo dobré jméno obzvlášť jako region zimních sportů.
Hojně navštěvované lyžařské středisko Mitterdorf-Philippsreut kolem hory Almberg (1139 m) mívá dost sněhu od Vánoc do konce března. Sjezdovky Großer Almberg a Kleiner Almberg jsou podle potřeby zasněžovány.
Založení Philippsreutu v době mezi léty 1692 a 1705 je připisováno knížeti-biskupu Philippo-vi von Lamberg. Kardinál Leopold Ernst hrabě von Firmian založil obce Vorder-, Mitter- und Hinterfirmiansreut o zhruba 60 let později.
Pozoruhodností Philippsreutu je kostel postavený v roce 1946 z přírodního kamene a zasvěcený sv. Karlovi Boromejskému. Ukrývá velkou Madonu Lurdskou. Výstavba nového kostela byla nezbytná kvůli zničení původního během 2. světové války. Kostel v Mitterfirmiansreut (1930) je zasvěcen sv. Josefovi. Každému návštěvníkovi lze doporučit značenou turistickou stezku Philippsreuter Kapellenweg o délce 15 nebo 25 km. Začíná v obci Philippsreut a zahrnuje v nápaditě vytyčené trase dva kostely a osm kaplí. (Popis tematických stezek lze obdržet v turistických informačních středicích.)
S oblibou navštěvované turistické cíle jsou Bärnbachklause (plavení dřeva), Hammerklause a skála s vyhlídkou na hoře Almberg.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO; autobusy Igel Busse Národního parku Bavorský les.

Prackenbach, Regen
www.prackenbach.de
Na rodinou rekreaci zaměřená obec s místními částmi Moosbach a Krailing leží v severozápadní části okresu Regen. Území obce sahá od údolí řeky Schwarzer Regen s jezery Blaibacher See a Höllensteinsee na severu až k vyvýšeninám na jihu - horám Kolmberg, Boxberg a Zeller Höhe. Na východě je oblast ohraničena přírodní rezervací "Großer Pfahl" a na západě tvoří hranici k další obci potok Moosbach.
Nádherně zbarvená skleněná okna a freska Zvěstování ve farním kostele sv. Jiří jsou obdivuhodné. Zvláštností v Prackenbach-Igleinsbergu je kaple "Kesselbodenkapelle", dříve zvaná taky "Bärenkapelle". Stojí ukrytá v lese vysoko nad údolím potoka Prackenbach. Ještě dnes je jako poutní kaple místním obyvatelstvem velmi ceněna. Dějiny jejího vzniku nás dovedou nejméně k roku 1790. Od roku 1887 k ní poutníky přivádí křížová cesta ze žulových balvanů. Pramenitá voda z kamenné studny prý pomáhá proti očním neduhům.
Nad kaplí se nachází vzácný "Keltský kámen" s obětní prohlubní, který dává tušit, že se nacházíme na obětním místě pohanských dob. Vyhlídková plošina kousek pod ním nabízí pohled na krásné horské panoráma.
Přehradní jezero Höllensteinsee (plocha 54 ha, hloubka 12,5 m) bylo v letech 1923-25 zřízeno jako tehdy největší přehrada Německa. Bylo to období největší inflace a elektrárna měla zmírnit nedostatek elektrické enrgie po 1. světové válce.
Prackenbach je zmiňován již kolem roku 1100 jako farní ves.

Veřejné dopravní prostředky: linka 32 Moosbach-Viechtach, společnost Aschenbrenner Bus Touristik GmbH.

Regen
www.regen.de
Okresní město Regen (12 300 obyvatel) na řece Schwarzer Regen se díky svému velkému obchodnímu středisku a specializovaným obchodům stalo oblíbeným městem nákupů. První písemná zmínka o Regenu pochází z roku 1148. Předpkládá se nicméně, že Regen byl založen již kolem Roku 1070 z kláštera Rinchnach. Ve 13. století započalo oddělování od této rozsáhlé půvdní farnosti. Obci dala jméno řeka Regen. V roce 1207 je zmiňován most přes Řeznou Regenbrücke jako důležité místo na hranici. Roku 1228 je sídlo zmiňováno již jako vesnice a roku 1254 označuje opat Hermann z Niederalteichu v soupisu daní obec Regen jako městys. Dobytčí trhy v Regenu byly známé daleko za hranicemi obce. Od roku 1932 se Regen smí nazývat městem. V roce 1960 dostal Regen vojenskou posádku a v roce 2005 bylo městu se sídlem zemského úřadu přiznán predikát klimatické lázně. Největším zaměstnavatelem jsou dnes optické závody firmy Rodenstock.
Krásný lázeňský park s kašnou Perlenbrunnen, cesta se sochami Skulpturenweg, rybářská naučná stezka Fischlehrpfad a "Skleněný uzel - Gläserner Knoten" zvou na vycházku. Skle-něný uzel představuje symbol začátku a konce skleněného vlákna, které má dosáhnout ke všem národům této země, aby je sjednotilo s cílem "světový mír". Jedno skleněné vlákno již bylo uskutečněno v partnerském městě Roth. Další místa se plánují nebo realizují.
V centru malebného náměstí na sebe přitahuje všechny pohledy mariánská kašna s vysokým pozlaceným mariánským sloupem. Pozoruhodný je také městský farní kostel sv. Michala, je-hož čtverhranná věž prý kdysi sloužila jako obranná. V jejím soklu je zaznamenán letopočet 1443. Nejstarší kostel v Regenu je kostel sv. Jana. Pochází z roku 1473 a v roce 1779 byl přestavěn. Pozoruhodná náboženská místa jsou také Kostel sv. Ducha, Kaple sv. Anny s poh-ledem na staré město a Bärndorfská mariánská kaple vysoko nad městem na hoře Kalvarien-berg s křížovou cestou.
Dolnobavorské zemědělské muzeum na náměstí předvádí na 2000 m2 výstavní plochy změny v dolnobavorských agrárních a sociálních dějinách od končícího 18. století po ranou motori-zaci. Sochařka Maria Pscheidl-Krystek za svého života se zaujetím vymodelovala stovky o-sobností z politiky a hospodářství. Výběr z těchto proslulých jesliček "Pscheidl-Krippe" můžeme obdivovat v městském farním kostele. Ke sportovním aktivitám zvou přehradní jeze-ro a krytý zimní stadion.
Regen je i daleko za hranicemi známý svou jedinečnou slavností "Pichelsteinerfest", která je slavena každý rok o posledním víkendu v červenci dlouhým slavnostním průvodem a pom-pézní plavbou gondol na řece Schwarzer Regen.
Festival lidové hudby je dalším vrcholem v průběhu roku.
Kolem roku 1100 dala hrabata von Bogen na nejvyšším místě křemencového skalního útvaru Quarzpfahl postavit hrad Weißenstein. Po smrti posledního hraběte z tohoto rodu Alberta IV. (1242) připadla oblast bavorským vévodům. Roku 1742 za války o dědictví rakouské zničili hrad panduři. V roce 1883 převzala péči o trosky hradu, z jehož věže se naskýtá nádherný výhled, sekce Regen Lesního spolku.
Roku 1918 se do bývalé obilní sýpky hradu nastěhovali básník Siegfried von Vegesack a jeho manželka Clara Nordström. Ve svém románě "Das Fressende Haus" (Žravý dům) se zmiňuje o tom, že nákladná údržba věže takříkajíc sežrala jeho peněžní prostředky. V jejích prostorách se dnes nachází muzeum, které nabízí různé expozice ze života básníkova a jeho manželky, z obyčejů tohoto kraje, z vykopávek v okolí hradní zříceniny a také sbírku lahviček na šňupavý tabák. Navštívit lze i nedalekou hradní sklářskou huť.
Kolem areálu hradu přivede návštěvníky na zajímavá místa Hradní naučná stezka. Kromě in-formací o hradní kapli na ní najdete i poučení o geologických zvláštnostech křemence (kře-mencový útvar Pfahl) a také o floře a fauně této jedinečné oblasti. Jedna ze zastávek se týká hrobu Siegfrieda von Vegesacka. Tento pobaltský básník určil již za svého života, že má být pohřben na svém oblíbeném místě, uprostřed lesa u skály Pfahl. Romantická cesta k jeho hro-bu vede od hradu Weißenstein přes "Skleněný les" a je doprovázena nádhernými vyhlídkami. Průhledný les "roste" na okraji hradní zříceniny na ploše 2000 m2 podle konceptu Rudolfa Schmida a Charly Rödla. Toto umělecké dílo získalo v roce 2002 Cenu Cesty skla. Obzvlášť při decentním osvětlení ve večerních hodinách tvoří působivou kulisu.
Okres Regen si vytyčil cíl stát se německým regionem nejpřátelštějším vůči dětem. V Regenu byla za tímto účelem zřízena kancelář "Kinderlandbüro", která organizuje v průběhu Roku v různých obcích nejrůznější dětské slavnosti (www.kinderland-bayerischer-wald.de).

Veřejné dopravní prostředky: nádraží dráhy Waldbahn; regionální autobus RBO; městský autobus.

Regenhütte
Tato vesnice na Velké Řezné (Großer Regen) mezi obcemi Bavorská Ruda (Bayerisch Eisenstein) a Zwiesel děkuje za svůj vznik sklářské huti, kterou dal zřídit v roce 1750 Felix Martin Kiesling, majitel sklářského panství Rabenstein v oblasti dnešní Regenhütte. Huť se nazývala "Rabensteiner neue Hütte" - Nová Rabensteinská huť. Kolem Roku 1863 přeložil Wilhelm Steigerwald proslulou huť Schachtenbachhütte do obce Regenhütte.
Tato dříve významná sklárna rodu Steigerwaldů slouží dnes jako ukázková huť. Další pozoruhodností obce je Muzeum zvířat Pfeiffer, které ukazuje všechna zvířata našich kontinentů.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Zwiesel " Bayerisch Eisenstein; lin-ka Arberlinie; Skibus.

Ringelai, 410 m, Freyung-Grafenau
www.ringelai.de
Státem uznané rekreační místo Ringelai se rozkládá malebně rámováno krajinou hor a luk v úrodném údolí potoka Wolfsteiner Ohe. Kvůli svým příhodným klimatickým podmínkám bývá Ringelai nazýváno také "Merano Bavorského lesa" nebo "Schmalzdobl".
První zmínka o Ringelai, zvaném tehdy "Ring laib", pochází z roku 1312. Tenkrát působil jakýsi Christian z "ring Laib" v roli svědka při prodeji statku. Předpokládá se, že obec vznikla se čtyř selských usedlostí a jednoho mlýna. Základem zdejšího blahobytu byla úrodná půda a poloha chráněná před větry. Zisk obci přinášelo především pastevectví, sádlo a mléko.
V širokém okruhu známé jsou "Nářeční jeviště Ringelai" (divadlo Stadl) a Muzeum čarodejnic v "hotelu zážitků" Groß. K výletům se nabízejí tematická turistická stezka "Dějiny - Geschichte", která vede k pověstmi opředené skále "Geistlicher Stein" (731 m; markantní skalní skupina s krásnou vyhlídkou) a skále "Frauenstein" (632 m) s křížovou cestou a kaplí. Po procházce na "Cestě bylin - Kräuterweg" se těší na vaši návštěvu útulná hospůdka "Kräuterhof". Ringelai má také napojení na Hohenauskou a Schönbrunnskou větev stezky "Kapellenweg", a dále je východiskem cesty k působivé soutěsce bystřiny "Buchberger Leite", vyznamenané jako jeden z nejkrásnějších geotopů Bavorska. Tato nádherná propast, kterou protéká Wolfsteiner Ohe, je jako tematická stezka opatřena informačními tabulemi.
Turistickou zvláštností této oblasti je archeologický zážitkový park "Gabreta" u Lichtenau. Zde návštěvníci názorně vidí, jak žili a pracovali před 3000 lety Keltové. Sruby a domy se stěnami vyplétanými proutím jsou věrnou kopií historických nálezů. Kolem budov se pasou vzácné druhy poníků, koz a ovcí a pěstují se staré odrůdy obilí a jných rostlin jako proso, pšenice dvouzrnka a len. Mohylové hroby připomínají dávné pohřební rituály.
Hospodář Paul Freund z Lichtenau našel roku 1986 na svém poli pazourek z doby železné. Jeho hledání dalších nálezů vyneslo na světlo tisíce střepů a kamenů z keltského období. Roku 1991 byl oživen badatelský projekt prehistorického a raně historického osídlení okresů Freyung-Grafenau a Pasov. Bylo rozhodnuto, že všechny nálezy z doby železné budou prezentovány v keltské vesnici.
Při prohlídce keltské vesnice vyjdou najevo i kuriozity. Jak například užívali Keltové k barvení látek nažluto heřmánek a pracovní oděvy byly barveny indigově modrou, protože hmyz tuto barvu nesnášel. Rostliny pro získání modré barvy prý byly tenkrát macerovány v lidské moči a barvírny proto vznikaly v blízkosti hospod. Na konci týdne se vedle těchto budov stavěla vědra na moč, ta byla v pondělí shromážděna a použita. Takto prý vznikl pojem "modré pondělí".
Velkými písmeny se v této obci píší tradice. Zde se kromě jiného o svatodušních svátcích ještě dodržuje starý zvyk "Wasservögelsingen" a před Vánocemi "Christkindlwallfahrt" (Pouť k Ježíškovi). Druhou sobotu po Popeleční středě se každoročně koná slavnostní narážení piv-ních sudů v hotelu "Landhotel Wolfsteiner Ohe".

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Ringelai-Grafenau, Ringelai-Freyung s přípojem na Passau, Ringelai-Perlesreut.

Rinchnach, Regen
www.rinchnach.de
Tato "prázninová vesnice se spoustou kultury" je obklopena půvabnou krajinou při potocích Ohe a Rinchnach. Turista, cyklista i lyžař tu najdou optimální předpoklady pro svého koníčka. Mohutný pozdně barokní bývalý klášterní kostel sv. Jana Křtitele (1727) patří k nejkrásnějším a umělecky nejvýznamějším chrámům Bavorského lesa. V bývalé klášterní budově zůstala ještě zachována pozdně středověká křížová chodba. Velmi oblíbené jsou pravidelné prohlídky s průvodcem v areálu bývalého kláštera s historickými pivními sklepy. Kdo chce, může se při nich přestrojit za mnicha.
Rinchnach připisuje své založení mnichu Vintířovi, bývalému říšskému hraběti, který vstoupil do kláštera Niederalteich. V roce 1011 začal klučit hustý pohraniční hvozd "Nortwald". Klášterní obec se tak stala kulturní buňkou a východiskem osídlení dalších částí okresu. Put-ování po historické Vintířově stezce - "Gunthersteig" - do Čech, značené širočinou na bílém podkladu, je požitkem z nejvybranějších.
Obyvatelé Rinchnachu jsou hrdí na svůj mariánský poutní kostelík "Frauenbrünnl" v dnešní místní části Gehmannsberg, který do dálky svítí z hlubokého lesa. Podle tradice si tu blaho-slavený Vintíř u mohutné skály, ze které prýštil léčivý pramen, zřídil svou první modlitebnu ze dřeva. V roce 1766 obyvatelé Rinchnachu z vděčnosti postavili na stejném místě v upomínku na světce "Frauenbrünnl". Nad kostelem, ve kterém jsou často uzavírány sňatky, se nachází vyhlídková platforma. Po křížové cestě z žulových kamenů můžeme přejít na okružní cestu (4 km) ke krásné kapli Riedsteinkapelle.
Dějiny Rinchnachu jsou působivě předváděny na impozantním přírodním hledišti při Vin-tířových slavnostech. Konají se přibližně po čtyřech letech a 70 amatérských herců při nich předvádí Vintířův život a činy.
V světě nevídaná je ohlušující akce " Vyhánění vlka -Wolfauslassen", která každý rok na svatého Martina přiláká tisíce lidí. Milovníci koní si v Rinchnachu také přijdou na své. V čas-ném létě je organizována formanská jízda Fuhrleute-Gedächtnisfahrt a v zimě závody saní tažených koňmi.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein-Zwiesel-Regen; nejbližší nádraží: Regen.

Sankt Englmar, 800 m -1095 m, Straubing-Bogen
www.sankt-englmar.de
Vysoko položené, státem uznané rekreační místo v Přírodním parku Bavorský les leží při hranici okresu Regen, na vedlejší větvi Cesty skla. V připojené osadě Glashütt se nacházela jedna z nejstarších sklářských hutí Bavorského lesa. První zmínka o ní pochází z roku 1305.
Sankt Englmar je oblíbené středisko letních a zimních sportů. Obklopen je turisticky zajímavými horami Pröller (1048 m), Predigtstuhl (1024 m) a Hirschenstein (1095 m). Atrakcí v obci je přírodně upravený lázeňský park s vodními plochami a zážitkový statek "Alte Mühle" s krásným hřištěm, historickým vodním mlýnem a selským domem, ve kterém jsou předváděny dávno zapomenuté dovednosti jako naklepávání kos a vázání košťat. Jedinečné letní radovánky poskytuje dlouhá letní bobová dráha pro dvojboby s 11 ostrými zatáčkami a přírodní koupaliště o ploše 2500 m2 s kiosky a sanitárními zařízeními. Nordic-Walking-Park se čtyřmi různými dráhami všech stupňů obtížnosti láká k provozování tohoto nového sportovního odvětví, do kterého se můžete na místě dát uvést trenéry. Jedinečná v Bavorském lese je hala pro volný čas "Family World" při prázdninovém parku Apart-Hotel-Predigtstuhl. Je to tak říkajíc dětské hřiště pod střechou. Na 1300 m2 najdeme různé skluzavky, superskákací hrad, dětský kolotoč, areál pro malé děti a lezecký park. Letní nabídku pro volný čas doplňuje šest tenisových kurtů pod širým nebem, tenisová hala, asfaltové dráhy na metanou, velká jezdecká hala s venkovními parkury, síť drah pro horská kola s nabídkou 12 tras a celkem 6 600 výškovými metry a síť turistických stezek o délce 130 km.
Se svými 13 vleky a 10 běžeckými stopami je Sankt Englmar také přední středisko zimních sportů. 11 lyžařských svahů nabízí přes 13 km sjezdovek, přičemž nejdelší je sjezdovka "Ha-senabfahrt" na hoře Pröller o délce 2,5 km. Na všech lyžařských svazích St. Englmaru je od úterý do soboty zavedeno noční lyžování. Je tu nejdelší sjezdovka s umělým osvětlením v ce-lém Bavorském lese. Milovníci snowboardu se mohou vyřádit na 75 m dlouhé přírodní u-rampě. Ideálním zimním hřištěm pro děti jsou tři svahy na sáňkování. Léčebná lázeňská za-řízení zaručují fitnes a zdraví.
Místní legenda vypráví o poustevníkovi Englmarovi, který prý v 11. století žil v této odlehlé končině hrabat von Bogen. Zabil ho čeledín, který byl pověřen hrabětem, aby ho zásoboval potravinami. Jeden pocestný pak zavražděného našel o svatodušních svátcích. Nad jeho hrobem byl v roce 1131 postaven kostel a teprve potom byla osídlena obec. V následující době našlo u hrobu mnoho nemocných uzdravení. V r. 1188 byl Englmar blahořečen. V ob-dobí baroka zachytil neznámý malíř jeho život na velkých deskových malbách, do-provázených vysvětlujícími verši. Tyto desky jsou ještě dnes ve farním kostele středem zájmu. Z iniciativy opata Michaela Fuchse byl kostel r. 1656 za použití starých dílů znovu vystavěn. V letech 1937-38 mu bylo místo novorománských oltářů opět vráceno jeho staré barokní zařízení. Nad svatostánkem byly opět vystaveny relikvie blahoslaveného Englmara. Až do roku 1717 spočívala kostra v schráně pod oltářní menzou.
Klášter Windberg, založený v roce 1142, převzal kolem roku 1255 St. Englmar z majetku hrabat von Bogen. Sídlo bylo svého času tržním místem a od 16. století klášterní dvorskou markou. Nejméně od roku 1286 byla obec farností. V 17. století se St. Englmar stal známým poutním místem. Po městě Bogen měl St. Englmar druhou nejstarší školu v okrese. Od r. 1711 je tu prokázán placený učitel i školní budova.
Dějiny obce jsou každoročně předváděny v náboženském dramatu. Tisíce účastníků o svato-dušních svátcích inscenují pestrý historický průvod s koňmi a pěšáky na vrcholek Kapellen-berg, kde po nalezení poustevníkovy dřevěné sochy v nadživotní velikosti slouží kněz mši. Odkaz na tento zvyk najdeme již r. 1850. Tenkrát měl být v doprovodu místních obyvatel ke kapli tažen alegorický vůz "Englmari-Wagen". Roku. 1861 se poprvé hovoří o hledání - "Englmari-Suchen". Tento obyčej se provozoval na Boží tělo nepřetržitě až do roku 1906. Po druhé světové válce 1946 přibyly "Pfingstl" a "Pfingstltuscher" a staly se atrakcí.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO přes Straubing a Viechtach.

Sankt-Oswald-Riedlhütte, 660 m " 815 m
www.sankt-oswald-riedlhuette.de
Obec v Národním parku Bavorský les je obklopena fascinující krajinou luk a vrcholů. Hory Bavorského lesa Rachel; (Roklan,1453 m) a Lusen (Luzný, 1373 m) jsou tu nejvyššími body. Přírodní krásy jako slať "Großer Filz" (vyhlídková platforma) a "Klosterfilz" (vrchovištní rašeliniště) Národního parku Bavorský les potěší srdce milovníků přírody. K této obci v tzv. vnitřním Bavorském lese byly připojeny osady Sankt Oswald, Riedlhütte, Höhenbrunn, Rei-chenberg, Haslach, Siebenellen a Guglöd.
Pozoruhodný je v obci Sankt Oswald impozantní bývalý klášterní kostel (1880-82) se za-jímavými votivními tabulemi a kaplí Bründl-Kapelle (kolem roku 1700). Muzeum Dějin lesa uchovává expozice o vývoji těžby dřeva a výrobě a zpracování skla. Navíc lze v muzeu spatřit každoročně obměňovanou uměleckou výstavu.
Zážitkem je 17 km dlouhá tematická stezka se 40 informativními panely k dějinám osídlení. Rekonstrukce rýžoviště zlata nebo historických sklářských pracovišť jako zpracování křeme-ne, jílu či výroba potaše skýtají zajímavý pohled na dlouhou tradici výroby skla. Okružní tra-su je možné na několika místech zkrátit.
Velká atrakce pro návštěvníky je rýžování zlata v Riedlhütte, které se provozuje stejně jako před 100 lety.
Příjemný aktivní odpočinek nabízejí 9jamkové golfové hřiště (rozšíření na 18jamkové je v dohledu) a přírodní koupaliště v Sankt Oswald a Riedlhütte.
Rozmanité stezky pro pěší a cyklisty (200 km) jsou propojené se sítí cest v Národním parku Bavorský les. Reichenberg navíc nabízí bike-park pro začátečníky i pokročilé. Ideálním tréninkovým areálem je více než tři kilometry dlouhá trasa cross-country vysoko nad Riedl-hütte. Pro své lyžařské vleky, sáňkařské a curlingové dráhy a výborně upravované běžecké trati (60 km) s propojením na běžeckou trať Bavorského lesa Bayerwaldloipe je obec i v zimě oblíbeným prázdninovým cílem.
Kolem roku 1000 se v Riedlhütte již rýžovalo zlato. V roce 1319 byl hrabě von Hals na honu v hustých lesích mezi Roklanem a Luzným, spadl s koně a svá zranění si zázračně vyléčil u lesního pramene. Z vděčnosti dal postavit kapli k poctě sv. Oswalda. Lankrabí Johann I. von Leuchtenberg, dědic a nástupce v roce 1375 vymřelého rodu von Hals u Pasova, dal nad kaplí vystavět malý kostel a založil na tomtéž místě v roce 1396 klášter, kolem kterého vznikla o-bec. Jako hospodářskou základnu obdržel klášter do správy šest statků. Současně byla klášteru podřízena farnost Grafenau. Prvními obyvateli kláštera byli mniši paulánského řádu z Itálie (do roku 1431). Pak následovali augustiniánští řeholníci a po nich přešel klášter pod správu benediktinů (1581-1803). Teprve pak došlo k jeho velkému rozkvětu.
Benediktini provozovali čilý obchod především se solí po Zlaté stezce z Vilshofenu, přes Sankt Oswald a Blaue Säule při Luzném do Čech. Klášter se stal duchovním střediskem středního Bavorského lesa a s jeho rozkvětem došlo i k oživení poutí. V rámci pestrého tržního provozu bývá připomínána bývalá pouť o "Garn-Samstag" - "Nitěné sobotě", sobotě před svátkem Kristova Nanebvzetí.
V roce 1452 založil vévoda Georg der Reiche sklářskou huť Riedlhütte, která byla původně jako přenosná huť nazvána podle stejnojmenné blízké vsi "Hütte am Reichenberg". Bavorští vévodové tam až do konce 30leté války udržovali velký lovecký zámek. Roku 1527 dal maji-tel skláren Georg Riedl vsi jméno Riedlhütte. Stále ještě existující sklářská huť s bohatou tra-dicí Riedlhütte/Nachtmann byla v roce 2005 převzata rakouskou sklárnou Riedl. Dále se v Riedlhütte etablovaly sklářské podniky Glasscherben Köck, Josephshütte, Glasraffinerie Franz Trs a Lampenglas Alfred Kesten.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO 6119 Grafenau-Spiegelau-Sankt Oswald-Waldhäuser; autobusy Národního parku Bavorský les Igelbusse; nejbližší nádraží: Spiegelau, Grafenau.

Seebachschleife, Regen
Zdá se, jako by se v malé obci Seebachschleife na trase B11 mezi vsí Regenhütte a Bayerische Eisensteinem čas zastavil. Blahodárný klid a úžasná poloha přímo u ústí potoka Seebach do řeky Velká Řezná (Großer Regen) osloví milovníky přírody i cestovatele. V roce 2005 objevili toto idylické místo také mladí umělci, kteří by z historické brusírny zrcadlového skla chtěli vytvořit "živoucí továrnu na kulturu". Turisté na poříční stezce Bayerisch Eisenstein -Zwiesel míjejí tuto zajímavou budovu, která stojí hned za jiným zajímavým horským domem ze dřeva se zvoničkou, za starou školou,. Brusírnu skla zřídil roku 1851 Wilhelm Abele. Brousilo se hlavně sklo na velkoformátová zrcadla.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Bayerisch Eisenstein-Zwiesel. Nádraží: Bayerisch Eisenstein a Ludwigsthal.

Scheuereck, Regen
Samota Scheuereck, spadající pod obec Lindberg, která se rozkládá na úpatí Falkensteinu a uprostřed Národního parku, může vedle romantického lesního hostince nabídnout i přírodní památku. Vedle hostince roste nejméně 500 let starý tis. Tento velmi pomalu rostoucí strom se v bavorských lesích stal vzácností. Jednak byly tisy žádaným materiálem pro výrobu luků a pivních píp, jednak jsou jedovaté pro koně a tak byly téměř vyhubeny. Další téměř tisíciletý a 10 metrů vysoký tis stojí při Evropské dálkové turistické stezce E6 v blízkosti vodopádu Steinbachfälle při stezce na Falkenstein. Scheuereck je východiskem nádherných výletů, např. k Höllbachhütte, nebo za hranice přes Gsenget k jezeru Laka v Čechách.

Veřejné dopravní prostředky: linka Falkensteinbus 1 Zwiesel-Buchenau-Spiegelhütte-Scheuereck-Lindberg.

Spiegelau, 730 m - 820 m, Freyung-Grafenau
www.spiegelau.de
"Jako nový člověk dojdeš do Spiegelau na soutoku potoků Schwarzach a Große Ohe, do hojně navštěvovaného letoviska ve věčně zeleném věnci jedlí. Příroda a dílo lidských rukou vytvořily ze Spiegelau jednu z nejznámějších lesních obcí," tak popisuje téměř 100 let starý cestovní průvodce obec Spiegelau. "Pozdrav Pánbůh ve Spiegelau, bráně k národnímu parku Bavorský les!" , zdraví sympatické středisko turistického ruchu s krásně položenými rekreačními místy Klingenbrunn a Oberkreuzberg (rozhledna) své hosty dnes.
Příroda a sklo jsou i v 21. století velkými pozoruhodnostmi obce v centru Cesty skla. V Národním parku se nacházejí meditační stezka "Seelensteig", poválkový chodník do nivního lesa Aufichtenwald a pro rodiny lesní areál Waldspielgelände o rozloze 37 ha s dobrodružný-mi hřišti, místem na grilování a přírodní stezkou. Klenotem přírodního parku je divoce roman-tická soutěska "Steinklamm", kde se pěnící vody bystřiny Große Ohe v kaskádách prodírají malebnými skalními útvary. Rozmanitou nabídku aktivit pro volný čas završují rozsáhlá síť značených turistických stezek, např. na Rachel (Roklan) nebo Sklářská stezka Gläserner Steig a v zimě výborně upravené běžecké stopy (Bayerwaldloipe).
Spiegelau (1540 obyvatel) navíc své hosty hýčká vlídným lázeňským parkem, přírodním za-řízením Kneippových lázní a přírodním koupalištěm s hřištěm na minigolf. Pozoruhodné jsou novobarokní katolický kostel (1914-16) a evangelický kostel (1902), Schnaps-Museum Pen-ninger s uměleckou galerií, sklárna Kristallglasfabrik Spiegelau i rodný dům nezapomenutel-ného autora Paula Friedla "Baumsteftenlenz" (v místní části Pronfelden). Mnoho návštěvníků se zájmem o historii vždy přiláká slavnost Pandurenfest, která se koná každoročně třetí víkend v červenci.
Již po staletí je obec Spiegelau také spojena s ušlechtilou sklářskou tradicí. První zmínka o sklářské huti na tomto místě pochází z roku 1521. Dnešní sklárna Kristallglasfabrik Spiegelau byla součástí sklářského koncernu Nachtmann-Konzern. V roce 2005 ji převzala rakouská firma Riedel Glas GmbH, Kufstein.

Veřejné dopravní prostředky: nádraží dráhy Waldbahn; autobusová linka Martin Pfeffer; parkoviště Park & Ride Parkplatz autobusů Národního parku Bavorský les Igelbusse.

Spiegelhütte, Regen
Zasněně a malebně leží víska Spiegelhütte v rozšířené oblasti Národního parku Bavorský les mezi samotami Buchenau a Scheuereck. Tato hezká lesní ves na úpatí hory Großer Falken-stein čítá již jen asi 100 obyvatel. V jejím centru stojí od roku 1949 dřevěný kostelík. Je zas-věcen sv. Šebestiánu.
Za Ferdinanda II. von Poschinger (1857-1921) na Oberzwieselau byly Spiegelhütte a Buche-nau světoznámé. Majitel skláren angažoval pro své hutě např. Karla Schmolla z Eisenwerthu, který vyvinul jedinečné a často oceňované secesní vázy. Předčasná smrt úspěšného sklářského podnikatele a také zničující vichřice roku 1929 způsobily zánik sklářské huti, založené v le-tech 1834 - 36 Benediktem I. von Poschinger, která v dobrých časech zaměstnávala až 220 li-dí. Roku 1931 musela být výroba zastavena. Budovy nabyla na přechodnou dobu státní lesní správa.
Osada je dnes východiskem mnoha krásných výletů, např. na pastvinu Jährlingschachten a dům "Schachtenhaus".

Veřejné dopravní prostředky: autobusy Falkenstein-Buslinie 1 Zwiesel-Buchenau-Spiegelhütte-Lindberg-Zwiesel.

Viechtach, Regen
www.viechtach.de
Ve státem uznaných klimatických lázních, na historické stezce "Baierweg", vytváří řeka Schwarzer Regen obzvlášť malebnou smyčku. Slovní hříčka říká, že město leží na "regenbogen - duze",a také naznačuje, že na konci duhy je prý zakopaný poklad. Možná je to poklad malých skřítků, zvaných "schratzl", kteří před 1000 lety pod městem vykopali labyrint podzemních chodeb. Nebo se pokladem myslí městský farní kostel sv. Augustýna (1757 - 66) v bohatém rokokovém slohu, který na svém pahorku výrazně vyčnívá nad mořem domů. Uměleckými památkami jsou také špitální kostel sv. Ducha, věnovaný roku 1350 Konradem Nußbergerem (dnes je v něm umístěno muzeum krystalů) a stará radnice. Hory Kronberg (750 m), Nussberg (698 m) a Distelberg (641 m) jsou věrnými hlídači města a krásnými vyh-lídkovými body.
Jezdecká škola, minigolf, tenisová hřiště a kuželkové dráhy nabízejí příjemnou změnu. Auto-kempinky Pirka a Schnitzmühle jsou připravené pro majitele obytných přívěsů. Kempink Knaus-Campingplatz má vlastní bazén se saunou. Pro jízdu na člunu a rybolov se nejlépe hodí šest kilometrů dlouhé jezero Höllensteinsee. Aktivní sportovce nadchne nabídka paraglidingu a letů v balonu.
Nálezy z vykopávek vedou k domněnce, že tu v prehistorické době existovala osada rybářů a lovců. "Viedaha" byl důležitý dopravní uzel na řece Regen, kde na obchodní stezce "Baier-weg" fungoval brod. Založení Viechtachu proběhlo v 9. století bendiktinským klášterem Met-ten. Ve 12. století vládla oblasti mocná hrabata von Bogen. Když jejich rod roku 1242 vymřel, převzali vládu nad krajem podle nejnovějších výzkumů Helmuta Grotze Wittelsbachové. Ro-ku 1272 byla obec již zvána trhem. V roce 1350 jí věnoval rytíř Konrad Nußberger na Neu-nußbergu špitál. Masivní obytná věž tehdejšího hrdého hradu Neunußberg slouží dnes jako rozhledna a jako kulisa pro každoroční hradní festival. Město dosáhlo "jakéhos takéhos" bla-hobytu lovem perel a obchodem s plátnem. Dnes je hlavním zdrojem příjmů turistický ruch.
Nejslavnějším rodákem Viechtachu byl zřejmě Dominicus von Linprun, jehož pamětní desku najdeme u banky Schmidt Bank. Narodil se roku 1714 a byl spoluzakladatelem Bavorské a-kademie věd. Tento mineralog, fyzik a matematik byl jako diplomat žádaný i u vídeňského dvora, kde byl povýšen do říšského šlechtického stavu. Gymnazium ve Viechtachu nese od roku 1973 jeho jméno.
Člověk nemusí cestovat do Egypta, aby si mohl projít mistrovské dílo z Údolí králů, pohřební komoru Pepi Nakhta. V "Komnatě tajemství" v historickém měšťanském špitále, nejstarší bu-dově města, se nachází věrná kopie z 18. dynastie (kolem roku 1425 př.n.l.), jež existuje ve světě pouze ve třech exemplářích. V přilehlé gotické kapli vytvořil umělec Reinhard Schmid jiné monumentální dílo, svou skleněnou interpretaci mystické karetní hry tarot, která podle legendy vznikla v Egyptě a posléze našla cestu do Bavorska.
Muzejní cesta ve Viechtachu vede do muzea krystalů "Kristallmuseum" v ulici Linprunstraße. Třpytí se tady přes 600 minerálů a krystalů. Vznik plátna a damašku se předvádí v "Museum Viechtach" v ulici Regerstraße. Rarity z babiččiných časů můžeme vidět a zakoupit v domě "Nostalgie-Haus" v uličce Bäckergasse, ukázky lidové zbožnosti obdivovat v kabinetu výrob-ků z vosku "Wachsstöckl-Kabinett" v ulici Ringstraße. U potoka Kandlbach se nachází "Kunststation" Günthera Gotte s kachlovými kamny, obrazy, kresbami a keramickými so-chami. Historický "Troadkasten" je dřevěná obilná sýpka s původním zařízením. Byla posta-vena roku 1798 na statku Göttlhof a roku 1985 přenesena na nové místo vedle měšťanského špitálu. Prostory ve staré radnici velkoryse nabízejí plochu pro prezentaci průběžně obměňo-vaných výstav.
Kostelík sv. Anny umožňuje zhlédnout pohanské zvyky. Lze si prohlédnout fresky zobrazující tanec smrti a renovovanou márnici s několika pomalovanými lebkami. Ještě před 100 lety by-ly na později zrušeném hřbitově vkládány do hrobů obětiny ve formě peněz "na převoz".
Přírodní památkou zvláštního ražení je přes 140 km dlouhý "Pfahl" - bílá křemencová skála, která je u Viechtachu (při B 85 ve směru Cham) obzvlášť dobře vidět. Začíná ve Schwarzen-feldu v Horní Falci a probíhá téměř přímo až do blízkosti Lince v Horních Rakousích. Nej-větší výšky nad mořem - 753 m - dosahuje u zříceniny hradu Weißenstein blízko města Re-gen. Lidově je u Viechtachu nazýván také "Teufelsmauer - Ďáblova stěna" nebo "Drachen-kamm " Dračí hřeben". Raritou na turistické stezce Pfahlwanderweg je historická štěrkovna "Sporer-Quetsch", která je v současnosti upravována pro turistický ruch. Na skalním útvaru zvaném "Kleiner Pfahl" trůní kaplička sv. Antonína z roku 1626 s pohledem na zříceniny hra-dů Kollnburg a Neunußberg. Jméno "Pfahl" se vztahuje na bílou barvu křemence a odvozuje se od latinského slova "pallidus" (zsinalý, bledý). Do staré radnice je umístěna zajímavá výstava Přírodního parku o tomto skalním útvaru s detailními informacemi.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO, linky Viechtach-Gotteszell (7025), Viechtach-Voggenzell (7020), Viechtach-Deggendorf (4142), Viechtach-Regen (6195), Viechtach-Bodenmais (6093), Viechtach-Straubing (6096), Viechtach-Böbrach (7021), Viechtach-Schönau (6194).

Waldhäuser, 923 " 1034m, Freyung-Grafenau
www.neuschoenau.de
Vysoko položená roztroušená osada Waldhäuser je místní částí obce Neuschönau. Malebně se rozkládá na úbočí Luzného (Lusen). Pro návštěvníky je nezapomenutelný pohled na oblé horské hřbety, které jako mořské vlny mizí na obzoru.
Tato fantastická vyhlídka přitahovala již dříve do Waldhäuseru známé umělce, jako byli například Reinhold Koeppel (1887-1950), který nazýval sám sebe "Maler des Waldes" - ma-lířem (Bavorského) lesa - a inicioval v roce 1946 vznik uměleckého spolku "Donau-Wald-Gruppe", Heinz Theuerjahr (1913-91), který ve Waldhäuser žil a působil 50 let, nebo aktuálně malíř Hajo Blach ze Spiegelau. Oltářní obraz ve venkovské kapli (1928) namaloval Reinhold Koeppel.
Waldhäuser je vsí umělců. V roce 2005 tu vznikla na Theuerjahrovu památku jedinečně do krajiny umístěná sochařská zahrada "Arche Heinz Theuerjahr" (volně přístupná). V bývalém domě pro hosty Theuerjahrovy usedlosti můžeme na obměňovaných výstavách vidět umělco-va díla. V centru jeho tvorby stojí zvířata, která vytvářel působivými jednoduchými tvary ze dřeva nebo bronzu. Narazíme na ně na různých místech v okrese.
Waldhäuser vděčí za svůj vznik Zlaté stezce, která vede z Grafenau přes St. Oswald a Pürstling do Kašperských Hor. V roce 1613 byl nad místem, kde dnes leží Waldhäuser, posta-ven první hostinec pro obchodníky se solí. Když už nestačil, byl roku 1617 o něco níže posta-ven další. To byl první dům osady. Do roku 1632 přibylo ještě šest dalších. Jejich obyvatelé se museli zavázat, že budou udržovat Zlatou stezku, starat se obchodníkům se solí o stravu a nechají je přenocovat. Osadníci po dlouhou dobu nacházeli skrovnou obživu při výrobě talířů, vidlic, lopat, loubků k sítům a jiných pracích se dřevem. K jejich činnostem patřilo také sbírání mravenčích kukel a zhotovování zápalných hubek z hub rostoucích na stromech. Ve Waldhäuser můžeme ještě dnes obdivovat impozantní selský statek z roku 1819, který jako poslední svědek zaniklého obchodu se solí stojí proti mládežnické ubytovně "Ameishof".

Veřejné dopravní prostředky: linka Národního parku Bavorský les Igelbus.

Waldkirchen, Freyung Grafenau
www.waldkirchen.de
Státem uznané vzdušné lázně a město zimních sportů Waldkirchen je se svými 10 800 obyvateli největší obcí v jižním Bavorském lese mezi městem Pasov (Passau) a Národním parkem Bavorský les. Waldkirchen si udělalo jméno velkou nabídkou aktivit pro volný čas, jako je škola golfu, 9jamkové a 18jamkové golfové hřiště, velkorysý lázeňský park Karoli-Badepark, zimní stadion a jezdecký areál, ale také jako město nákupů. Pozoruhodné je Muzeum Zlaté stezky - Museum "Goldener Steig" ve věži Ringmauerturm, renovované městské hradby s obrannými věžemi z roku 1460, které kdysi obklopovaly celé město, novogotický městský farní kostel sv. Petra a Pavla (1857-61), velké postavy z kamene "Věčný ženich" ("Ewiger Hochzeiter") a "Kamenná Markétka" ("Steinerne Gretl"), Mariánský sloup, barokní kaple Karoli-Kapelle (1663/1756), rodný dům básnířky tohoto kraje Emerenz Meierové a přírodní rezervace "Saußbachklamm".
Zlatá stezka hraje v dějinách obce Waldkirchen rozhodující roli. Obchodní stezka, která spo-jovala na sůl chudé Čechy se solnými ložisky v oblasti Rupertigau na jihovýchodě Bavorska, vedla z Pasova přes Strasskirchen, Deching, Oberleinbach, Sickling do Waldkirchen a odtud přes hranice do Volar a dále do Prachatic.
Doba rozkvětu pro Waldkirchen začala v polovině 13. století obchodem mezi soumarníky a sedláky. Roku 1285 získalo město tržní právo. V 15. století se muselo opakovaně bránit nájezdům, takže pasovský kníže-biskup jako zeměpán byl nucen místo opevnit. Tak vzniklo kruhové opevnění s dvěma branami a deseti obrannými věžemi. Waldkirchen se tak stalo je-dinou opevněnou obcí na území pasovského opatství. Po požárech roku 1782 a 1862 přišlo opevnění o svou obrannou funkci a bylo zčásti zbořeno nebo zastavěno. Jeho zbytky jsou ale zachovány dodnes.
Rozmach přineslo zřízení poštovní expedice (1853), obvodního soudu (1862), stavba nové pa-sovské silnice (1874) a připojení na železniční síť Passau-Waldkirchen-Freyung (1892) a Waldkirchen-Haidmühle-Čechy (1910). V roce 1972 byl městys povýšen na město.
Tradiční jsou Rychtářské dny a měšťanská slavnost v červnu, Slavnosti výmlatu Waldkirche-ner Dreschersuppe - lidová slavnost v srpnu.

Veřejné dopravní prostředky: regionální autobus RBO Passau-Waldkirchen; City Bus.

Wettzell, Cham
www.wettzell.ifag.de
Ve Wettzellu bylo připravováno přistání vědeckého robota Nasa "Opportunity" na Marsu. Již v roce 1971 zde totiž zřídil Ústav užité geodézie Frankfurt ve Wettzellu pozorovací stanici satelitů (měření vzdáleností pomocí laseru), neboť zde bylo na rozdíl od Frankfurtu možno prosadit bezletovou zónu. V roce 1979 následovalo další rozšíření základní stanice. Roku 1980 přibyl velký 20m radioteleskop, od roku 1985 je k dispozici modulární přenosný laserový měřicí systém vzdáleností MTLRS a od roku 1995 přenosná integrovaná geodetická observatoř TIGO, s jejíž pomocí se mají v rámci mezinárodní spolupráce provádět pozorování a sbírat data především na jižní polokouli. Základní stanice se od roku 1990 účastní kontroly dat ze satelitů GPS. Roku 1999 se začalo se stavbou laserového setrvačníku v hloubkové laboratoři (zemní pyramida), s jehož pomocí se budou měřit změny v rychlosti otáčení země. Tím zaujímá Německo vedoucí roli v oblasti pozorování. Na celém světě existuje jen osm srovnatelných stanic.

Zwiesel, Regen
www.Zwiesel.de
Město Zwiesel je půvabné maloměsto blízko hranic s Českou republikou. Uprostřed Přírodního parku a na okraji Národního parku Bavorský les je Zwieselská pánev obklopena zalesněnými vrchy, které zvou k relaxačním vycházkám. Výletními cíli místních jsou hory Hennenkobel (974 m) a Falkenstein (1315 m). S připojenými osadami Bärnzell, Griesbach, Innenried, Klautzenbach, Rabenstein a Zwieselberg má město asi 10 400 obyvatel. Predikát "klimatické lázně" získal Zwiesel již roku 1972. Rok založení Zwieselu není znám přesně. Poprvé je město zmíněno roku 1254 v soupisu majetku opata Hermanna z Niederalteichu. Obec vznikla jako místo odpočinku a obchodu pro karavany soumarů na prastaré obchodní stezce od Dunaje do Čech. Asi už nikdy nezjistíme, kdy přesně v Zwieselu vznikl systém podzemních únikových chodeb.
Slovo zwiesel znamená ve středohornoněmčině vidlice a vztahuje se jak na soutok řek Großer a Kleiner Regen, tak na setkání prastaré stezky Baierweg s Vintířovou stezkou. V roce 1295 je poprvé zmíněno vybírání mýta ve Zwieselu. Celní právo bylo v úzkém spojení s právem tržním, a tak byl Zwiesel v roce 1312 označen jako "trh", s vlastním rychtářem pro území pod svou správou. Obec patřila k panství kláštera Niederalteich, potom svobodným pánům von Degenberg, a když rod roku 1602 vymřel, k panství v zemi panujících Wittelsbachů. Císař Ludvík Bavor a Niederalteich poskytli obyvatelům oblasti Zwiesel v letech 1342-43 "věčné" osvobození od daní a také bezúplatné a neomezené právo užívání lesa. Význam této obce uprostřed "Starého Bavorska" - "Alt Bayern" - podtrhuje městský znak, "Zwieselský rytíř", který dal dvorním malířem Hansem Mielichem navrhnout a městysu roku 1560 udělil vévoda Albrecht V.
Zwiesel se vyvinul v živé středisko obchodu. Obchodníci přiváželi sůl a jiné zboží, které mu-seli složit a nabídnout ke koupi. Zwiesel byl také střediskem obchodu s českým chmelem, který byl dodáván až do Mnichova. V roce 1753 se Zwiesel stal sídlem prvního státního les-mistra Carla von Heppe. V roce 1904 povýšil princ regent Luitpold Bavorský Zwiesel na mě-sto a to se rychle stalo hospodářským a kulturním centrem středního Bavorského lesa. V témže roce získal Zwiesel tehdy první odbornou sklářskou školu v Německu.
Od roku 1421 bylo sklo pevně spojeno s vývojem obce. Význam místních skláren vzrostl ale až v 19. století. Díky velké řemeslné zručnosti sklářů a řemeslníků sklo zušlechťujících vzni-kaly skleněné výrobky dokonalé krásy, a tak byl Zwiesel brzy uznáván jako město skla. Sklářské hutě s bohatou tradicí, jako Theresienthal, Zwiesel Kristall AG (dříve Schott) a Am-biente (dříve Klokotschnik), malá sklárna Rotwaldglashütte, podniky sklo zušlechťující a místní sklářští umělci zaručují, že fascinace sklem zůstane s městem nepopiratelně spojena i v budoucnu. Akce jako aukce skla na konci června a v červenci, noční slavnost Zwieseler Glas-nacht v létě, výstava Dny skla "Zwieseler Glastage" a nově sklářský veletrh Glasmesse na podzim si dávno získaly nadregionálí uznání.
Dnes dosahuje velkého významu turismus. Ke zviditelnění města podstatnou měrou přispěly i lyžařské závody žen ve Světovém poháru na Javoru.
Symbolem města je novogotický městský farní kostel sv. Mikuláše (1891-96) s krásnými ma-lovanými okny. Na jeho 86 metrů vysokou věž je možné vystoupit v rámci prohlídky s prů-vodcem. Krásný kruhový výhled z galerie věže by si nikdo neměl nechat ujít. Nad tímto ko-stelem zve k prohlídce nástropních maleb Franze Antona Rauschera barokní horský kostel "Jména Mariina" (1682/1767). Za návštěvu dále stojí evangelický kostel (1895) a množství kaplí, kašen a soch ve Zwieselu a jeho okolí. Vedle mnoha galerií vám můžeme doporučit i první německé muzeum lesa Waldmuseum, nádherné Muzeum hraček Spielzeugmuseum, za-jímavý pivovar se zahradní pivnicí 1. parního pivovaru ve Zwieselu v blízkosti kaple Glaska-pelle na návsi a fantastický muzejní zámeček majitelů skláren v parku "Theresienthaler Glas-park". V "živém uměleckém fóru" nad zámeckým výčepem předvádějí domácí umělci a jejich dorost všechny fasety svého umění.
Vyhlídková místa v blízkosti obce jsou skála Einsiedeleifelsen a hory Zwieselberg a Hennen-kobel. Mnoho kilometrů dobře značených turistických a cyklistických stezek kolem Zwieselu výtečně spojují rekreaci a sportovní vyžití. Zimní hosté hodnotí lyžařský vlek se sáňkařskou dráhou na hoře Glasberg s návazností na běžecké tratě Bärnzeller Loipe a lesní sáňkařskou dráhu, a také dobře udržovanou síť běžeckých tratí (lyžařský stadion Zwiesel; trať Kaiser-steigloipe Rabenstein; část trati Bavorského lesa Bayerwaldloipe s připojením v Bärnzellu).
I v kultuře má Zwiesel co nabídnout. Jako příklady jmenujme slavnost Grenzlandfest v červnu, uměleckou výstavu Bavorského lesního spolku "Zwieseler Buntspecht" v čer-venci/srpnu a putovní cenu lidového umění "Zwieseler Fink" (různé termíny). V letních měsících jsou v hudebním pavilonu každý týden provozovány koncerty. K utužení zdraví slouží plavecké bazény venkovní i halové a vysoce moderní sauna.
Ve spolupráci s Domem bavorských dějin se bude ve Zwieselu v roce 2007 konat zemská výstava "Bavorsko - Čechy" (stará dívčí škola nad městským farním kostelem). Ukáže společné dějiny se vzájemným ovlivňováním v době od raného středověku až do současnosti.
Na adrese www.zwiesel.de můžete podniknout virtuální procházku regionem v němčině a an-gličtině

Veřejné dopravní prostředky: nádraží dráhy Waldbahn; městské autobusy Lambür-ger/Ranzinger; regionální autobus RBO; linky Arberlinie a Falkensteinbus; přepravce Martin Pfeffer; Skibus.

Zwiesel-Rabenstein, 750 m, Regen
Krásná horská víska Rabenstein na úpatí hory Hennenkobel byla v roce 1978 připojena ke Zwieselu. Vesnice si nás získá svou krásnou vyhlídkou. Již v roce 1421 tu je zmiňována přenosná sklářská huť, která vyráběla knoflíky a pateříky (růžencové perličky).
Vesnice schraňuje několik pamětihodností. Moderně působící kostel v Rabensteinu vznikl ze stodoly zámku, který byl založen roku 1785 Johannem Michaelem von Kiesling a vyhořel v roce 1961. Stodola z roku 1767 měla silné zdi a na dvou stranách otvory velikosti střílen. Ty jsou teď vyplněny barevnými skly a v kostele jako by byla rozsypána barevná světla. Nádher-ná na pohled jsou také broušená okna se skleněnými hranoly vpravo a vlevo od překrásného rokokového oltáře. Při odpovídajícím dopadu světla vytvářejí okna barvy duhy. Stará záme-cká kaple vedle kostela pochází z roku 1826 a je skvostem přilehlé malé "informační zahra-dy" s krásnou kašnou.
Nejvýraznější budovou v Rabensteinu je zámek, který postavili v roce 1913 majitelé sklářských hutí Theresienthal Hans a Egon von Poschinger, se starým parkem (do roku 2005 klinika pro matku a dítě). Zámek sloužíval jako panské sídlo a stál na místě prvního penzionu v Bavorském lese, úžasné benátské vily ze dřeva, vystavěné v 60. letech 19. století Wilhel-mem Steigerwaldem a ubytovávající již před více než 100 lety hosty z Mnichova, Berlína a Rakouska. Pro zchátralost musel být v roce 1912 zbourán.
Pozoruhodný je také pro turisty upravený historický lom na křemen vedle přechodového raše-liniště Kiesau, poněkud nad obcí. Lidově se křemen nazývá "Kies", a tak bylo rašeliniště naz-váno "Kiesau". Kvůli svému geologickému významu a kvůli vzácným druhům zvířat a rostlin jsou lom a rašeliniště chráněny. Rašeliniště bylo v uplynulém století částečně vysušeno, je ale opět uváděno do původního stavu.
Při výletech od zámku a přírodní Kneippovy stezky si přijdou turisté na své. Doporučit může-me túry na stezce "Rabensteig", horu Hennenkobel (vyhlídka), k historickým sklárnám Ableg und Schachtenbach (velmi romantické; stará hájovna),
do Regenhütte, Bodenmaisu a přes pastviny Bretterschachten až na Javor. Zimní hosté najdou v Rabensteinu svah s vlekem a dobré sněhové podmínky, rybník pro provozování curlingu a lesní sáňkařskou dráhu. Stabilní sněhové podmínky vládnou také na běžecké trati Kaisersteig-loipe (propojení na trať Bayerwald Loipe).

Veřejné dopravní prostředky: autobusové spojení v hodinovém taktu z Zwieselu městským autobusem Ranzinger.

Zwieslerwaldhaus, Regen
První osadníci samoty Zwieslerwaldhaus na úpatí masivu hory Falkenstein v rozšířeném Národním parku Bavorský les byli dřevorubci a lovci. Historický hostinec "Zwieseler-Waldhaus" byl postaven roku 1768 jako myslivna. Ta roku 1832 dostala koncesi na výčep pi-va a od té doby poskytovala pocestným také ubytování.
Hostinec Zwieseler-Waldhaus je pravděpodobně nejstarším hostincem v Bavorském lese. U vjezdu do obce se nachází centrum běžeckého lyžování (nepatrné parkovné) s výborně upra-vovanými stopami. Síť stezek pro pěší zasahující také přes hranice do Čech (hraniční přechod Ferdinandsthal pro cyklisty a pěší z členských zemí EU) je dobře značená. Zvláštností je stez-ka Schwellsteig od parkoviště "Brechhäusl-Au" (na konci vsi Zwieslerwaldhaus doleva) k bývalé hrázi Schwellhäusl (oblíbený hostinec v lese s dětským hřištěm) a odtamtud po zážit-kové pralesní stezce "Watzlik-Hain" (obrovské stromy) zpět k parkovišti. Kolem Zwiesler-waldhausu vede cesta "Ameisenweg", velmi vhodná pro dětské kočárky a invalidní vozíky.
Zvláštností je kempink "Wildniscamp am Falkenstein" při vjezdu do obce s tematickými chatkami dům louky, stromů, jeskyní, vody, světla a jedním centrálním domem; domy je možné rezervovat pro skupiny (kontakt www.waldzeit.de). V rámci mezinárodního projektu "Člověk a divoká příroda" bude na blízkém tábořišti vybudováno asi pět různých příbytků obyvatel národních parků celého světa, ve kterých budou moci od června 2007 přenocovat skupiny bez omezení věku (6 - 8 osob současně). V plánované "mezinárodní vesnici" bude např. kulatá jurta (tradiční příbytek mongolských kočovníků) nebo chatrč z tropického dešt-ného pralesa Střední Ameriky s odpovídajícím zařízením.

Veřejné dopravní prostředky: autobusy Falkensteinbus: regionální autobus RBO Zwiesel- Bayerisch Eisenstein až k odbočce Zwieslerwaldhaus; drahou Waldbahn z Bayerisch Ei-senstein nebo Zwieselu až do Ludwigsthalu.


Odkazy
Kontakt
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
Staroměstské náměstí 6
110 15 Praha 1
tel: +420 234 15 4065
e-mail: risy@mmr.cz